Blíží se evropské volby a s nimi vyvstává i spousta mýtů a nejasností. Koho vlastně o víkendu zvolíme? Diktuje nám Brusel, kolik přijmout uprchlictva? Co ten Green Deal a zakázaný tuzemák? Odpovíme ti na šest otázek a mýtů kolem nadcházejících voleb.
1. Volby nic nezmůžou, všechno rozhodují nikým nezvolení úředníci
Ve volbách volí občané a občanky Evropské unie poslance a poslankyně do Evropského parlamentu. Je jich celkem 705 a funkční období jim trvá pět let. V parlamentu se navrhuje, upravuje a schvaluje legislativa Evropské unie. Pochází z ní tak i řada u nás platných zákonů.
Výkonným orgánem je Evropská komise. Tam má každý ze 27 členských států po jednom zástupci nebo zástupkyni. Česko poslední dvě období zastupovala Věra Jourová. Komisaře nebo komisařku nominuje v Česku vláda. Komise také navrhuje legislativu, ale hlavně dohlíží na její provádění. Jejího předsedu nebo předsedkyni nominuje Evropská rada a výběr musí schválit Evropský parlament.
Evropskou radu tvoří hlava států jednotlivých členských států, tedy prezidenti nebo prezidentky, případně premiéři či premiérky, jak je tomu v případě Česka, takže v ní aktuálně sedí Petr Fiala (ODS). Určuje priority Unie a koordinuje její politiky.
2. Jsme malý stát a v Evropě nemáme žádné slovo
Evropská unie čítá 27 členských států. Česko patří dokonce do první desítky zemí. Právě počet obyvatel je přitom rozhodující pro váhu v hlasování a také pro počet křesel v Evropském parlamentu.
U některých hlasování platí takzvaný princip kvalifikované většiny, někdy též pravidlo dvojí většiny. Pro návrh musí být 55 procent členských států (tedy v praxi 15 států), přičemž ale návrh podporují země zastupující nejméně 65 procent celkového počtu obyvatelstva EU.
Pro větší země tak Česko funguje i jako strategický partner, právě vzhledem k jeho velikosti se může vyplatit zlákat jej na svou stranu.
U některých návrhů pak platí právo veta. Na to má v takovém případě nárok každá země – více než osmdesátimilionové Německo, stejně jako Malta, která má jen něco málo přes půl milionu obyvatel. Využívá se ale jen u některých oblastí, třeba bezpečnosti nebo lidských práv. Použil ho například Viktor Orbán, který vetoval pomoc Ukrajině.
3. Zakázali nám křivé banány, tuzemák a pomazánkové máslo!
Obdob mýtů o Bruselem zakázaných potravinách kolují mezi lidmi desítky. Pojďme si rozebrat ty nejprofláklejší z nich.
Tuzemák se kdysi prodával pod označením tuzemský rum. Podle nařízení EU tak lihovarníci museli skutečně začít používat první zmíněný název, protože rum se tradičně vyrábí ze zkvašené cukrové třtiny, kdežto tuzemák se dělá z potravinářského lihu, do kterého se přidává rumové aroma. Později se vedly debaty o použití ethylesteru kyseliny mravenčí, který se považuje za karcinogenní látku. Označení rum u jen skutečně rumových nápojů má chránit spotřebitele.
Podobně je to také v případě pomazánkového másla. Za máslo se totiž na evropském společném trhu považuje jen výrobek, který obsahuje více než 80 procent mléčného tuku. České pomazánkové máslo ho má jen mírně nad 30 procent. Název máslo je tak v případě de facto pomazánky zavádějící. Jasně, český spotřebitel takovou věc pravděpodobně tuší.
„Zvláště ve chvíli, kdy spotřebitel nejen v ČR vybírá z produktů s řadou názvů, jako je např. tradiční máslo, čerstvé máslo, lahodné máslo, nedělní máslo apod., je nutné zajistit, aby měl jistotu, co kupuje. A pro všechny výrobce je důležité, aby pro jejich konkurenční boj na českém i evropském trhu platila totožná pravidla,“ vysvětluje na svých stránkách Evropská komise.
A ty křivé banány? Opět ochrana spotřebitele. Na evropském trhu se vyskytuje ovoce různé kvality. Podle jednoho z nařízení se tak musí rozřazovat do kategorií podle jakosti, konkrétně na první a druhou. V nižší kategorii jsou pak banány s vadou nebo povrchovou vadou. Ty o ní tak ale při nákupu víš.
4. Nutí nás přijímat uprchlíky
Kolem uprchlictva se debaty rozhořely po vyvrcholení uprchlické krize v roce 2015. Tehdy do Evropské unie přišlo na milion uprchlíků a uprchlic, a to po trasách skrz Středozemní moře, tedy do Itálie, na Kanárské ostrovy a do Řecka, ale také pozemní cestou z Turecka.
Zatížené státy volaly po pomoci a už tehdy se mluvilo o povinných kvótách, které nikdy neprošly. Problém ale přetrvává, a tak EU letos v květnu schválila takzvaný migrační pakt. Ten nemluví o kvótách, ale povinné solidaritě.
Ta může být ve formě finančních příspěvků, ale třeba také vyslání příslušníků pohraniční stráže nebo právě pomoci při rozmisťování přijímacích středisek. Žádný stát ale nemůže být donucen převážet žadatele o azyl na své území. „To, co si představujeme pod termínem relokace, že lidé z nějakého migrací přetíženého státu A se budou přesouvat do státu B, třeba do České republiky, to v migrační reformě prostě není,“ vysvětlil například zástupce think-tanku Europeum Viktor Daněk v rozhovoru pro Deník. Jak konkrétně tedy bude pomoc Česka vypadat, se teprve ukáže.
5. Green Deal? Ten Babiš ani nikdo z Česka nikdy neschválil
Andrej Babiš opravdu nezvedl ruku pro nic, co by neslo název Green Deal nebo česky Zelená dohoda. Pro vyvrácení tohoto mýtu je ale nutné upřesnit, co je jejím skutečným obsahem. Podstatné jsou dva závazky: že EU dojde ke stoprocentnímu snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 a zároveň do roku 2030 o 55 procent oproti roku 1990.
Tyhle dva kroky jsou v podstatě jádrem Green Dealu. Bez schválení oněch dvou kroků by dohoda nevznikla. Legislativy ke snižování o 55 procent už dokonce schválila současná Fialova vláda, některou z nich v době jeho předsednictví, jak vysvětluje třeba Deník N.
6. EU nám zakáže spalovací motory
EU od roku 2035 skutečně zakáže prodej nových aut se spalovacím motorem. Současné benzinové a naftové automobily si ale můžeš nechat, zákaz prodeje nových aut s těmito typy motorů neznamená zákaz použití těch již vyrobených.
Proč? Automobilová doprava je zdrojem emisí oxidu uhličitého, které jsou přímo odpovědné za globální oteplování. Přechod na bezemisní dopravu si tak klade za cíl množství emisí z dopravy snížit.
