Nemožnost studia nebo práce, přísná pravidla odívání i zákaz antikoncepce. Práva afghánských žen za poslední rok a půl prakticky zmizela.
„Situace se konstantně a pomalu zhoršuje. Když převzal Tálibán moc v roce 2021, sliboval, že ženám práva zachová a bude je považovat za plnohodnotné členy společnosti, v zásadě tomu tak není a přichází čím dál tím více restrikcí,“ přibližuje pro Refresher Jitka Trachtová, koordinátorka afghánské pobočky Člověka v tísni.
Spojujeme se s ní v pondělí, kdy se v Bruselu scházejí ministři zahraničních věcí zemí Evropské unie, tedy včetně ministra Jana Lipavského (Piráti), aby jednali mimo jiné právě o situaci v Afghánistánu a o omezení práv tamních žen.
Na konci minulého roku totiž Tálibán (radikální nacionalistické hnutí, které se k moci dostalo v létě 2021) zasadil další políček do omezení práv žen a dívek – zakázal tamním ženám práci v neziskových organizacích. Pro pobočku Člověka v tísni, ale i další neziskové organizace to znamená opravdu zásadní problém v poskytování pomoci.
Ženy totiž nesmějí přijímat pomoc od muže, nemohou být ošetřeny mužem a všechny důležité dokumenty, veškerou administrativu může vykonávat za rodinu pouze muž. Například pro vdovy, jejíž rodina nebo ona sama potřebuje pomoc, je tak situace opravdu vážná.
Zemi trápí hluboké ekonomické problémy. Loni OSN odhadla, že až 6 milionů Afghánců by mohlo čelit hladomoru. Dvě třetiny Afghánců jsou závislé na zahraniční pomoci.
Organizacím, které v zemi dlouhodobě zajišťují humanitární pomoc, se ale po nařízeních de facto znemožnilo fungování. Na protest se Člověk v tísni, ale i další nevládní organizace spojily a ukončily nebo pozastavily svoji činnost v zemi. To se ovšem ukázalo jako obrovský problém i pro samotný Tálibán, který pro Afghánce vnější humanitární pomoc akutně potřebuje.
„Přístup k afghánským ženám mohou mít prostě jen ženy.“
Jitka Trachtová, Člověk v tísni
„Každé tálibánské ministerstvo ale k těm příkazům přistupuje jinak. Například ministerstvo školství řeklo – ne, takhle to nejde. Potřebujeme učitelky, aby je někdo monitoroval a podporoval, a potřebujeme lidi z nevládek,“ vysvětluje aktuální situaci Jitka Trachtová. Je to asi týden nebo dva, co se zaměstnankyně pobočky Člověka v tísni mohly opět vrátit do terénu. Režim alespoň trochu ustoupil.
Neziskovky se tak snaží vyvíjet právě takový tlak, aby samy nemusely ustupovat a zároveň mohly smysluplně pracovat. Scházejí se s donory, ministry, politickými zástupci provincií a hledají skuliny, jak pomoc poskytnout. Minimálně v oblasti školství se tak alespoň trochu hnuly ledy.
Nemáme páky
Jednání ministrů zahraničí bylo v afghánském tématu více symbolické než praktické. „Vidíme, jak se humanitární i lidskoprávní situace, především dívek v Afghánistánu, horší. V tuto chvíli je pro EU cestou pokračovat v humanitární pomoci. Ale reálně v tuto chvíli nemáme páky,“ komentoval na dotaz Refresheru přímo v Bruselu ministr Lipavský.
„Páky“ v tomto ohledu Unie opravdu nemá. Nemůže přikazovat nebo určovat, jakou politiku Tálibán v Afghánistánu nastoluje. Právě ta reálná pomoc přichází skrze neziskový sektor, který se však na Evropskou unii, OSN i třeba ministerstvo zahraničí (v případě Člověka v tísni) finančně váže. A Česká republika podle všeho hodlá v tomto úsilí pokračovat. „Česko je připraveno pokračovat v podpoře humanitárních projektů,“ potvrzuje český ministr zahraničí.
Podle informací Refresheru Lipavský ještě před pondělní schůzkou v Bruselu přímo telefonoval se zástupcem Člověka v tísni, ptal se na zkušenosti a pozici organizace k fondům, které zajišťuje Evropská komise v rámci humanitární pomoci (tzv. Generální ředitelství pro humanitární pomoc a civilní ochranu).
Co Afghánky nesmějí
Radikální hnutí Tálibán se v Afghánistánu dostalo k moci v srpnu 2021. Možná si vybavuješ dramatické záběry z rychlé evakuace cizinců ze země, kteří nevěděli, jak se k nim nový režim zachová. Už tehdy se mluvilo o tom, že ženy to budou mít pod vládou Tálibánu velmi těžké. Další měsíce ukázaly, že obavy byly oprávněné.
Afghánky nemají přístup ke vzdělání, a to od druhého stupně základní školy výš. „To se nedělo všude, každá provincie má svá vedení, která si určují svá pravidla, někde byla konzervativnější, někde méně, a druhý stupeň pro holky fungoval,“ vysvětluje dál Trachtová.
Tálibán vydal i příkazy na střídmější oblékání žen. Na veřejnost může žena jen v burce. „Sama jsem tam v té době byla. Pro západní média to bylo velké haló, naše zaměstnankyně přišly druhý den oblečené vlastně docela normálně, ty odvážnější měly i úzké džíny a přes to sukni,“ ilustruje pracovnice Člověka v tísni.
Než se nějaké nařízení dostane mezi lidi, trvá nějakou dobu. V Afghánistánu jsou totiž podle expertky hlavními nositeli informací mešity. Většina žen, které například žijí ve městě, tak spíš čeká, co se bude dít a jak moc se budou jednotlivá nařízení v praxi vymáhat. Většina nařízení je také formulována velmi vágně a ze široka, aby na první chvíli nebylo zcela jasné, co vše bude chtít režim vlastně vymáhat.
Další tálibánský příkaz nedovoluje ženám pohybovat se bez doprovodu mužů z rodiny mimo „městské hradby“. Tedy v perimetru více než 72 kilometrů od bydliště, což se váže ke starému příběhu ze středověkého koránu, kde 72 kilometrů určuje vzdálenost, kam dojde velbloud za den. Jde o princip, aby žena nemusela „přespávat jinde než doma“.
Co dál?
Evropská diplomatická jednání možná, jak zněla slova českého ministra, „nemá páky“. Ve spojení s dalšími organizacemi, jako je OSN, se ale dá vyvíjet tlak na tálibánský režim, který pomoc potřebuje. „A my v těchto snahách budeme pokračovat, protože nechceme trestat afghánské ženy,“ potvrdil také v pondělí v Bruselu Josep Borrell, šéf unijní diplomacie.
