Michailidu: Mrzí mě, že ze mě Bartoš udělal netvora, který chce totalitu. Zná mě deset let a ví, co zastávám

Já si myslím, že Ivan prostě chce, aby Piráti dělali vysokou politiku a jeho představa vysoké politiky je, že pokrok je možný pouze v mezi slušnosti a zákona a že není možné se tvrdě vymezovat proti stávajícímu systému nebo pouze v naprosto extrémních případech. Já si ale třeba myslím, že omezování demokracie v Polsku a Maďarsku extrémní případy jsou.

Zároveň jeho motivace samozřejmě byla ochránit značku strany. Okomentoval ale příspěvek, který měl celkem malý dosah, nějakého mladého zástupce ODS a celé té kauze dodal na důležitosti a teprve jeho komentářem se to dostalo k takovému publiku. To bylo podle mě kontraproduktivní. 

Další věc, která hodně lidí pobouřila, byla analýza Leninových textů. V jakém kontextu se na Dnech antikapitalismu tahle věc objevila? 

Byla tam přednáška o roli avantgardního umění v revolučním hnutí od člověka z vydavatelství, které právě vydalo knížku překladů formalistických analýz Leninových textů. Což znamená, že jsou Leninovy texty podrobovány jazykové analýze. Je studováno, jaké jsou tam použity jazykové modely, jak se to projevuje na vnímání těch děl společností a podobně. To, že jsou Leninovy texty obsahově závadné, si někdo může myslet, ale obsahem se ta analýza tolik nezabývá. Já třeba Lenina opravdu nemusím, protože si myslím, že marxistické myšlenky původně měly být prosazovány pouze demokraticky a Lenin to vzal za špatný konec. Nicméně tady v této knize opravdu nejde o obsah, jde tam o analýzu jazyka, který Lenin používal.

 
Vy jste v posledních dnech musela spoustu věcí vyvracet – že předlistopadovou politiku nepodporujete, že vyvlastňování nepodporujete a spoustu dalších extrémních věcí, které na vás lidé házeli. Co tedy podporujete a skutečně zastáváte?

Já bych si představovala systém, který by byl mnohem více spravedlivý pro různé lidi bez ohledu na to, do jakého privilegia se narodili. Systém, ve kterém by bohatství nebylo rozděleno tak nerovnoměrně. Protože kapitalismus, když není dobře regulován a vyvážen sociálním státem, vede k tomu, že to bohatství se čím dál více koncentruje v rukou několika málo, řekněme, lidí nebo právnických osob a podobně, což je negativní vůči ostatním, prohlubuje to nerovnosti a bohatým to přidává další privilegia. 

Takže už tak neprivilegované skupiny lidí se stávají stále více marginalizovanými. Moje představa by byla větší regulace, větší zdanění kapitálu a menší zatížení jednotlivých osob. Zároveň samozřejmě větší regulace, co se týče dopadu kapitalistických motivací na životní prostředí.

Existuje teď nějaký stát na světě, kde se tomuhle vašemu ideálu přibližují?

Třeba v kontextu toho sociálního státu se za mě hezky kouká na Dánsko. Zkrátka země, které mají třeba i mnohem vyšší daně než tady, ale dokážou s nimi také mnohem lépe nakládat. A to takovým způsobem, že člověk nemá problém peníze státu dát, protože stát funguje a lidem se dostanou služby na takové úrovni, že to dává smysl.

Já jsem si naprosto vědoma toho, že v kontextu České republiky, kde není úplně ideálním způsobem vyřešená státní správa a spousta věcí by se dala zefektivnit, tak platit daně v takové výši se mnoha lidem nemusí líbit, ale já si myslím, že to jde dělat dobře. Když stát nabídne dobré služby, dobrou infrastrukturu, tak je motivující podílet se na společném rozpočtu. 

Kritika kapitalismu je na Západě docela mainstreamovou záležitostí. Myslíte si, že Česko bude na tuhle debatu někdy připraveno? Protože je to přece jenom postkomunistická země a v debatách je to hodně cítit.

Já si myslím, že v České republice převažuje společenské trauma. To, že se nám s ním nepodařilo popasovat, se projevuje mimo jiné tím, že se přeneslo i na lidi, kteří už ten režim ani nezažili. Čímž už hovoříme o mezigeneračním traumatu. Dokud se s tím nevypořádáme, dokud se nedokážeme opravdu kriticky podívat nazpět, bez toho, abychom prožívali traumatickou reakci, tak se nedokážeme dobře posunout dopředu. 

Narativ toho, že cokoliv levicového nebo prosociálního je úklon k totalitě, je přesně ta traumatická reakce, která je za mě velmi pochopitelná, ale vlastně znemožňuje reálný posun, který nahradí vzývání populistických témat, což je něco, co to trauma velmi dobře umí. Dokud se neposuneme za mezigenerační trauma, kterého jsme neustále obětí, tak se tady nějaké moderní, progresivní věci prostě dařit nebude.

Protože traumatizovaní lidé prostě volí jednoduchá řešení a ta jednoduchá řešení často vypadají i tak, že buď se úplně odvrátím od toho, co bylo, takže budu volit to, co nám tady slibovalo prosperitu a svobodu – nějakou liberální pravici –, anebo se přikloním k populistům, protože ti říkají jednoduché věci, které uklidňují. Pro posun ke skutečně fungujícímu sociálnímu státu je potřeba diverzifikovaná diskuze, je potřeba se opravdu na ten systém dívat s nadhledem a snažit se o systémové kroky. To se tady zatím nedaří.

Je úkolem politiků, aby pomohli státu s léčením tohohle traumatu?Myslím si, že na individuální úrovni je to i úloha systému péče o duševní zdraví, protože kulturně-společenské trauma začíná v každém jednotlivci, ale zároveň je to o společenské debatě, kterou politici reprezentují. Ve chvíli, kdy i předseda progresivní strany, jako jsou Piráti, naskakuje na primitivní narativ, že cokoliv proti nebo jakákoliv kritika kapitalismu jsou komunismus a náklon k totalitní tendenci, tak to tu debatu do nějakého kultivovaného směru neposouvá.

Zklamal vás celý ten postoj? A jak nenávist z veřejného prostoru zvládáte? Není to poprvé, co se vám něco podobného přihodilo.

Máme to tu po roce vlastně znovu, tak já doufám, že z toho nebude každoroční tradice. Jestli mě to zklamalo – asi trochu jo. Mrzí mě, že člověk, který mě zná deset let, mě národu takhle předhodí jako nějakou zrůdu nebo netvora, který tady chce totalitu, přičemž on moc dobře ví, že to tak není. A i to, že se tak stalo podruhé. Já za tím vidím to, že se snaží vrátit značku strany. Ale jak říkám, nevím, jestli se to úplně povedlo jako damage control krok. 

Jak já to zvládám? Já to zvládám za sebe osobně docela v pořádku. Mnohem víc mě teď bolí, že to dopadá na ostatní lidi, třeba na moje blízké nebo na lidi, kteří se mě rozhodli ve veřejném prostoru bránit, protože prostě o ty ostatní mně jde většinou mnohem víc než o sebe.

Jak vidíte své působení u Pirátů dál? 

Bude se hlasovat o mém odvolání z republikového výboru, což je takový zákonodárný orgán strany. Takže uvidíme, jak to dopadne. Pokud mě odvolají z republikového výboru, tak si na jednu stranu oddechnu, protože mi odpadne spousta práce, kterou pro stranu dělám zadarmo ze svojí dobré vůle. Takže to je případný trošku pozitivní aspekt. Zároveň té straně pomáhám ráda, takže pokud se rozhodnou nechat si mě, budu pokračovat v tom, co jsem dělala doteď. 

Dnes jste sdílela článek Deníku N o nesouladech ve straně. Kdy podle vás vnitrostranická krize ideologie začala?

Myslím, že už někdy kolem roku 2017. A předtím v první sněmovní kampani jsme se začali prezentovat trochu více v takovém tom režimu „normální liberální strana, která moc nekouká nalevo ani napravo“, abychom měli co největší cílovku.

Myslím si, že to, jak jsme se prezentovali, lákalo v uvozovkách nevymezené lidi do našich řad a tím se ještě více diverzifikovala členská základna. Už tam nebyli jenom zástupci různých v uvozovkách extrémů, protože u nás najdeme třeba i anarchokolektivisty nebo anarchokapitalisty, ale začala se formovat větší síla lidí, kteří mají umírněnější postoje, nejsou tolik nalevo ani napravo a chtějí, aby se strana takovýmto způsobem prezentovala.

Přijde mi, že snaha vedení prezentovat nás co nejvíce „skousnutelně“ pro co největší počet lidí pokračuje a na tom se to vždy zlomí. Pak vždy vyjde na povrch, že my máme i docela silně levicová témata. To byla ale devíza Pirátů, že jsme si v různých tématech vybrali vždy to, co dávalo smysl, a v některých věcech prostě levicový pohled velmi dává smysl. Zvláště v kontextu lidských práv, životního prostředí, sociálního státu a podobně. Nicméně právě v prizmatu toho, že se chceme jevit co nejvíce skousnutelně, tato „extrémní“ témata vždycky pak nějakým způsobem znovu zjitří takovéto konflikty.