Poslanec Filip Turek během letošní připomínky 17. listopadu na pražské Národní třídě prohlásil, že sametová revoluce nebyla spontánním studentským hnutím, ale řízenou akcí.
Čestný prezident Motoristů sobě v rozhovorech pro Českou televizi, CNN Prima NEWS i na svém podpůrném profilu Hranatost tvrdil, že za událostmi roku 1989 stáli Michail Gorbačov, KGB či StB. Co nám o svátku demokracie říkají archivy, dobová svědectví i historický kontext?
„Přijde mi zvláštní ta naivita, že si lidé myslí, že revoluci udělali studenti, a ne Gorbačov, KGB a spol. Je jasné, že to byla řízená věc,“ uvedl Filip Turek. V jednom z instagramových příspěvků zároveň obvinil současné politické oponenty, že se tento svátek snaží „ukrást moderní komouši“.
Gorbačov, perestrojka a spontánní tlak zdola
Tvrzení o tom, že listopad 1989 byl centrálně „řízený“ tajnými službami, ale naráží na to, co víme o tehdejší situaci ve východním bloku. Poslední měsíce roku 1989 připomínaly dominový efekt: v Polsku už v létě zvítězila Solidarita, Maďarsko vyhlásilo nezávislost a 9. listopadu padla Berlínská zeď.
Změny probíhaly rychle a spontánně po celé Evropě — pouze Československo zůstávalo zdánlivě beze změn. I proto historici upozorňují, že otázka nestála „zda“, ale „kdy“ režim padne, a že mluvit o koordinovaném převratu nedává v tomto kontextu smysl.
Role Michaila Gorbačova a Sovětského svazu navíc ukazuje pravý opak toho, co Turek naznačuje. Gorbačov po nástupu k moci v roce 1985 prosazoval perestrojku a glasnosť — reformy, které měly uvolnit sevření sovětského systému, nikoli organizovat převraty v satelitních státech.
Moskva naopak přestala zasahovat do vnitřních záležitostí zemí východního bloku, což vedlo k postupnému kolapsu režimů, které už nebyly schopné udržet moc bez podpory Rudé armády. KGB ani StB v té době neměly kapacitu ani motivaci řídit masové protesty; historici se shodují, že aparát byl spíše v rozkladu a reagoval chaoticky. Perestrojka otevřela prostor pro spontánní tlak zdola — nebyla nástrojem řízení listopadových událostí, ale spíše jejich předzvěstí.
Mrtvý student? Fáma, na které nelze stavět teorie
Filip Turek v obhajobě svých výroků často také zmiňuje tzv. „mrtvého studenta“. Příběh vychází z falešné zprávy, že při policejním zásahu 17. listopadu 1989 zemřel student Martin Šmíd — a to poté zintenzivnilo občanské protesty. Zprávu poprvé uvedla Drahomíra Dražská, vrátná na vysokoškolských kolejích, a rychle se rozšířila do médií.
Za „mrtvým studentem“ ale stál poručík Ludvík Zifčák, který byl nasazen mezi mladé protestující. Při zásahu omdlel a ležel bezvládně několik minut. To vedlo k mylnému dojmu, že byl zabit student — a Zifčák poté opakovaně tvrdil, že jeho úkolem bylo fingovat smrt a způsobit, že bude revoluce postupovat rychleji. Vyšetřovací komise Federálního shromáždění později Zifčákova tvrzení označila za snahu přisuzovat událostem jiný význam, než jaký ve skutečnosti měly.
Používat právě Zifčáka jako „důkaz“ řízené revoluce je přitom problematické. Demonstrace byla plná lidí a komunisti měli své agenty rozmístěné po celém protestu. Z jedné epizody nelze odvozovat, že celá revoluce byla manipulovaná — stavět na tom narativ o „řízené akci“ je historicky nepodložené a intelektuálně pochybné.
Revoluce, která se dala očekávat, ale nikdo ji neplánoval
K tomu všemu — 17. listopad 1989 nebyl žádný „pečlivě vybraný moment“. Tehdejší šéf komunistické strany Miloš Jakeš, podle svědectví i archivů, odjel na chatu a vedení KSČ vůbec nemělo přehled o tom, co se v Praze děje.
Proti jsou i publikace významných historiků — například Jiří Suk ve své knize Labyrintem revoluce rekonstruuje období od 17. listopadu až po volbu Václava Havla takřka den po dni. Nikde se v materiálech ani v pamětech neobjevuje, že by revoluci „řídila“ Státní bezpečnost nebo komunistické vedení.
Dalším klíčovým momentem, který ukázal, že listopad 1989 rozhodně nebyl řízen shora, byla velká stávka 27. listopadu. Tehdy přestalo pracovat obrovské množství lidí – ve firmách, továrnách i institucích – odhadem až 75 procent populace, která mohla protestovat. To opravdu nebylo naplánované tajnými službami, ale spontánní reakce lidí, kteří už nechtěli dál žít pod komunistickým režimem.
Celá společnost se doslova zvedla. Studenti začali demonstrace a rozhýbali lavinu, ke které se postupně přidávaly regiony, divadla, podniky i běžní občané. Skutečný tlak přišel zdola, nikoli shora. Komunistická strana i StB byly bezradné, dostávaly protichůdné pokyny a nedokázaly situaci zastavit.
Útok na význam občanské společnosti?
Filip Turek mě na sociálních sítích konfrontoval s tím, že jsem údajně nepochopila kontext jeho tvrzení a že bych si měla více nastudovat dějiny tehdejších dní. Jeho výrok se ale nedá interpretovat jinak než tak, že za revoluci podle něj nestála občanská společnost, ale byla řízená shora – SSSR, KGB nebo komunistickým aparátem v ČSSR.
Proti takové představě však mluví historické souvislosti: tvrzení, že revoluce byla manipulovaná, nebylo nikdy prokázáno a jde o konspirační teorii. V době, kdy opět roste význam občanského protestu, je šíření takových narativů zbytečným útokem na naši historickou paměť.
Listopad 1989 byl především výsledkem odvahy, energie a odhodlání obyčejných lidí, nikoli pečlivě naplánované operace mocných.
