„Genderová“ či „LGBTQ+ ideologie“ tak existuje pouze jen jako uměle vytvořený koncept pro stravitelné rámování homofobie. Neexistující nepřítel, který může za věci, jež se reálně nedějí. Podobně jako tomu bylo v honech na čarodějnice, což je paradoxně konzervativci velmi oblíbené přirovnání ve chvílích, kdy čelí obviněním ze sexuálního násilí.
Dnes víme, že nic jako čarodějnice neexistovalo, a věděli to i lidé, kteří si je vymysleli, aby na základě toho mohli perzekuovat nepohodlné ženy, jež narušovaly jejich představu o správném řádu společnosti. Stejně tak „genderová“ nebo „LGBTQ+ ideologie“ existuje pouze jako nástroj, kterým se konzervativní síly snaží diskreditovat marginalizované lidi a udržovat je v nerovných pozicích.
Dalším faktem, který v bájích o „nemocné genderové ideologii“ nesedí, je fakt, že feministky ani LGBTQ+ lidé nejsou zdaleka tak organizovaní jako ti, kteří proti nim brojí. Jsou mezi nimi ve spoustě zásadních otázek rozpory, nemají žádnou jednotnou ideologii.
Odpůrci a zároveň původní tvůrci „genderové ideologie“ navíc ani nemají jednotný příběh, odkud se tedy měla vzít. Někdo říká, že prostě „přichází ze Západu“, jiní ji přisuzují různým feministickým spisovatelkám, jako je například Simone de Beauvoir, Shulamith Firestone či Judith Butler. I když jejich díla nějakým způsobem obsahují slovo gender, nelze je chápat jako jednotný manifest.
Ruský hlas v Evropě
V Česku má pojem „genderová“ ideologie ještě vlastní, trochu specifičtější historii. Jak uvedla ve svém textu socioložka Eva Svatoňová, okolo roku 2011 vzniká na Ukrajině radikální náboženské hnutí Byzantský katolický patriarchát, které zakládají bývalí čeští kněží exkomunikovaní z katolické církve.
Hnutí používá takzvanou „genderovou ideologii“ jako nástroj k ruské propagandě, který má sloužit k zastavení touhy Ukrajinců a Ukrajinek vstoupit do Evropské unie. Jejich aktivita byla dle Svatoňové nejvíce vidět v Česku během protestů proti Prague Pride. Na svých webových stránkách potom publikují texty v různých jazycích a rozesílají hromadné e-maily, ve kterých varují před obchodem s dětmi a homosexualitu často zaměňují s pedofilií, a dokonce nekrofilií. Bývalí katoličtí kněží z páchání tohoto zla viní OSN a Evropskou unii. Rusko naopak vykreslují jako poslední přístav naděje, morální maják a role model.
Podobné rétorické znaky včetně argumentů stojících na „genderové ideologii“ a politice zastrašování ohrožením tradičních hodnot a dětí vykazuje také Aliance pro rodinu, jež je nyní nejviditelnějším hráčem vystupujícím proti manželství pro všechny. Když poslankyně Olga Richterová (Piráti) upozornila, že svojí činností reprezentuje Putinův hlas v Evropě, odpověděla Aliance žalobou.
Podobně rozhořčení byli také poslanci a poslankyně stojící proti manželství pro všechny, když se ostře ohradili proti vyjádřením poslance Martina Exnera, který snahy o ústavní zakotvení manželství jako svazku muže a ženy přirovnal k Rusku. „Buď chceme být svobodná západní Evropa, kde se mohou stejnopohlavní páry brát třeba i v kostele, anebo chceme být východní konzervativní periferie ruského stylu,“ uvedl poslanec STAN Martin Exner.
„Tohle je překročení Rubikonu, je to vydírání. Klasický útok na někoho, kdo má jiný názor. To znamená dáme mu nálepku – je provýchodní, proruský, protože má jiný názor,“ odmítal prohlášení Exnera poslanec Aleš Dufek (KDU-ČSL).
Každý chápe, že jiný názor neznamená být proruský. O jiném názoru už ale debata bohužel není. Poslanci ODS i KDU-ČSL se snaží prosadit zákon, jenž kopíruje Putinovu legislativu, která v Rusku usnadňuje pronásledování LGBTQ+ lidí a kterou mají v Evropě pouze státy, jež jsou známy porušováním lidských práv a oslabenými demokratickými hodnotami, jako je například Polsko. Stejně tak argumenty poslance Jana Síly (SPD) o pedofilech vychází z Ruskem etablované rétoriky.
Poukazování na tuto danost tak není žádný podpásový útok na názorové oponenty, ale faktické pojmenovávání reality. To, že někdo chce, aby s ním bylo zacházeno jako s rovným a nebyl ve společnosti diskriminován, není ideologie, kterou chce rozvrátit svět. Snaha o kopírování ruských zákonů, vysmívání se násilnému narušení gruzínského Pridu a používání rétoriky, kterou do Česka zavlekli exkomunikovaní kněží v rámci ruské propagandy, by se už za následování „nemocné ideologie“ považovat dalo.
