Ať si o Michelinu myslíme, co chceme – obzvlášť v souvislosti s obrovským tlakem spojeným se získáním a udržením minimálně jedné hvězdy –, aktuálně neexistuje žádný jiný průvodce, který by měl po světě větší prestiž. Hodnotí systémem jedné až tří hvězd velmi střídmě jen opravdu výjimečné podniky, které splňují požadavky náročné inspekce. Aby ale byla zachována nezávislost a nedošlo ke střetu zájmů, nesmí je financovat nikdo z restauratérů nebo někdo na restaurace napojený (typicky např. hotel nebo investor*ka). Proto jednání probíhá na vládní úrovni.
Samozřejmě zde zůstává legitimní obava z toho, že by se částka měla zaplatit z kapes daňových poplatníků. Pokud se ale podíváme na jiné finanční prostředky, které stát v minulosti uvolnil, 10 milionů na rok není „zas tolik“. Firmám se nespočetněkrát proplatily mnohem vyšší, i stamilionové dotace ročně, a to bez ohledu na to, jaký (a zda vůbec) měly přínos. Ne nadarmo za to stát opakovaně sklidil kritiku od kontrolorů NKÚ.
Tohle ale přínos má, a to nejen kulturní. Oficiální analýzu o dopadech zaplacení Michelinu na ekonomiku sice v Česku ještě nemáme, pod pokličku však můžeme nahlédnout třeba do Thajska. Tamní studie předpokládá, že tato investice má přinést zvýšení útrat za jídlo o 10 procent v průměru u jednoho turisty. To není tak špatné, že?
Pojďme se přece jen podívat na konkrétní českou restauraci, která michelinskou hvězdu má – Field restaurant šéfkuchaře Radka Kašpárka s typicky zahraniční klientelou. Z výročních zpráv lze vyčíst, že od té doby, co restaurace v roce 2016 získala svoji hvězdu, se její čistý obrat každoročně zvyšoval až o 10 milionů korun. Výjimku tvořil rok 2020 kvůli pandemii koronaviru, během které byla všechna restaurační zařízení uzavřena. To však nemění nic na tom, že jakékoliv spojení restaurace s Michelinem není jen nálepkou pro bohaté turisty, ale přináší i výsledky.
Za účast v průvodci se v zahraničí navíc platí běžně. A často se jedná o vyšší částky, než má Česko. Již zmíněné Thajsko s nadějí, že průvodce přispěje k oživení gastroturismu v zemi, zaplatí Michelinu přibližně 144 milionů thajských bahtů (přibližně 94 milionů korun) na pět let. To je necelých 19 milionů korun na rok. Ještě mnohem víc přispívá také Jižní Korea nebo Singapur.
Jak to nakonec dopadlo, už víme. Vláda se přiklonila k tomu, že podpora společnosti Michelin by měla být posuzována jako investice, a na středečním zasedání dala českým restauratérům zelenou. Schválení poplatku vládou není právně závazné a stále se musí schválit legislativně. Naznačuje však, jakou má – navzdory původnímu zdráhavému postoji – podporu.