Spisovatelka a koreanistka Nina Špitálníková na svém Instagramu zveřejnila kritiku populární platformy Knihobot. Netušila, že spustí doslova lavinu dalších stížností a svědeckých výpovědí. Firma se proti řadě z nich ohradila.
Zatímco kritika Špitálníkové se týkala neférového jednání při prodeji knih a přemrštěných cen, na její příspěvek začaly reagovat desítky lidí, kteří mají zkušenosti s něčím daleko závažnějším.
Součástí každodenní práce v české firmě s miliardovým ziskem je podle nich ponižující jednání ze strany nadřízených, šikana a nerealistické požadavky, které zaměstnancům a zaměstnankyním nedovolují zajít si ani na záchod. K tomu se přidávají podmínky, které jsou vyloženě zdravotním rizikem.
Skočit si na záchod během směny? Neexistuje
„Každý tvůj krok, ať už zařazuješ knihy do regálu nebo fotíš na web, má přidělené rychlostní kvóty. Když jsem nastupoval, limit pro focení byl asi 100 knih za hodinu, což se ještě dalo zvládnout, ale později ho zvýšili na 130. To už bylo naprosto mimo mé fyzické možnosti. Na jednu knihu tak máš ani ne 30 vteřin, aby ses podívala na její stav, vyhodnotila její poškození, vyfotila minimálně tři snímky a udělala spoustu dalších úkonů. Když to nestíháš, odvíjí se od toho tvůj plat,“ stojí v jedné z anonymních výpovědí, které Špitálníková sdílela veřejně na svém Instagramu, kde ji sleduje asi 50 tisíc lidí.
Součástí brigád v Knihobotu mají být nejen drastické kvóty, ale i ponižující jednání, které anonymní výpovědi zmiňují opakovaně. Nad stanovištěm, kde lidé fotí a vyhodnocují knížky, visí „tabule hanby“, kde jména těch, kdo nestíhají předepsané kvóty, svítí červeně. U jména lidí, kteří mají největší skluz, se objeví ikona šneka.
„Když si jen na minutu odskočíš na záchod, hned se to projeví na rychlosti a zkazí ti to celou směnu. Většina vedení s tebou jedná jako s kusem hadru. Jednou, když byl v Praze celoplošný výpadek elektřiny a nejezdily výtahy, vedoucí donutili všechny na směně tahat bedny knih ručně po schodech – každá měla klidně 40 až 60 knih, takže kolem 30 kil. Všechno jen proto, aby se „stíhalo“ podle kvót,“ svěřil se další.
„Pracuji tam rok a nikdy jsem nestihla být během směny na záchodě,“ potvrzuje další anonym. To vše za skoro minimální mzdu 140 korun na hodinu.
Informace pro Refresher potvrdil i anonymní zdroj, který ve firmě pracoval: „Knihobot se opravdu k lidem nechová dobře, lidé tam tahají těžší břemena, než by měli, jsou sledování přísnými normami, které když neplní, tak se trestají. Najímají spousty brigádníků, pro které pak často nejsou směny a nemají se tam jak dostat. Sprostými slovy se nešetří,“ shrnuje.
Špitálníková pro Refresher také vše dosvědčila. „Teď se mi ozvalo už asi 70 lidí,“ říká.
Zdraví až na posledním místě
Dalším opakovaným motivem anonymních sdělení je zanedbávání bezpečnosti práce. „Několikrát mi bylo u focení řečeno, že nemůžu mít rukavice, že by se knihy mohly poničit. Že jsem měla odřené ruce a vyrážku z plesnivých knih, bylo asi jedno. Nakonec mě vyhodili kvůli chybám, které měli pečlivě zapsané, ale nikdy mě na ně během práce neupozornili,“ sdělila někdejší brigádnice.
Další se rozepsal o nehodě, kdy v hostivařském skladu popadaly desítky regálů s knihami. Jen zázrakem se nikomu nic nestalo. Ostatní zmiňují přehřáté pracovní prostředí, nefunkční zařízení nebo fakt, že si ani nestíhají umýt ruce znečištěné od knížek.
„Stanoviště každého zaměstnance, kde se stojí a dlouhé hodiny fotí knihy na web, se oficiálně jmenuje nevolník. Alespoň jsou v tomhle upřímní,“ napsal spisovatelce další svou zkušenost. Jiný anonym to potvrdil zasláním oficiálního learningového manuálu pro začínající „nevolníky.“
Podvody na zákaznictvu?
Sama Špitálníková poukázala v původním příspěvku na to, že její publikace Deníky ze Severní Koreje, která byla distribuována jako bonus k jiné publikaci a nebyla určená k prodeji, se na e-shopu Knihobotu prodávala za čtyři tisíce korun. Inzerát navíc lživě tvrdil, že součástí je podpis autorky. Knihobot se za to Špitálníkové omluvil. Podle něj šlo o omyl algorytmu, který knihy naceňuje automaticky.
Avšak záměrné neférové nebo přímo podvodné jednání ze strany platformy zaměstnanci – bývalí či současní – popisují také. „Knihobot se prezentuje jako druhá šance knihám, pravdou však je, že denně posílá tisíce knih na spálení. I úplně nových výtisků, stačí, že jsou ve skladu dlouho,“ tvrdí jeden z nich. „Nutí nás označovat jakékoliv podpisy za podpisy autorské,“ přidává se další. „Musíme tvrdit, že knihy vyřazené z podeje jdou na dobré účely, třeba jako rekvizity do divadel. Končí však nejčastěji ve spalovnách,“ opakuje jiný anonym.
Knihobot přitom nejdřív vyhodnotí knihy od prodávajících na fotce a může je zamítnout, pokud jsou ve špatném stavu. Pečlivě si ale buduje image ekologicky smýšlejícího podnikání, které podporuje cirkulární ekonomiku a neprodukuje odpad.
Majitel vzkazuje: „Přijďte se podívat!“
Zakladatel Knihobota Dominik Gazdoš byl dosud v českých médiích téměř výhradně celebrován, dokonce ho Forbes zařadil do prestižního výběru 30 pod 30. Pod náporem negativních ohlasů se ke kauze vyjádřil na síti LinkedIn. Uznal, že část kritiky je pravdivá.
„Chápu, že to téma je citlivé, ale některé knihy prostě nejde ani zdarma rozdat. Jde o knihy poškozené nebo třeba i knihy v perfektním stavu, které ale kdysi vyšly v gigantickém nákladu a dnes nikoho nezajímají,“ uvedl na adresu vyhazovaných knih.
„Co pravda není: Nedůstojné peníze pro brigádníky. Nejnižší nástupní sazba u nás je 140 Kč čistého na hodinu. Jsou to podle mě velmi férové peníze za nekvalifikovanou flexibilní práci v příjemném prostředí. Navíc pro šikovné lidi není vůbec složité se rychle dostat na kvalifikovanější pozice i brigádně a dosáhnout tak na lepší odměny,“ píše.
Na přímou otázku na pauzy na záchod a práci v rukavicích odpovídá: „Naprostý nesmysl. Přijďte se podívat. S rukavicemi to upřímně slyším úplně poprvé. Asi to může mít nějaký základ v tom, že se knihy fotí spolu s rukama. Ale opravdu nevím. Doptám se a zkusíme to vymyslet.“
„Koukání na seriály jsme zakázali“
Gazdoš se vyjádřil také k údajně „armádnímu přístupu“ k brigádníkům. „Něco takového ode mně mohlo zaznít, takhle se vyjadřuju. Nicméně je potřeba si vysvětlit, jak moc je to vytrženo z kontextu. Možná si někdo představí prostředí klasického skladu nebo uřvané kuchyně. Nemohli bychom od toho být dál. Ve skutečnosti nabízíme flexibilní práci v přátelském a respektujícím prostředí, kde každý prostě v tichosti dělá svoji pečlivou monotónní práci a u toho poslouchá podcast nebo hudbu. Ale ano, koukání na seriály při práci jsme před měsícem zakázali. Náš sklad proto spíš připomíná silent disco.“
Zakladatel firmy však ve svém vyjádření uznal, že „některé věci v pořádku nejsou.“ „Pracuje u nás u přes 1000 brigádníků. Například se objevilo, že nezletilý brigádník odpracoval 12hodinovou směnu. Zjistili jsme, že se to opravdu za poslední rok 2x stalo a je to rozhodně naše chyba. Už se to nestane, protože náš systém už nedovolí nezletilým brigádníkům si 12hodinou směnu zapsat. To, o čem víme a je to dostatečně konkrétní, aktivně dlouhodobě řešíme. Není to o tom, že bychom se teď probudili. Pravidelně každé 2 měsíce anonymně měříme spokojenost brigádníků, sbíráme podněty a vše velmi důkladně zpracováváme a na základě toho pracovní prostředí systematicky zlepšujeme.“
Vyjádření Gazdoš zakončil výzvou: „Kdokoli to myslí upřímně, tak je zvaný, do kteréhokoli z našich skladů, klidně hned, klidně s kamerou a může se ptát, koho chce, na co chce.“
