Olympijské hry dokáží přitáhnout ke sledování sportů i ty, kteří se o ně v průběhu roku moc nezajímají. A to, co vidí v televizi, někteří zkouší doma.
Výkony sportovců většinu z nás inspirují a občas chceme i vyzkoušet, zda to náhodou nezvládneme taky. Bohužel spousta lidí tyto myšlenky poslechne a opravdu se o to pokusí. Na rozdíl od profesionálních sportovců jim ale chybí stovky hodin strávených tréninkem, a tak tito lidé plní ordinace lékařů a fyzioterapeutů.
„Často se setkáváme s tím, že lidé přicházejí na fyzioterapii po sledování olympijských her a buď se vracejí ke sportu, kterému se dříve věnovali, nebo se inspirují k něčemu novému a bohužel se při této činnosti zraní,“ upozornil mluvčí Certifikované společnosti pro fyzioterapii Matthew Harrison.
Riziko zranění samozřejmě představují všechny sporty, u některých je ale přeci jen trochu vyšší. Například u akrobatických sportů hrozí poranění pohybového aparátu a hlavy. „Salto vzad je úžasná věc pro ty, kteří cvičí mnoho let, ale může být nebezpečné, pokud je to pro vás novinka,“ dodává Harrison. „Přistání na hlavě není nikdy dobrá věc.“
Ne vždy se ale jedná o negativní dopad. Souběžně s těmi, kteří se při inspiraci olympiádou zraní, existují i lidé, kteří umí odhadnout své síly a se sportem začnou opatrně a s rozmyslem. Dr. John Rogers, jeden z lékařů britského atletického týmu na hrách a člen Fakulty sportovní a tělesné medicíny, uvedl, že zdravotní přínosy cvičení nízké a střední intenzity výrazně převažují nad riziky.
„Například vliv zisku dvojnásobného olympijského zlata Mo Faraha v běhu na 5 000 m a 10 000 m na olympijských hrách v letech 2012 a 2016 nepochybně přispěl k tomu, že se každé sobotní ráno více než 150 000 dětí a dospělých v celé Velké Británii účastní sobotních běhů v parcích,“ připomněl.
