Panují i obavy, že schválení takového zákona by vedlo k větší stigmatizaci LGBTIQ+ osob a jejich zneužívání k politickým účelům.
„Slovensko neudělalo pro queer lidi za posledního půl roku nic, naopak přichází další vlna nepochopení,“ říká Žaneta Sladká z Amnesty International. „Když se na to podíváme optikou lidských práv, trans lidé přijdou o své právo na sebeurčení a nebudou moct žít v souladu se svou skutečnou prožívanou genderovou identitou,“ dodává.
„Stát má povinnost tato práva svým občanům umožnit. Všude, kde by totiž trans lidé ukazovali v případě schválení tohoto zákona občanku, by museli vysvětlovat, proč se jejich doklady neshodují s tím, jak se cítí a vypadají. Zákon by vymazal trans lidi z veřejného života,“ říká Sladká.
Své o tom ví i Lenka Králová ze spolku Transparent. „Sama vím, jaké to je žít s dokladem, který neodráží mou skutečnou podobu, a to jen proto, že si nechci nechat odoperovat naprosto zdravou část těla,“ říká. „Trans lidi ale nemůžou za to, jak vysoký máte účet za plyn. Žijí si svým životem, nikomu neubližují a na ten váš život nemají vliv. I tak jsou ale pořád terčem nenávisti,“ říká.
„Přijde mi absurdní, že má někdo pocit, že když tohle zatrne, tak se něco změní a trans lidi zmizí. Nezmění se nic, budou tady dál,“ říká, zatímco se za ní pod náporem větru kácí plakát s výzvou k přijetí manželství pro všechny, což vtipně glosuje tak, že „manželství pro všechny právě padlo“.
Strach a chuť opustit rodnou zemi
Mluvčí na akci ale často zmiňují, že zákony, jako je tento, vrhají na LGBTIQ+ lidi opět špatné světlo v očích veřejnosti. „Podobné návrhy, navíc pokud znějí z úst politické reprezentace, utvrzují společnost v tom, že jsou LGBTIQ+ lidé divní, jiní, nebezpeční a bůhvíco ještě. To pak může vést k podobným činům jako tomu, který se stal v Teplárně,“ říká právnička Lucie Zachariášová z iniciativy Jsme fér.
„Neberte si LGBTIQ+ lidi jako terč svých politických choutek pro vyvolávání strachu a získání preferencí voličů,“ vzkazuje Zachariášová slovenské vládě. Právě trans lidí na Slovensku se situace hluboce dotýká, jak potvrzují i příběhy, které na happeningu před ambasádou předčítá ředitel organizace Ara Art a režisér David Tišer.
Příběhy lidí totiž odráží strach, myšlenky na opuštění rodné země, vztek a bezmoc z toho, že je něco takového na Slovensku možné pouze několik měsíců po tragických událostech v Bratislavě. „Chci vám ale dodat naději. Jsem Rom, jsem gay a žiju v Česku. Stojím tady před vámi a říkám, že žiju a bojuju. Tak pojďme bojovat i my všichni společně,“ říká Tišer a přihlížející mu nadšeně tleskají.
Trans lidé jako terč
To, že si slovenská vláda z trans lidí dělá terč, se ale opakuje ve všech proslovech. „Slovenští politici si vybírají nepřátele. Dříve to byli uprchlíci, pak gayové a lesby, teď trans lidé. Jedou antikampaně, protože jejich program je sám o sobě prázdný, a tak to řeší ideologicky. Zachraňují tradice a křesťanské hodnoty, a přitom jim nedochází. Třeba svatební bílé šaty jsou tradicí posledních 140 let, ale LGBTIQ+ lidé tu byli vždy,“ uvádí Lenka Bártová z organizace Prague Pride.
„Vždycky, když si myslíme, že se rovnoprávnost posouvá, přijde zas nějaká bomba, co to všechno posune zpět do středověku,“ stýská si v proslovu poslankyně Klára Kocmanová. „Musíme se ale spojit a jednou provždy uznat, že trans práva a queer práva jsou práva lidská,“ zakončuje program aktivista Kryštof Stupka.
