Pohádka končí a děti si odcházejí vybarvovat tučňáčky ke stolkům s pastelkami. Kdo chce, může odejít zadním vchodem, o kterém stále ještě čekající odpůrci neví. Rodiče, kteří zadní vchod nevyužijí, venku čeká skupina, jež se za dobu čtení ještě znásobila. Odpůrci většinou jen uvolní cestu, kterou z každé strany obestoupí, mračí se a probodávají rodiče s jejich dětmi pohledem, zatímco stále ještě pokračují v natáčení dětí na své telefony. Nastane ale i situace, při které maminku se sotva chodícím dítětem slovně konfrontují a několik kroků od vchodu ji pronásledují.
Vyhrožovali nám, víme ale, že neděláme nic špatného
Organizátorky po akci vysvětlovaly, že celé události předcházely vyčerpávající týdny. „Vyhrožovali nám vším možným a v jednu chvíli jsme i uvažovaly nad tím, zda akci opravdu dělat. Bezpečnost dětí jsme měly na prvním místě, a tak jsme vše zabezpečily, jak nejlépe jsme mohly, a s čistým svědomím, že neděláme nic špatného, do toho šly a jsme rády, že jsme to udělaly,“ říká mluvčí brněnského Pridu Šárka Strýhalová.
Stejně to vidí také umělkyně, která pohádku četla, Ivory Divine. „To už nešlo zrušit. Z mého morálního přesvědčení to nešlo. Jakmile jsem na to kývl, tak jsem věděl, že nemůžu ustoupit a stáhnout se. Z mého vlastního čistého svědomí vím, že nedělám nic špatného a že není důvod, proč bych měl jít od toho. Můžou si říkat, co chtějí, já nic špatného nedělám,“ říká v rozhovoru pro Refresher Ivory Divine.
„Vidět, že se nám to povedlo, byl ten nejlepší dárek. Děti byly šťastné a všechno proběhlo tak, jak mělo. V klidu, s radostí a vše bylo skvělé,“ doplňuje Strýhalová.
I přesto, že budova Kina Art oddělila Cihlářskou ulici na dva světy, katarzi ve mně zanechává ten vnitřní. Ten, kde si děti hrají a poslouchají pohádku, a ten, který se snad jednou nebude nucen oddělovat od žádného jiného světa „tam venku“.
