Pro přijetí hlasovalo 63 senátorů a senátorek, proti byl jediný hlas a 17 lidí se zdrželo. Dle nového zákona budou v Česku za znásilnění považovány všechny případy, kdy došlo k sexu, se kterým jedna z nezúčastněných osob nesouhlasila.
„Jen taková legislativa pomůže jasně usvědčit viníky, stejně jako uznat oběti a efektivně jim pomoci,“ uvádí v článku hnutí Amnesty International, jehož tříletá kampaň Chce to souhlas předcházela schválení.
V současnosti definuje trestní zákoník v Česku znásilnění na základě použití násilí nebo zneužití bezbrannosti, nikoli na základě souhlasu. Znamená to, že pokud při činu nedošlo k fyzickému násilí nebo byla osoba paralyzována strachem, což podle výzkumu nastává až v 70 procentech případů, jednání často jako znásilnění nebylo klasifikováno a pachatel zůstal bez trestu.
Kvůli této definici nebyla většina znásilnění hlášena ani vyšetřována. Pachatelé od soudu v polovině případů odcházejí s podmíněným trestem nebo jsou odsouzeni za jiný trestný čin s nižší sazbou. Každý rok v Česku přitom dojde ke zhruba 12 tisícům znásilnění. Z nich je pouze asi 600 případů nahlášeno policii.
„Potřebujeme prevenci, potřebujeme dokonalejší odhalování a prokazování, potřebujeme posílit efektivitu a účinek trestů a zlepšit pomoc obětem. Hraní si se slovíčky a cvičení krasoduchů jsou tím posledním, co nám v boji se zločinem skutečně pomůže. Tuhle pokryteckou hru s vámi hrát nebudu,“ napsala na síti X v dubnu senátorka Daniela Kovářová, která jako jediná redefinici nepodpořila.
