Žít ve vlastním podle hypoteční specialistky z České spořitelny Hanky Šafařovské není nereálné, jen je potřeba udělat pár ústupků a kompromisů. Změna lokality nebo snížení nároků na velikost nemovitosi může znamenat ušetřené i stovky tisíc.
„Mám pocit, že se v posledních letech mezi mladými lidmi hodně rozšířilo přesvědčení, že vlastní bydlení je prakticky nedostupné,“ říká Hanka Šafařovská.
Tomuhle přesvědčení dost přispívají statistiky, které potvrzují, že ceny bydlení neustále rostou. Průměrná transakční cena bytů v Česku dosáhla v prvním čtvrtletí letošního roku 98 tisíc korun za metr čtvereční a v Praze se vyšplhala až na 161,4 tisíc korun za metr čtvereční. Pražský byt o velikosti 50 metrů čtverečních tak vychází na více než osm milionů korun. Pro mladého člověka, který je na začátku kariéry, může takové číslo působit jako z jiné planety.
Jenže vlastní bydlení nemusí automaticky znamenat byt na Letné. Existují dostupnější alternativy, které mohou dávat smysl, zvlášť v začátcích, kdy nemáš našetřené miliony. A právě na ty se v článku zaměříme.
„Často se setkávám s tím, že si někteří lidé ani nezjišťují své možnosti, protože mají pocit, že na hypotéku stejně nedosáhnou. Přitom ne každá situace je tak beznadějná, jak se může na první pohled zdát. Stačí si zjistit si své reálné možnosti, udělat kompromisy nebo si nastavit dlouhodobý plán.“
Lokalita může snížit cenu klidně o polovinu
Jasně, kdo z nás by nechtěl říkat, že bydlí na Letné nebo na Vinohradech. Jenže právě lokalita hraje velkou roli v tom, jaká je konečná cena nemovitosti. Byt o stejné rozloze můžeš v okrajových částech města nebo v menších obcích sehnat výrazně levněji než ve velkých centrech.
Starší byt v hlavní metropoli tě dokonce může vyjít dráž než novostavba v menším městě. Podle srovnání ČBA průměrné byty ve starších zástavbách stojí v Praze kolem 144 tisíc korun za metr čtvereční a v krajských městech 47 až 117 tisíc korun za metr čtvereční.
Samozřejmě je důležité vzít v úvahu délku dojíždění. Pokud by ti cesta do práce měla zabrat půl dne, zjevně se ti to dlouhodobě nevyplatí. Ale i z menších obcí se dá do centra Prahy dostat do hodiny. „Koupili jsme byt v Přelouči. Je to sice zhruba 90 kilometrů od Prahy, ale vlakem jsem v naprostém centru za necelých 50 minut. Za byt 3+kk s balkonem a sklepem jsme zaplatili 3,7 milionu korun,“ říká Martina Tomková z České spořitelny, která svou zkušenost sdílela v našem článku.
První nemovitost jako přestupná stanice
„Myslím, že častou chybou je představa, že první nemovitost musí být rovnou ta vysněná, a hlavně na celý život,“ říká Hanka Šafařovská. Poukazuje tím na fakt, že první dům nebo byt nemusí být ten, ve kterém nutně strávíš zbytek života. „Upřímně, moc lidí, kteří by si jako první bydlení pořídili svůj vysněný dům, neznám. První byt může být spíš odrazovým můstkem,“ uvádí hypoteční specialistka a dodává:
„V dnešní době dává smysl začít v menším a časem se přesunout do většího. To, jestli si člověk první nemovitost ponechá a bude ji pronajímat, nebo ji prodá a využije peníze na další bydlení, často ukáže až jeho životní situace za několik let.“
„Je dobré si uvědomit, že na první bydlení nemusí mít člověk našetřené miliony. Pokud je otevřený kompromisům v podobě menší dispozice, jiné lokality nebo starší nemovitosti, často se bavíme spíš o statisících než milionech.“
Na metrech čtverečních záleží
Pokud toužíš po domě a jsi ochotný*ochotná udělat ústupek ve velikosti bydlení, nabízí se jako možnost tiny house nebo modulární dům.
- Tiny houses jsou malé obytné stavby o rozloze obvykle kolem 20–40 metrů čtverečních. Je pro ně typické, že nemají základy. Jejich ceny se pohybují od stovek tisíc korun až kolem jednoho milionu, v závislosti na velikosti, vybavení a výrobci. Není to bydlení pro ty, kdo potřebují více pokojů a garáž, ale může fungovat jako startovací bydlení pro singles nebo mladé páry.
- Modulární domy se staví z předem vyrobených modulů, které se vyrábějí ve výrobní hale a následně se dopravují na pozemek, kde se sestaví. Díky tomu může být jejich výstavba rychlejší než u klasicky stavěného domu, a často i levnější. Na trhu najdeš projekty o rozloze 20 metrů čtverečních i plnohodnotné rodinné domy. Od toho se odvíjí i cena, která obvykle začíná kolem jednoho milionu korun.
Co se týká financování alternativních forem bydlení, můžeš si na ně vzít klasickou hypotéku. Podmínky se odvíjí od posouzení konkrétní nemovitosti:
„Obecně platí, že banka potřebuje mít vhodné zajištění úvěru. Posuzuje proto například technické provedení stavby, její umístění, napojení na inženýrské sítě nebo možnost zápisu do katastru nemovitostí. Nelze tedy jednoduše říct, že každý montovaný dům nebo tiny house hypotéku získá, ani že ji nezíská. Vždy záleží na konkrétním projektu a jeho parametrech. Zároveň ne každá banka tyto typy nemovitostí financuje. V některých případech navíc nemusí být hypotéka vůbec potřeba a postačí úvěr od stavební spořitelny. U alternativního bydlení tak proto určitě doporučuji řešit možnosti financování ještě před samotnou koupí nebo zahájením výstavby,“ říká Hanka Šafařovská.
Družstevní bydlení jako alternativní řešení
Družstevní bydlení může být jednou z cest pro lidi, kteří nemají dost peněz na koupi do osobního vlastnictví. Nekupuješ si totiž samotný byt, ale družstevní podíl a s ním spojené právo byt užívat. Výhodou tak mohou být vstupní náklady, které jsou obvykle nižší než u srovnatelného bytu v osobním vlastnictví.
„Družstevní bydlení je běžná forma bydlení. Smysl dává zejména ve chvíli, kdy člověk nemá dostatek vlastních prostředků na koupi bytu do osobního vlastnictví,“ potvrzuje Hanka Šafařovská.
Protože ale družstevní byt ve skutečnosti nevlastníš, nelze si na něj vzít klasickou hypotéku. „Pořízení družstevního bytu ve skutečnosti znamená pořízení družstevního podílu. Ten se nefinancuje klasickou hypotékou, ale nejčastěji úvěrem od stavební spořitelny,“ upřesňuje hypoteční specialistka a dodává:
„Doporučuji zjistit si co nejvíce informací o konkrétním družstvu, jeho pravidlech, finanční situaci i možnostech budoucího převodu do osobního vlastnictví. Právě v tom se mohou jednotlivá družstva výrazně lišit.“
Rekonstrukce starší nemovitosti
Jedním z faktorů, které ovlivňují cenu nemovitosti, je její stáří. V některých případech tak může být vhodným řešením koupě a rekonstrukce staršího domu nebo bytu.
U rekonstrukce je potřeba počítat nejen s cenou nemovitosti, ale také s náklady na stavební práce, materiál a případné nečekané opravy. Výsledná cena závisí hlavně na technickém stavu nemovitosti a rozsahu rekonstrukce – někdy může být koupě staršího objektu s postupnými úpravami výhodná, jindy se po započtení všech nákladů může dostat na cenu novostavby nebo ji i překročit. V konečném výsledku tak neexistuje správné řešení, vše závisí na tvých preferencích a finančních i životních možnostech.
„Někdo sní o novostavbě, někdo raději rekonstruuje starší nemovitost, někdo chce být na periferii a jiný zase v centru. A i když je dnes bydlení finančně náročné, stále máme velkou svobodu v tom, jak chceme bydlet. Neexistuje jedna správná cesta. Každý si hledá řešení, které odpovídá jeho možnostem, prioritám a životní situaci. Podle mě je skvělé, že dnes máme více možností, jak bydlet než kdy dřív,“ uzavírá Hanka Šafařovská.
