V Česku se znovu otevírá debata o platech ve školství, i tentokrát je plná emocí. Pokoušíme se rozplést komplikovaný motanec slibů, čísel, reality i srovnání se světem.
„Česká republika musí být do deseti let centrem vzdělanosti a nových myšlenek. Musíme mít školy, které rozvíjí každý talent. Musíme mít univerzity, kam se hlásí talentovaní studenti z celého světa. A musíme mít respektovaná centra vědy, jejichž výsledky budou svět měnit.“ To si přeje předseda vlády Petr Fiala. Podle aktuálního dění to však vypadá, že se jeho kabinet pokouší o pravý opak.
Ministr uhájil rozpočet. Není důvod k jásání
V původním programovém prohlášení vlády se pětikoalice zavázala k tomu, že všichni pedagogičtí pracovníci*pracovnice budou mít nárok na výplatu ve výši 130 procent průměrné hrubé měsíční mzdy. Později tento závazek aktualizovala a nově se týká pouze učitelů a učitelek.
Růst prostředků na platy a vyšší podíl finančních prostředků do nadtarifních složek označilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) jako jeden z hlavních nástrojů pro zvýšení atraktivity učitelské profese také v klíčovém dokumentu Strategie 2030+ pro rozvoj vzdělávání v České republice v období 2020–2030.
A jaká je realita posledních dní? Ministerstvo školství mělo podle původních návrhů v roce 2024 hospodařit s rozpočtem, který je o více než 11 miliard nižší než ten letošní. Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) navíc ještě dříve navrhoval resortu školství – jak vláda ráda říká – „utáhnout opasek“ dokonce o téměř 30 miliard.
Ministr školství Mikuláš Bek (STAN) pedagogickou obec „uklidnil“ tím, že rozpočet na školství uhájil a k žádným škrtům nedojde. „Považuji za jisté, že nedojde ke škrtům ve srovnání s letošním rokem,“ řekl serveru Seznam Zprávy. Ještě předtím uvedl, že o rozpočtu pro resort školství se bude dál jednat. „Ve srovnání s letošním rokem by neměl klesat ani rozpočet pro vysoké školy a na vědu a výzkum ze státního rozpočtu,“ dodal. Fakt, že Bek ubránil rozpočet na příští rok v letošní výši, ale příliš uklidňující není.
Z čeho se vlastně budou peníze vypočítávat?
Aby se totiž platy českých učitelů a učitelek příští rok dostaly alespoň na úroveň průměru zemí OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, do které se řadí 38 ekonomicky velmi rozvinutých států světa, pozn. red.), musely by skokově vzrůst a na debatu o škrtech ve školství a jejich případné výši by vláda vůbec nesměla pomyslet.
Uvádí to studie Daniela Münicha a Vladimíra Smolky, která vyšla 4. září 2023 pod hlavičkou think tanku IDEA při Národohospodářském ústavu Akademie věd ČR. Dvojice autorů popisuje navázání úrovně relativních učitelských platů k podílu školských výdajů na hrubý domácí produkt (HDP). Zatímco v letech 2018–2021 se Česku průměrného podílu v rámci OECD dosáhnout podařilo, v roce 2022 se trend otočil a podíl výdajů na HDP poklesl.
Může to dopadnout tak, že ředitelé škol dostanou malý rozpočet s tím, že si mají poradit, jak umí. Za rok nám pak politici řeknou, že do škol poslali dost peněz na to, aby se navýšily platy učitelů v průměru o tři tisíce korun měsíčně, ale že to skončilo někde jinde, což už není jejich chyba.
Jen abychom se v roce 2024 udrželi na letošní úrovni, by to pro školství chtělo přibližně deset miliard korun do rozpočtu navíc. Pokud bychom chtěli dosáhnout maxima z roku 2021, muselo by se investovat dokonce 26 miliard. Abychom příští rok dosáhli průměru OECD, musely by učitelské platy poskočit o neuvěřitelných 30 procent.
A to se nestane. Vzhledem k tomu, že česká vláda jedná pouze o tom, kolik se v resortu školství namísto přidání škrtne.
Pokud by v budoucnu opravdu došlo k potenciálním škrtům, jak původně navrhovalo ministerstvo financí, dopad by byl podle předsedy odborů Františka Dobšíka šílený. „Může to dopadnout tak, že ředitelé škol dostanou malý rozpočet s tím, že si mají poradit, jak umí. Za rok nám pak politici řeknou, že do škol poslali dost peněz na to, aby se navýšily platy učitelů v průměru o tři tisíce korun měsíčně, ale že to skončilo někde jinde, což už není jejich chyba,“ sdělil Dobšík deníku Právo. Podle propočtů školských odborů by bylo zapotřebí alespoň 15 miliard korun navíc.
Problematická je rovněž myšlenka zákonné valorizace učitelských platů, která byla letos zakotvena do zákona na úrovni už zmíněných 130 procent průměrné mzdy. Nejen že se nově týká jen učitelů a učitelek namísto všech pracovníků a pracovnic, v legislativě navíc není uvedeno, jakým způsobem by měla být hodnota vypočítávána. Zneklidňující jsou debaty o alternativní metodice, podle které se procenta nebudou počítat z aktuální průměrné mzdy, ale ze starších (a tím pádem nižších) údajů.
Ano, učitelům a učitelkám bylo lépe za ANO
Finanční situace učitelů a učitelek se i v porovnání s ostatními státy zlepšila za vlády Andreje Babiše (ANO) a ministra školství Roberta Plagy. Tento fakt dokládají studie IDEA, které se sledování učitelských platů pravidelně věnují od roku 2012.
Podle těchto studií byla situace neuspokojivá zejména do roku 2017, kdy byly průměrné učitelské platy na základních školách v relaci k průměrným platům ostatních vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců nejnižší nejen ze všech zemí EU, ale i zemí OECD. Do roku 2017 se úroveň zlepšila jen velmi mírně a dosáhla úrovně 112 procent. Proces zvyšování učitelských platů tehdy v Česku trpěl zejména nepřehledností, víceznačností slibů, nedostatečnou sladěností s plánováním výdajů státního rozpočtu a jeho výhledu a nedostatečně vnímaným souběžným růstem mezd v ostatních profesích.
Výraznější změna k lepšímu nastala v roce 2019, tedy dva roky po nástupu vlády Andreje Babiše. V roce 2021, díky nebývale dynamickému tempu zvyšování po několik let v řadě, se relativní platy českých učitelů výrazně přiblížily průměru zemí OECD i EU. V roce 2021 dosáhly úrovně 122 procent průměrných mezd v ekonomice. Babišově vládě se tak během několika let podařilo to, co se nepodařilo žádné vládě předchozí – výrazně se přiblížila naplnění ambiciózního programového závazku.
Jenže jak už jsme zmínili výše, v nastoleném trendu srovnání s průměrem zemí OECD současná vláda navzdory svým předchozím slibům zřejmě pokračovat nebude a hrozí, že v porovnání by Česko mohlo opět klesnout k zemím s nejnižším podílem školských výdajů na HDP. Tuzemské školství navíc musí kromě potřeby růstu platů rozpočtově počítat také s potřebou dalšího navýšení množství pedagogických pracovníků a pracovnic kvůli růstu počtu žáků a žákyň, a to i s ohledem na děti a dospívající z Ukrajiny. Nutné bude také snižovat vzdělávací nerovnosti a nároky budou vyvolávat i dosud relativně nízké platy nepedagogických profesí – uklízečů a uklízeček, kuchařů a kuchařek, školníků nebo pracujících v lesních mateřských školách.
Školství nemůže být vnímáno jako dluh společnosti, tvrdí odbory
Je to právě úroveň platů, která výrazně určuje atraktivitu učitelské profese. Hrozí, že pokud opět dojde ke snížení, klesne také zájem o profesi v řadách potenciálních zájemců a zájemkyň o vysokoškolské studium na pedagogických fakultách. S tím pak ruku v ruce může klesnout také dostatečná nabídka učitelů a učitelek a možnost vedení škol vybrat si kvalitní vyučující. Výše učitelských platů tak může mít v konečném důsledku dopad na kvalitu výuky a vzdělanostní výsledky žáků.
Debatu o učitelských platech často vyostřuje také názorová rozdílnost mezi samotnými vyučujícími a jinými skupinami společnosti. Nepedagogická část veřejnosti je často toho názoru, že učitelé a učitelky mají peněz dost. Mnohdy však vychází z průměrné hrubé částky, jejíž výše ve veřejném prostoru zaznívá a na kterou rozhodně každý*á učitel*ka nedosáhne. Podle dostupných informací loni dostávali učitelé a učitelky průměrnou hrubou měsíční odměnu ve výši 48 204 korun. Započítáni jsou tam ovšem i vedoucí pracovníci a pracovnice. Do průměrné částky se navíc počítají také příplatky a odměny. Ani ty nejsou na všech školách samozřejmostí.
V případě školství jde o jednu z nejdůležitějších služeb veřejnosti a každá vyspělá společnost ji vnímá jako klíčovou investici. Odmítáme, že prostředky pro školství jsou dluhem.
Ministr Bek v rozhovoru pro Radiožurnál avizoval, že učitelé a učitelky budou v roce 2024 podle dosavadních odhadů brát přibližně 113 procent aktuální průměrné mzdy, tedy méně, než mají brát dle nově schváleného zákona. Bek to vysvětlil kritickou rozpočtovou situací vlády a ekonomicky neklidnou dobou, v níž se Česko nachází. Už dříve zmínil, že do regionálního školství bylo v minulosti vydáno mnoho prostředků, a upozornil, že na dluh.
Lze ale investice do školství řadit do kategorie „na dluh“? „Jde o jednu z nejdůležitějších služeb veřejnosti a každá vyspělá společnost ji vnímá jako klíčovou investici. Odmítáme, že prostředky pro školství jsou dluhem, naopak dluh u školství má vláda,“ ohradila se místopředsedkyně školských odborů Markéta Seidlová. Odbory navíc požadují vedle posílení rozpočtu školství a růstu platů učitelů i navýšení výdělků ostatním zaměstnancům ve školství.
Podle Münicha a Smolky je ke zlepšení situace a dalšímu zvyšování učitelských platů třeba mít k dispozici promyšlený střednědobý až dlouhodobý plán. Jak ale naznačují poslední rozpočtové veletoče, nic takového vláda k dispozici nemá a vize premiéra Fialy o Česku jako centru vzdělanosti nejsou ničím jiným než prázdnými frázemi.
