Milada Horáková se 27. června stala obětí vykonstruovaného politického procesu. V den její popravy si zároveň připomínáme Den památky obětí komunistického režimu.
„Komunisté chtěli ukázat, čeho všeho jsou schopni. Vybrali si ženu, někoho tak známého, jako byla Milada Horáková, která symbolizovala také politické vězně a vězeňkyně z období nacistické okupace,“ řekl před několika lety pro Radio Prague International historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Milada Horáková byla výraznou osobou, byla místopředsedkyní organizace, která sdružovala politické vězně, známou ženskou aktivistkou, političkou, právničkou a sociální pracovnicí. Proces, kterému předcházely měsíce psychického nátlaku a mučení, kdy byli lidé nuceni učit se nazpaměť vykonstruované výpovědi, trval od 31. května až do 8. června 1950. Před státním soudem v Praze tenkrát stanulo 13 obžalovaných, kteří se měli přiznat k plánovanému protistátnímu puči.
Čtyři lidi byli odsouzeni k smrti. Společně s Miladou Horákovou čekal stejný osud i uměleckého kritika a publicistu Záviše Kalandru, právníka Oldřicha Pecla a strážmistra SNB Jana Buchala. Okamžitě začaly přicházet žádosti o milost, a to i od osobností, jako je Albert Einstein, Winston Churchill nebo Eleanor Roosevelt, bohužel však prezident Gottwald všechny tresty smrti potvrdil.
Den popravy všech čtyř odsouzených, tedy 27. červen, je připomínán jako Den památky obětí komunistického režimu.
