Co dělat, když ve svém okolí uslyšíš střelbu? Proč nesdílet jméno pachatele? Jak se chovat na sociálních sítích po útoku? Odpovědi na otázky přinesl pro RefresherNews instruktor Moderní sebeobrany Pavel Houdek.
„Schovej se, uteč, bojuj.“ To je strategie, kterou Houdek doporučuje v situaci, kdy se střílí.
Schovej se: Jakmile se ocitneš v podobné situaci, kdy uslyšíš střelbu, tak se co nejdříve schovej a zabarikáduj – zamkni dveře a zablokuj je nábytkem. Důležité je přepnout svůj mobil do tichého režimu a zavolat na číslo 158, kde ti dají bližší instrukce. Z úkrytu nelez ven, dokud tě k tomu na tísňovém čísle nevyzvou. „V zahraničí pachatelé chodili klepat na dveře s tím, že jsou od policie. Kdo otevřel, byl zastřelen,“ napsal Houdek na platformu X.
Uteč: Pokud střelce nevidíš, tak zůstaň na svém místě. Platí totiž, že pokud ho nemáš v zorném poli ty, tak nejspíš ani on tebe, a tedy po tobě nemůže vystřelit. Jestli ho ale spatříš, tak neváhej a utíkej nejlépe do strany. „Pohyblivý terč je obtížné zasáhnout i pro průměrně trénovaného střelce; pokud ale běžíte přímo od střelce, jste v podstatě terč nepohyblivý,“ sděluje instruktor Moderní sebeobrany.
Bojuj: Boj je až úplně poslední možností v situacích, kdy se střelec dostal přes barikádu nebo ses ocitl*a ve slepé uličce. V tuhle chvíli ti pomůže opravdu cokoliv, jako třeba hasicí přístroj nebo věšák na kabáty. Pokud máš tupý předmět, cílem je hlava. Do té budeš bouchat tak dlouho, dokud útočník nepadne do bezvědomí. K sebeobraně však můžeš využít i něco ostrého, třeba nůž, šroubovák nebo kovové pero. V tuhle chvíli budeš mířit na oči. „Opět útočte ze zálohy (zpoza rohu nebo dveří), miřte na oči a bodejte jako šicí stroj. Ano, zní to hodně odporně – ale jde o holý život,“ poznamenal Houdek v příspěvku na platformě X.
Anonymita střelce
V různých médiích a na sociálních sítích se šíří jméno, věk, bydliště a další osobní informace pachatele. Zveřejňování takových informací však nevede k ničemu dobrému. Sdílení identity střelce může vést další lidi k podobným činům. Motivací tohoto druhu pachatelů je totiž mnohokrát to, aby o sobě dali vědět a dosáhli slávy.
„Velmi často to je spojeno s tím, že k tomu sepsali nějaké prohlášení nebo něco takového. A v případě, kdy se bude šířit jméno, tak se bude šířit i prohlášení,“ říká Houdek pro Refresher. „Čili my když tohle děláme, tak tomu pachateli pomáháme. Přestože už je po smrti a ten čin již dokonal, tak mu pomáháme v tomhle jeho cíli,“ pokračuje instruktor Moderní sebeobrany.
Dle něj to neznamená přehlížet čin jako takový, nýbrž jen ignorovat osobu, která za ním stojí. Je důležité si pamatovat událost, okolnosti, které k ní vedly, a všechno ostatní, pachatele z ní však vynechat a „vymazat ho z historie“.
Stop legitimizace násilí
Způsob komunikace o násilí ovlivňuje jak celou společnost, tak i potenciální pachatele. Na sociálních sítích se objevují komentáře, které násilí schvalují anebo se ho zastávají. „My bychom jako společnost měli násilí odsuzovat a říct ‚tohle je přes čáru‘,“ řekl Houdek.
Jako příklad zmínil reakce na situaci, kdy před nedávnem hodil bývalý voják granát na jednání zastupitelstva na Ukrajině: „Psát věci typu ‚tenhle člověk si zaslouží, aby po něm někdo hodil granát nebo ho oběsil či zabil‘ celou společnost posouvá někam, kde jsou takové činy možnější a pravděpodobnější.“
Podle Houdka si každý z nás musí uvědomit, že ve společnosti existuje procento radikalizovaných jedinců, kteří jsou na hraně toho sáhnout k násilí, a podle toho k situaci přistupovat s určitou zodpovědností. „My bychom se v tuhle chvíli neměli bavit o tom, jestli je dobrá prevence mít někde rám na kov nebo třeba zákaz vstupu se zbraní. Ale měli bychom se bavit o tom, jak vnímáme násilí, jak o něm mluvíme a jaký způsob hovoru nebo diskuze o něm tolerujeme,“ dodává Houdek na závěr.
