Téměř deset procent lidí v Česku, kteří prodělali covid-19, trpí takzvaným dlouhým covidem. Nemoc, která postihuje téměř všechny orgány, však není oficiální diagnózou. Přitom může postiženému jednoduše obrátit život vzhůru nohama.
Dlouhý covid, známý také jako postcovidový syndrom, s sebou nese trvalé následky, které se objevují po období rekonvalescence po onemocnění covidem-19. Mezi problémy, které způsobuje, patří například poruchy dýchacího systému, kardiovaskulární a gastrointestinální poruchy, malátnost, únava, bolesti hlavy, dušnost, ztráta čichu a chudokrevnost.
„Jsem v pracovní neschopnosti, většinu času musím trávit v horizontální pozici, v posteli. Většinu dní jsem v bolestech, byť lehkých, a kognitivně neurologické problémy mám samozřejmě stále,“ řekl v rozhovoru pro iRozhlas.cz softwarový inženýr Petr Houška.
„Zpočátku se to projevovalo jen jako klasická viróza, později se objevila bolest v pravém čelním laloku, pocit tlaku, ataky a beznadějné depresivní úzkosti. Po týdnu jsem navštívil praktického lékaře, který mě ale ujistil, že je to u viróz normální,“ popisuje Houška.
„Všichni doktoři mi říkali, ať se moc nesleduji a zbytečně to moc neřeším. Případně rovnou podsouvali, že jde o psychosomatiku či syndrom vyhoření nebo depresi. A pokud mi už někdo problémy věřil, tak se rozloučil s tím, že to buď není jeho specializace, že není long covid centrum a nemá čas načítat odbornou literaturu a klinické zkušenosti, anebo že se nedá vůbec nic dělat,“ vysvětluje.
Petr dále uvádí, že se setkal i s problémy se čtením a udržením pozornosti. Došlo u něj k rozpadu exekutivních funkcí, najednou nebyl schopen ani vařit. Po třech týdnech od onemocnění odešel na nemocenskou a do práce se vrátil až za dva a půl měsíce.
„Mělo to velký vliv na mé vztahy, s bývalou partnerkou jsme najednou nemohli celou řadu věcí dělat spolu. Nemohli jsme jet na hory, nemohli jsme snadno na dovolenou, kvůli senzorické citlivosti jsme nemohli ani na většinu koncertů. Nemalá část kamarádů po pár upřímných odpovědích na ‚jak se máš‘ také raději kontakt přerušila. S částí přátel je udržovat vztah těžší, protože prostě nemohu být fyzicky přítomný na žádné z jejich akcí. S částí zase, protože jsem přišel o koníčky, a tak je méně společných témat. Celkově je to extrémně izolující zkušenost,“ uzavírá Petr Houška. Celý důležitý rozhovor s ním najdeš tady.
