Už od sobotního dopoledne Prahu zaplnily barvy. Ze všech koutů světa i republiky se do hlavního města sjelo členstvo a podporovatelstvo LGBTIQ+ komunity a společně oslavilo Prague Pride. A my jsme několik z nich vyzpovídali.
Na Václavském náměstí, odkud duhový průvod ve 12:30 vyrážel na Letnou, bylo rušno už okolo jedenácté hodiny. Náměstí ožilo a kromě duhových vlajek a hlasité hudby ho zaplavila i dobrá atmosféra a téměř šedesátitisícový dav.
Prague Pride ale přilákal i mnoho cizinců. Jedněmi z nich byli třeba Charles a Balint, kteří na Pride dorazili z Polska. „Měli jsme v plánu sem jet na výlet už několik měsíců. Pak jsme ale zjistili, že se tady v době naší dovolené koná Pride, a přišlo nám to jako znamení, že rozhodně musíme vyrazit,“ říkají.
I když v jejich rodném Polsku se podobné akce také pořádají, Charles vysvětluje, že situace je poněkud složitější. „Mám pocit, že polská vláda prostě není vůbec otevřená. Společnost už nás přijímá lépe, ale některé politické strany jsou hodně homofobní a zákony jdou proti LGBTIQ+ komunitě,“ říká.
Je v pohodě být nervózní. Hlavně si vezmi na všechno svůj čas, sdílej to s lidmi, kteří budou naslouchat, není nutné vždycky všechno říkat hned všem. Ale netlač na to, vyjdi s tím ven, když se na to budeš cítit připravený*á.
Naproti tomu jeden z dalších účastníků, Pavel z Přerova, má pocit, že v Česku se situace obrací k lepšímu. „Mám pocit, že sice jsou nějaké radikální skupiny, které jsou slyšet víc než kdy předtím, ale společnost jako celek je otevřenější,“ říká s tím, že až na drobné výkřiky na sociálních sítích se v osobním ani pracovním životě nesetkává s homofobií.
Na Pride přijel už pošesté a je to pro něj především den, který si chce užít. „Je to den, kdy se nejen sejdu s přáteli, ale také můžeme jako komunita vyjít do ulic a podpořit se. Ta akce je krásná, je to den, kdy se můžeme vyjádřit a cítit se dobře,“ říká.
Jako oslavu považuje Pride i Mari z Prahy. „Jsem trans a chci to oslavit,“ říká s úsměvem. Vysvětluje, že i když má pocit, že ve společnosti je posun k lepšímu, legislativa společenský vývoj nereflektuje. „I proto mi přijde skvělé takové akce pořádat. Jako komunita řešíme plno problémů a je potřeba na ně upozornit, jinak se nic nezačne dít,“ říká.
Někteří členové*členky LGBTIQ+ komunity se ale naopak necítí diskriminovaní, ale spíše nepochopení. „Vlastně nás ani nikdo moc nezná a nevšímá si nás, jsme taková minorita,“ říkají Alexandra, Jana, Tereza a Jana, které na Pride přišly za asexuály.
„Máme už tady dlouhou tradici, za asexuály to tu vlastně organizujeme. Rok od roku se nás ale schází víc,“ říkají. I když mají pocit, že je nikdo moc nezná a vlastně si jich nevšímá, cítí, že se poměry ve společnosti zlepšují.
