Ve věku 92 let v pátek ve Švédsku zemřel jaderný fyzik, zakladatel a dlouholetý předseda Nadace Charty 77.
Dle nadace, která o jeho úmrtí informovala, patřil František Janouch k nejvýznamnějším osobnostem veřejného a společenského života druhé poloviny 20. století. Během svého života zásadně pomohl disentu v komunistickém Československu. Publikoval také desítky vědeckých prací a několik set populárně-vědeckých článků.
Jeho otec prošel několika koncentračními tábory, vyrůstal tak v levicovém prostředí, vystudoval sovětské gymnázium v Praze a ve svých 17 letech vstoupil do KSČ. V padesátých letech navštívil Sovětský svaz, kde si uvědomil nedostatky komunistického zřízení.
„Zblízka jsem poznal, jak jsou naši i sovětští politici primitivní, s mizivým rozhledem. Jediný, kdo vykazoval nějakou inteligenci, byl Chruščov. A pak jsem měl taky možnost vidět ty otřesené struktury po celém Sovětském svazu, které nevěděly, čí jsou a jak se zachovat po tom šokujícím Chruščovově projevu,“ uvedl s odstupem pro Paměť národa.
Během pražského jara vykonával funkci předsedy celozávodního výboru KSČ v Ústavu jaderného výzkumu. Během toho zastával Dubčekovu koncepci „socialismu s lidskou tváří“ jako jedinou možnou reformu politického systému. Později v prvních dnech okupace 1968 posílal dopisy přátelům z vědeckých kruhů sovětských i západních s prosbou, aby proti zvůli Kremlu protestovali. Za své názory byl roku 1970 vyloučen ze strany.
V roce 1973 poté i s rodinou odjel do Švédska, kde mu Švédská akademie nabídla místo hostujícího profesora. Ve Stockholmu se však nepřestal zajímat o to, co se v Československu dělo. V roce 1978 navázal spolupráci s Václavem Havlem. Jeho telefonické poselství přednesl na mezinárodním kongresu PEN klubu. Později spoluzaložil Nadaci Charty 77. Peníze z ní poté posílal pronásledovaným rodinám v Československu. Zároveň využil přidružené publicity a nabádal švédskou veřejnost, aby se také zapojila do pomoci.
Roku 1980 také vymyslel tzv. Videožurnál. Ten disentu v Praze zprostředkovával informace o kulturním dění na Západě. Mezi jeho další přínos patří písemné spojení Václava Havla a dramatika Samuela Becketta.
