Zástupci vlády slíbili klimatickým iniciativám, včetně Univerzity za klima, že Česko s fosilními palivy skončí v roce 2033. To se ale nestane a studenti jsou naštvaní. Rozhodli se pro okupační stávku před Ministerstvem průmyslu a obchodu.
„Čekáme před Ministerstvem financí a za chvilku začne průvod k Ministerstvu průmyslu a obchodu,“ popisuje Marie Skalková, studentka ČVUT a jedna z mluvčích Univerzit za klima. Za ní se zrovna studenti a studentky převlékají do určeného dress codu, který zní: uhlí.
Studenstvo se navléká do bílých obleků potřísněných černou barvou, někteří mají připnuté platíčko živočišného uhlí. Před budovou si rozdávají barevné křídy a na, zrovna zde příliš úzké, chodníky píší vzkazy politikům i úředníkům: „Na mrtvé planetě není vyrovnaný státní rozpočet“ nebo „Požadujeme jasný plán uzavírání uhelných elektráren“.
Právě fosilní paliva jsou hlavním tématem aktuální studentské stávky, která začíná tady, pár kroků pod Malostranským náměstím, co by kamenem dohodil od obou komor Parlamentu. Studenty naštvalo nedávné rozhodnutí vlády, že se v dole Bílina bude těžit až do roku 2035, přestože zástupcům organizace slíbila rok 2033. Chtějí také od vlády slyšet jasné kroky, které učiní, abychom se zbavili závislosti na fosilních palivech.
„Požadujeme jasný plán odklonu od uhlí a investic do obnovitelných zdrojů energie. Potřebujeme jasný harmonogram – kdy se zavřou Chvaletice, kdy se zavřou Počerady, kdy se přestane těžit na Bílině,“ dodává mluvčí studentské iniciativy.
Desítky studentů se vydávají přes Vltavu, kolem Rudolfina, na Staroměstské náměstí, odtud se vydávají na Václavské náměstí a přes ulici Na Příkopě se zase stáčejí zpět k řece. Asi třikrát se zastavují a pronášejí projevy. Směřují je hlavně vládě Petra Fialy (ODS).
U Ministerstva průmyslu a obchodu pochod končí a studentstvo rozbíjí tábor. Plánují tu okupovat prostor až do čtvrtka.
Kdo stávkuje? Jaké jsou jejich motivace? Cítí frustraci, úzkost, environmentální žal? A co chtějí slyšet od vlády Petra Fialy?
Jan, student historie
„Pochoduji za to, aby vláda zveřejnila svůj plán odstupu od uhlí. Má to ve svém programovém prohlášení a stále opakuje, že to platí: konec uhlí v České republice do roku 2033, ale vzhledem k tomu, že tomu její kroky neodpovídají – jako prodloužení těžby v jednotlivých dolech a podobně – nezdá se nám, že na tom skutečně někdo pracuje. Chci slyšet jasné kroky.“
Je to téma jeho generace? Mají dostatečnou podporu?
„Není nás tu sice moc, ale nejsme ti jediní, koho klima zajímá. Budeme tu snad žít ještě nějaké desítky let. Uvědomujeme si, že ty starší ročníky, které tvoří vládu a jsou těmi státními úředníky, na to tolik nemyslí.“
Magda, studentka zubního lékařství
„Je to pro mě důležité téma. Vždyť to vidíme všude kolem nás. A pro vládu to není priorita. Myslím, že je důležité se ozvat, říct, že nás to zajímá a že by to mělo zajímat všechny. Na planetě žijeme všichni dohromady.“
V čem vnímá ten největší problém?
„V nedostatku podpory zelené energie, oproti zahraničí. Například v Německu se staví ke klimatické politice lépe. Za úspěch této stávky bych považovala, kdyby Česko odstoupilo od energetické charty. A přišlo by mi fajn, kdyby sem za námi přišel ministr nebo někdo z ministerstva.“
Marie, studentka ČVUT
Jan, student FSV UK
mluvčí iniciativy Univerzity za klima
„Chceme zveřejnění jasného a konkrétního plánu, jakým způsobem bude vláda přecházet z fosilních zdrojů a jak bude přecházet na obnovitelné zdroje energie. A tedy by to potom vláda měla i plnit,“ říká Jan.
Marie ho doplňuje: „Plán by měl být sociálně spravedlivý, aby na to nedoplatili nejchudší, ale aby platili znečišťovatelé. Největší znečišťovatelé mají nejvíc platit. A pokud máme opravdu plnit cíle do roku 2033 a skončit s uhlím, měli bychom nyní implementovat opatření, aby nám potom ta energie nechyběla. To znamená, že bychom měli vystavět zhruba 8 gigawattů solární energie a 4 GW větrné. Někteří členové vlády říkají, že investujeme do obnovitelných zdrojů energie a že to není tak strašné. Jenže my bychom potřebovali každý rok postavit stejně solárních a větrných zdrojů energie, jako už v České republice máme. A to v příštích 10 letech.“
„Nejde jen o přechod na obnovitelné zdroje, jde i o samotnou spotřebu. Je potřeba ji snižovat. Musíme si říct na rovinu, že na planetě s omezenými zdroji není možný neustálý růst, ať už HDP, nebo čehokoliv. Růst je navázaný na neustálé devastování planety,“ reaguje Jan.
Jak probíhalo jednání s vládou?
„Byli jsme na dvou jednáních se zástupci vlády. Na podzim a na přelomu roku. Jednali jsme zejména se zástupci MŽP. Což je i důkazem, jak vláda klimatickou krizi bere – jako agendu Ministerstva životního prostředí, ale ne jako problém, který se týká nás všech. Ale na jednání byl ministr Hladík a ministr Jurečka, z MPO se na pár minut připojil náměstek Třešňák. Dostali jsme samé mlhavé a vyhýbavé odpovědi. Slíbili, že v Česku se přestane spalovat uhlí do roku 2033, to potvrdili, že přes to nejede vlak. No, a jak vidíme, Bílina je prodloužená do roku 2035,“ dodává Marie.
Kryštof, student sociologie
„Klimatická změna a její následky se stupňují. A vidíme následky, jako jsou sucha, masové migrace, požáry. Posledních pět let bylo extrémně horkých, České Švýcarsko je na popel. A i když víme, že jsou za tím emise CO2, tak vláda Petra Fialy, i ty předešlé, nedělají vůbec nic. Není schopná sestavit jasný plán.“
Studentky architektury a urbanismu
„Je třeba, aby si vláda přizvala odborníky, aby se nenechala ovlivňovat jen těmi nejbohatšími, ale aby začala naslouchat většině. I když pro ně třeba není takovým přínosem do státního rozpočtu,“ říká studentka původem z Ukrajiny.
„První věc je uvědomit si, že to, co dělají teď, ovlivní generaci po nich,“ odpovídá její spolužačka, původem se Slovenska.
„Myslím si, že si to uvědomují, jen na to kašlou. Vždyť o klimatu se bavíme od 60. let, ví o tom každý. Jen pro někoho je hrozně užitečné a komfortní to ignorovat. Nedívají se do budoucna, ale do svých vlastních kapes,“ reaguje.
„Jenže bez toho se špatně vytvářejí nějaké smysluplné plány,“ říká první studentka.
„Možná v tom je i strach. Nechtějí přijít a uznat ‚hej, my jsme to asi fakt pos*ali‘,“ uvažuje druhá.
Cítí někdy environmentální úzkost?
„Jsem realistická. Ale cítím strach. Bojím se. Pomáhám si tím, že se zapojuji do podobných akcí. Pokud se to úplně pokazí, aspoň jsem se pokusila to zvrátit,“ říká první.
„Úzkost se mi projevuje v životních rozhodnutích. Třeba nechci mít děti. Nechci přivádět nové lidi do tohohle světa, který je takto nestabilní. Zatím nechci říct beznadějný. Jsem původem z Ukrajiny. Zažívám stresové stavy, když vidím, jak válka ničí klima. Jsem z jihu země, kde jsou původní biotopy stepi, válka ji totálně narušuje. Mám pocit, že tamní příroda je součástí mě, proto útok na ni beru velmi osobně. Dopady raket samozřejmě ničí i ornou půdu. O tom se vůbec nepřemýšlí nebo možná ano a dělají to naschvál. Přijde mi ale smutné, že kvůli něčím zájmům trpí příroda. Rusko je velká exportní země fosilních paliv. I o tom pro mě je tahle stávka,“ odpovídá studentka z Ukrajiny.
Co říká na hlasy ve veřejném prostoru, které říkají, že nejdřív musíme porazit Putina, až potom klima?
„Myslím, že bychom to měli dělat souběžně. Existuje už hromada různých sankcí, nejsou tak účinné. Ty na export se dají obcházet. My ale můžeme tím, že se odpoutáme od fosilních paliv, zcela odřízneme od jejich hlavního exportu. I to byla obrovská chyba – stát se na tom závislými.“
