Čtvrthodiny před začátkem akce už kolem něj stojí hlouček lidí. Někteří patří k hnutí Slušní lidé, jiní mají odznaky Jindřicha Rajchla. Celý dav působí velmi agresivně a hesla, která vykřikují, obsahují v každé druhé větě sprostá slova a nářek o tom, jak se uvnitř bude dětem ubližovat.
Minuty před začátkem vytlačuje ochranka křičící lidi ze dveří, kolem nich se ještě proplétají poslední rodiče s malými dětmi. „Pán Bůh se vám pomstí, místo Římanů! Jseš buzerant! Když vás nebudou soudit zákony této země, bude vás soudit Bůh,“ stihne zakřičet muž z davu ještě předtím, než se mu dveře definitivně zavřou před nosem.
Celá scéna působí smutně. Lidé, kteří akci přišli sabotovat, se na rozdíl od Aliance pro rodinu, jež dezinformacemi o akci nenávist podněcovala, ani nesnaží předstírat, že proti gayům a lesbám nic nemají. Tleskají si navzájem a organizátory nazývají kuplíři s dětmi.
Dva světy oddělené sklem
Dveře se definitivně zavírají a křik se utlumuje, skrze sklo je však stále vidět, že agresivní projevy pokračují alespoň směrem k ochrance. Jeden z návštěvníků trefně poznamená, že dobývající se lidé připomínají zombie. Pocity zděšení s touto poznámkou a uzavřením budovy střídá lehké pobavení.
Když vejdu do sálu, mám pocit, že jsem vešla do jiného světa. Na zemi jsou deky, hračky a knížky, na které dopadá měkké světlo. Na dekách si hrajou děti, jsou v klidu a očekávají pohádku. Nic z toho, co my dospělí viděli a slyšeli, ony nezaznamenaly. Dojímá mě to a jsem ráda, že jejich bezstarostný svět nenarušila nenávistná slova o buzerantech a kuplířích.
Drag je umělecká forma sebevyjádření, která je spojena s oslavou jedinečnosti a neodmyslitelně také s queer světem. Není to fetiš a výhradně nesouvisí ani se sexualizací. Mnohem více jde o vytvoření nové umělecké persony, která bude zábavná. Drag v sobě mísí spoustu uměleckých možností, ať už se jedná o stand up, zpěv, tanec, či čtení pohádky, nelze jej redukovat na „sexuální travesty show“, jak se často mylně uvádí.
„Drag je nejen zábava, ale nese v sobě i mnoho historických konotací, které souvisí s bojem za queer rovnoprávnost v USA. Převážnou většinu 20. století bylo pro muže nelegální ukázat se na veřejnosti v ženských šatech, stejně jako mít sex s jiným mužem, připomínají ve své knize Legendary Children, která mapuje prvních deset let drag reality show RuPaul’s Drag Race, autoři Tom Fitzgerald a Lorenzo Marquez,“ uvádí ve svém obsáhlém článku o dragu a drag queens novinářka Jana Patočková.
Do sálu vchází Ivory Divine, třpytí se a s krátkými černými vlasy a červenými šaty vypadá jako Sněhurka. Představuje se dětem a děti ji zdraví nazpátek. Jejich oči vidí princeznu, nic jiného je nezajímá. Když Ivory začne číst pohádku o dvou tučňáčích klucích, kteří se do sebe zamilují, protože se to tak někdy stává a není na tom nic divného, začnou se uvolňovat i dospělí.
