Přímo z Bejrútu, z oblasti Achrafieh, která se nachází pár kilometrů od místa, kam nyní směřují rakety Izraele, se nám ozvala česká studentka. Přečti si, co poslední dny zažívá, jak hodnotí situaci v zemi i proč je pro ni odlet domů komplikovaný.
Izrael před několika dny zahájil masivní ofenzivu proti hlavní baště hnutí Hizballáh nacházející se v hlavním a taky největším městě Libanonu Bejrútu. Operace zvaná Šípy severu zahrnuje cílené útoky na předměstí Dahíja na jihu města, kam v posledních dnech dopadly desítky raket. Izraelská armáda tak podle premiéra Benjamina Netanjahu reaguje na opakované raketové útoky, jež podniká hnutí Hizballáh na sever Izraele. Důvodem je trvající konflikt v Pásmu Gazy, kde Izrael pro změnu válčí s hnutím Hamás.
V minulých dnech tímto způsobem každopádně izraelská armáda v Libanonu zabila několik vysoce postavených členů Hizballáhu, včetně například Ibrahíma Akíly, šéfa elitních jednotek Radván. Jedná se o nejintenzivnější údery od války s Hizballáhem v roce 2006. S vysokou mírou ostřelování ovšem roste také počet civilních obětí války, včetně žen a dětí.
- Podle libanonského ministra zdravotnictví už si nálety od pondělí vyžádaly minimálně 720 mrtvých a tisíce zraněných
- Spojené státy americké a Francie usilují o 21denní příměří
- V pátek 27. září izraelská armáda oznámila, že podnikla další sérii náletů na ústředí libanonského šíitského hnutí Hizballáh na jižním předměstí Bejrútu. Terčem byl nejvyšší vůdce hnutí Hasan Nasralláh
- Mezi tím vším se nyní nachází v Bejrútu taky mladá Češka, která se nám ozvala, aby popsala ze svého pohledu, jak to vypadá přímo na místě. Z pochopitelných důvodů si přála zůstat v anonymitě
Ahoj, nejprve bych se tě rád zeptal, co vlastně studuješ, a jak ses ocitla v Bejrútu?Studuji magisterský obor na Université Saint-Joseph de Beyrouth (USJ), obor Human Rights and Democracy.
Po bakaláři jsem chtěla do zahraničí a USJ mě hned zaujala. Zkusila jsem podat přihlášku a nějakým zázrakem mě vybrali. Rodiče byli samozřejmě proti. Začátek byl náročný, musela jsem hodně vyjít ze své komfortní zóny, ale život mě tady učí věci, které bych se nikde jinde nenaučila.
Kde jsi trávila poslední dny, a jak bezpečné to pro tebe nyní ve městě je?
V pondělí mě kamarádka, místní, pozvala na narozeniny do jedné kavárny v Bejrútu ve čtvrti Achrafieh, kde bydlíme. Číšník nám záhy nato oznámil, že bere poslední objednávky kvůli náletům. To odpoledne zavřely všechny podniky a lidé šli domů nebo opustili Bejrút. Kamarádka následně trvala na tom, ať přespím u ní, asi 15 kilometrů od Bejrútu.
Nyní jsem ve svém bytě v Bejrútu v oblasti obývané převážně křesťanskou komunitou, která není nijak napojena na Hizballáh. Šíitská oblast Dahíja, která je pod správou Hizballáhu, a kam nyní míří většina raket, je ode mě cca 6 až 10 kilometrů.
Jsou s tebou na místě další Češi/Češky, jste v kontaktu s českou ambasádou, vyřizujete odjezd ze země?
Ano. Mám zde ještě spolužačku z Prahy. Ve třídě nás je 14, z toho pět Evropanů. Obě jsme registrované v systému DROZD (projekt Dobrovolné registrace občanů České republiky při cestách do zahraničí umožňující účinně poskytovat aktuální upozornění k cestám a pobytu, pozn. redakce) a na ambasádu jsme ihned volaly. Chtěla jsem upřímný názor, zda bychom měly odjet, nebo můžeme zůstat.
Na univerzitě máme povolenou pouze desetiprocentní absenci, proto váháme. Kdyby výuka přešla do prezenční formy, hrozilo by nám vyloučení. Tento týden sice zdejší ministerstvo školství zrušilo školy a univerzity, my však máme stále hodiny online a nevíme, jak to bude příští týden. Ačkoliv se nám to zdá šílené, lidé jsou tady na konflikty zvyklí a vnímají to jinak. Výuka by tak klidně mohla přejít zpátky do prezenční formy.
Na druhou stranu mám obavu z toho, že Izrael ještě přitvrdí a vyřadí z provozu různou infrastrukturu, po čemž bychom tu uvízly. Pak by záleželo na tom, jak dlouho konflikt bude trvat. Za týden nebo dva může být po všem. Ale taky to může trvat měsíce.
Z ambasády nám řekli, že oblasti, které nejsou nijak spojené s Hizballáhem, by měly být bezpečné, ale že člověk nikdy neví, kdy se nějaký dron „zatoulá“. Ačkoliv je tedy něco takového málo pravděpodobné, doporučili nám přesto zdržovat se doma.
Jak by to vůbec bylo náročné s odletem?
Letiště se nachází na území, které je pod správou Hizballáhu, takže nikdo nemůže na 100 procent vyloučit, že na něj Izrael nezaútočí. Cesta navíc vede vedle území Dahíja. Měla jsem už koupenou letenku pro všechny případy do Jordánska, ceny letenek se totiž rapidně zvýšily (ze tří tisíc až na 20) a všechny lety se ruší, až na lety libanonské společnosti MEA. Můj byl v úterý. Shodou okolností v době, kdy jsem měla cestovat na letiště, dopadla bomba nedaleko dálnice, po které bych jela. V pátek pak v okolí dopadaly další.
Další den jsme na ambasádě zjišťovaly, zda je v případě zhoršení situace možnost evakuačního letu. Řekli nám, že zatím nic takového v plánu není. Následně mi napsali e-mail, že Ukrajina nabídne možnost evakuačního letu do Polska a budou mě kontaktovat s bližšími informacemi (to bylo ve středu). Po dvou dnech jsme obdržely zprávu, že se let uskuteční 1. října, na letiště se však musíme dostavit samy. Doufala jsem, že pro nás zajistí bezpečnou cestu, jelikož útoky probíhají v jeho bezprostřední blízkosti.
Jaká teď panuje v zemi atmosféra? Všimla sis, že se něco v posledních dnech razantně změnilo?
V určitých oblastech Libanonu byste ani nevěděli, že nějaký konflikt je. Život tam pokračuje normálně dál, lidé na ulicích venčí psy a chodí do kaváren. V Bejrútu je naopak atmosféra neskutečně napjatá. Navíc sem prchají lidé z jihu, na což není nikdo připraven.
Minulý týden došlo v zemi k výbuchům pagerů Hizballáhu. Další den pokračovaly exploze vysílaček a dalších zařízení, které organizace používá ke komunikaci. I když to samozřejmě byla katastrofa, i místní uznávají, že to byl od Izraele neuvěřitelně chytrý tah.
Bohužel to připravilo o život taky spoustu civilistů. Zařízení vybuchovala všude. V obchodech, v nemocnicích, na ulici. Když měl následně lídr Hizballáhu Hasan Nasralláh projev, mnozí čekali, že Izrael této příležitosti využije k dalšímu zastrašujícímu útoku.
Kde jsi v tu dobu byla?
S mojí libanonskou kamarádkou jsme byly u mě doma, abych během svého prvního sonic boomu (hlasitý explozivní zvuk způsobený rázovou vlnou letadla nebo jiného objektu, který se pohybuje rychleji než zvuk, pozn. redakce) nebyla sama. Najednou jsme slyšely stíhačku, která letěla nesmírně nízko. Vzala mě za ruku a odtáhla do kuchyně, protože je to jediná místnost bez oken. Pak přišla obrovská rána – kdybych nevěděla, co to je, myslela bych si, že nás bombardují.
Na chodbě někdo křičel, tak jsme tam běžely. Jeden pán nám ukázal fotku letounu, který právě viděl, jak letí nad námi. Zatímco jsme se snažily vzpamatovat, prošel kolem nás můj bytný – jeho jediný zájem byl, jestli jsem otevřela okna, aby mu je to nevysklilo. Tady se krásně odráží mentalita Libanonců – jsou už na podobné situace prostě zvyklí.
Moje kamarádka, která má, jako skoro každý tady, z těchto náletů trauma, se pak třásla a já ji objímala a uklidňovala, že nás jen chtějí vystrašit, a nesmí tomu podlehnout. Celkově přelétli a prolomili zvukovou bariéru třikrát během asi hodiny. Zbytek dne jsme ale normálně pokračovaly v každodenních činnostech.
Veškeré zprávy a telefonáty ale stejně končíme větou „stay safe“. Kamarádka má třeba část rodiny na jihu – ačkoli jsou křesťanského vyznání a nemají žádné napojení na Hizballáh, nemohou se odtamtud dostat a všude kolem nich dopadají bomby. Jih je kompletně zničený.
Jaké jsi měla z Bejrútu dojmy před nastalou situací? Doporučila bys ho lidem jako místo k návštěvě?
Stoprocentně! Bejrút je rozmanité a živé město a Libanon jako celek je jednou z nejzajímavějších zemí, kterou jsem kdy navštívila. Lidé jsou zde nesmírně přátelští a otevření, hodnější lidi jsem nikdy nepotkala.
Nedávno mě navštívili dva členové rodiny a oba říkali, že to byla nejlepší dovolená v jejich životě. Libanon nabízí krásné hory, pláže, bohatou kulturu i historii. V zimě si můžete ráno zalyžovat a za hodinu se koupat v moři a opalovat se na pláži.
Na druhou stranu, život tady není vůbec jednoduchý. V Bejrútu nemáme elektřinu 24 hodin denně a stát jako takový prakticky nefunguje. Není tu prezident, právo je často ignorováno a policie jako by neexistovala. Všechno tady stojí na místních komunitách. Všude se pak platí hotovostí – buď v dolarech, nebo v libanonských lirách. Veřejná doprava tady příliš nefunguje, většina místních má vlastní auto nebo cestují dodávkami, které mi však bylo doporučeno nevyužívat, a rozhodně ne sama v noci.
Hodně lidí si taky myslí, že zde musím chodit zahalená. Není to tak. Nosím kraťasy a crop topy. Samozřejmě, pokud jedete do konzervativnějších oblastí, je vhodné a uctivé vzít si volnější oblečení, třeba košili, ale pokud půjdete odhaleněji, nikdo vám nic neřekne.
Hnutí Hizballáh bylo založeno v Libanonu v 80. letech s podporou Íránu a původně vzniklo jako reakce na izraelskou okupaci jižního Libanonu.
32 až 40 procent Libanonců jsou křesťané. V zemi je oficiálně uznáno 18 náboženských komunit, které zahrnují různé křesťanské, muslimské a další náboženské skupiny.
Systém vlády je založen na konfesionalismu, politická moc je rozdělena podle náboženských skupin. Prezident musí být maronitský křesťan, premiér sunnitský muslim a předseda parlamentu šíitský muslim. Systém měl původně za cíl zajistit rovnováhu mezi komunitami, v praxi ale často vede k politické paralýze.
Jak se teď díváš na jednání Izraele po bezprostřední zkušenosti s leteckými nálety? Bylo vám třeba vůbec konkrétně kýmkoli sděleno, proč se tak děje?
Jako studentka lidských práv vím, že izraelské útoky na Libanon jsou porušením jak mezinárodního, tak humanitárního práva, to je prostě fakt. Tento postoj sdílí i Vysoký komisař OSN pro lidská práva Volker Türk. Podle mezinárodního humanitárního práva má Izrael povinnost minimalizovat dopady vojenských operací na civilní obyvatelstvo, což zahrnuje i varování civilistů před útoky na budovy, kde se mohou nacházet. Jak ale mohu potvrdit, to se často neděje. Sice varovali lidi na jihu, ale v mnoha případech k tomu došlo sotva pár vteřin před útokem.
Oficiálně nám nikdo nevysvětlil, co se děje a proč. Když člověk žije v Libanonu, musí neustále sledovat zprávy a být v obraze. Atmosféra je tu dost napjatá. Všichni pořád doufáme v nějaké diplomatické jednání, to se ale zatím zdá nereálné. Země není na takovou situaci vůbec připravena. Už teď čelí hluboké ekonomické a sociální krizi. Lidé jsou však velmi solidární – pořádají se sbírky na základní potřeby, jako je jídlo, plenky nebo hygienické potřeby. Válku si tu nikdo nepřeje.
