Ležíš v posteli, je deset večer a víš, že ráno brzy vstáváš. Řekneš si, že zkoukneš „jen dvě videa“ na TikToku. Střih. Na displeji svítí dvě ráno, pálí tě oči, v krku máš divný pocit úzkosti a v hlavě otázku: Proč to zase dělám? Jsem tak slabý*á?
Pokud tuhle situaci důvěrně znáš, máme pro tebe zásadní zprávu: tvoje pevná vůle by určitě pomohla, ale úplně na vině není. Proti tvému biologickému mozku totiž v tuhle chvíli stojí armáda nejlépe placených inženýrů planety, která dostala jediný úkol – ukrást ti pozornost a nepustit tě z aplikace pryč.
V předchozích dílech naší série o digitální realitě roku 2026 jsme mapovali počátky bitvy s technologickými obry a tvá nová práva, dnes se podíváme na další velký problém.
Zjišťovali jsme, jak platformy zneužívají neurobiologické mechanismy v lidském mozku, proč je návykovost jejich hlavním byznysem a kde má v tom všem místo evropský Akt o digitálních službách (DSA).
Dopaminové automaty: Nekonečné posouvání (infinite scroll) funguje jako výherní automat v kasinu. Nikdy nevíš, jestli další video bude nuda, nebo absolutní banger. Tento moment překvapení nutí mozek neustále pumpovat dopamin a ty nedokážeš přestat.
Likvidace prefrontální kůry: Centrum pro logické sebeovládání se v pubertě teprve vyvíjí. Algoritmy sítě ale pálí hyper-stimulující obsah přímo do rozvinutějšího centra emocí. Výsledkem je totální přetížení a ztráta kontroly.
Digitální absťák: Hodiny strávené na sítích unavují mozek. Když telefon odložíš, dostaví se prudký propad nálady a úzkost. Nejsnazší cesta, jak tento pocit zahnat? Znovu otevřít aplikaci.
Předstupeň závislosti za pouhých 30 minut
Spousta z nás bere nutkavé scrollování jako osobní selhání. Podle publicisty a pedagoga Boba Kartouse, který se dlouhodobě specializuje na dopady digitálních technologií na kognitivní vývoj dětí a autoritářství platforem, není ale tohle uvažování na místě. Stojíme totiž proti neúprosné mašinerii.
„Z dat, která unikla přímo z nitra technologických korporací, vyplývá, že nutkavost vracet se k obsahu vzniká v průměru po zhlédnutí 260 krátkých videí. To je zhruba několik desítek minut. Za pouhou půlhodinu sledování je systém schopen u dospívajícího vytvořit předstupeň nové, klinicky uznatelné formy závislosti,“ varuje Kartous.
Rychlost, s jakou algoritmy sociálních sítí dokážou přečíst osobnostní nastavení uživatele, je podle něj skutečně ohromující. Vlastně se jedná o velmi přesný diagnostický nástroj, jehož je udržet uživatele co nejdéle na sociální síti, neboť čím déle tam zůstává, tím pravděpodobněji dojde k monetizaci jeho přítomnosti, tedy k nákupu na základě zobrazené reklamy.
„Termín ‚attention economy‘, tedy ekonomie pozornosti, reflektuje právě snahu získat pozornost člověka v digitálním prostředí a uspět tak v obrovské konkurenci. Sociální sítě jsou průběžnými vítězi tohoto krysího závodu a používají k tomu nejdokonalejší nástroje: zjistí přesně, kdo jste a nabídnou vám emoční ‚hook‘, kterým vaši pozornost zachytí,“ popisuje Kartous fungování tohoto byznysu.
Kdo se stává nejsnadnější kořistí?
Tento mechanismus dopadá na všechny věkové skupiny, nejdrastičtěji však zasahuje ty, kteří se ještě nemají jak bránit. „Zákeřností tohoto digitálního businessu je, že u dospívajících nejsou ještě vyvinuty dostatečně silné obranné mechanismy a nutná kapacita náhledu na vlastní chování, které by jim umožňovaly rozpoznat rizika a odmítnout tuto formu emoční podlézavosti. Ještě horší je situace u těch dospívajících, kteří trpí emoční či sociální deprivací a stávají se tak jednoduchou kořistí těchto algoritmických predátorů,“ zdůrazňuje Kartous.
Následky této mašinerie jsou pak přímo viditelné v praxi a projevují se hlubokou psychickou únavou. Tento koloběh navíc úzce souvisí s nárůstem úzkostí a sebepoškozováním. Odborné studie ukazují, že lidé s nutkavým chováním zažívají před krizovým momentem prudký pokles tělu vlastních opioidů, například beta-endorfinů.
Silný stimul jim hladinu hormonu zvedne a přinese chvilkovou úlevu. Sociální sítě fungují velmi podobně. Nejdříve v tobě svým toxickým obsahem a neustálým srovnáváním se vyvolají úzkost, a pak ti nabídnou ten nejrychlejší a nejdostupnější „lék“ v podobě další dávky scrollování.
Rozsáhlá tříletá vědecká studie ABCD (Adolescent Brain Cognitive Development), která detailně sledovala více než 4 500 dospívajících, přinesla černé na bílém šokující důkazy. Pravidelné a dlouhodobé sledování online videí prokazatelně mění architekturu a strukturu lidského mozku. Chronická stimulace rychlými formáty narušuje funkční konektivitu v oblastech, které mají na starosti sebeovládání, udržení pozornosti a vnitřní klid. Zjednodušeně: sítě nám přenastavují mozek tak, že ztrácíme schopnost soustředit se na cokoliv, co nemá patnáct vteřin a nehraje u toho hlasitá hudba.
Pohled mladých: Nejsme pokusní králíci
Mladí lidé si však tuto ztrátu kontroly začínají sami uvědomovat a odmítají roli pasivních obětí v digitálním experimentu. Že situace dospěla do bodu, kdy individuální sebekontrola proti algoritmickým predátorům zkrátka nestačí, potvrzuje student mezinárodních vztahů Tobiáš Bruno Galia, který působí jako Youth Advisor předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen.
„Moje generace je vlastně první, která si naplno uvědomuje, že funguje jako pokusný králík v obrovském psychologickém experimentu. Mnoho mých vrstevníků vnímá nekonečné scrollování ne jako zábavu, ale jako ztrátu kontroly,“ popisuje realitu Galia.
Jako zástupce mládeže v Bruselu proto Galia konzistentně prosazuje, aby se odpovědnost přenesla přímo na technologické giganty. „Naší šancí a úkolem v rámci poradních orgánů Evropské komise je neustále tlačit na to, aby se z principu Safety by Design (bezpečnost již od fáze návrhu) stala vymahatelná realita,“ vysvětluje.
V této snaze přenést odpovědnost z koncových uživatelů na samotné platformy hraje klíčovou roli evropská legislativa, Akt o digitálních službách (DSA). Hlavním účelem tohoto přelomového souboru pravidel je vytvořit bezpečnější a transparentnější online prostředí.
Jednotlivec nebo malý stát by proti technologickému obrovi nic nezmohl. DSA ale využívá sílu celého evropského trhu k tomu, aby stanovila pravidla, která prioritizují bezpečí uživatele před ziskem platformy.
Že DSA není jen teorií na papíře, dokazuje Galia na konkrétním příkladu – vyšetřování aplikace TikTok Lite, která uživatele finančně odměňovala za čas strávený sledováním videí skrze takzvaný „streak“ systém.
„Komise díky pravomocem vyplývajícím z DSA zasáhla s tím, že tento mechanismus je vysoce návykový a nebyla u něj provedena analýza rizik pro děti. TikTok musel tuto funkci v EU pozastavit pod hrozbou obřích pokut,“ popisuje hmatatelný úspěch regulace Galia.
„Bez DSA by taková funkce pravděpodobně běžela dál a negativně ovlivňovala miliony (nejen) mladých lidí. Jednotlivec nebo malý stát by proti technologickému obrovi nic nezmohl. DSA ale využívá sílu celého evropského trhu k tomu, aby stanovila pravidla, která prioritizují bezpečí uživatele před ziskem platformy.“
Nová pravidla zásadně mění optiku, jakou na digitální svět nahlížíme. Podle Boba Kartouse je omyl vnímat Akt o digitálních službách jako běžnou regulaci, která by měla uživatele svazovat nebo diktovat, co se smí a nesmí na internetu říkat.
„DSA není cenzura, je to snaha ochránit uživatele digitálních služeb, stejně jako dílčí krok k tomu zabezpečit ochranu evropského demokratického prostoru před systematickým zneužíváním a před snahou ho poškodit,“ uzavírá Kartous.
Vypnutí personalizovaného algoritmu: Už nemusíš konzumovat jen to, co ti podstrčí umělá inteligence na základě tvých slabostí. Platformy ti musí nabídnout možnost sledovat obsah chronologicky od lidí, které skutečně odebíráš.
Konec manipulativního designu: DSA přísně zakazuje takzvané dark patterns – tedy skryté designové triky a matoucí rozhraní, která tě podvědomě nutí klikat na věci, které nechceš, nebo tě odmítají pustit z aplikace.
Snadné nahlášení a odvolání: Pokud narazíš na nelegální obsah, kyberšikanu nebo stalking, platformy musí nabídnout rychlý a srozumitelný mechanismus nahlášení. Pokud naopak síť neoprávněně smaže tvůj příspěvek, máš právo na jasné vysvětlení a jednoduché odvolání.
Zákaz cílení na děti a citlivá data: Reklamní systémy už nesmí profilovat dospívající uživatele ani cílit inzerci na základě citlivých údajů, jako je náboženství, sexuální orientace nebo zdravotní stav.
