Redefinuje se v Česku pojem znásilnění? Co je takzvané znásilnění z podstaty? O tom i mnohém dalším jsme mluvili s poslankyní Barborou Urbanovou (STAN), která se tématu věnuje.
„V šesti letech nikdo nemůže dát souhlas k sexu, naše zákony vycházejí z toho, že dítě v tomhle věku chápe rozdíl mezi ano a ne, ale souhlas k sexu prostě dát nemůže, musíme to změnit,“ říká Urbanová v rozhovoru pro Refresher o připravovaném návrhu na redefinici znásilnění.
Takzvané znásilnění z podstaty by navyšovalo věkovou hranici pro konsensuální sex. Ta stanovuje, kdy je sex bez násilí znásilněním a kdy „pouze“ zneužitím dítěte. „Nás nezajímá, že jsi měl pocit, že ta holčička to chce, protože jsi jí předtím dal ty bonbony. Dneska to ale může být přesně ta proměnná, která ze sexu se sedmiletým dítětem udělá ‚jen‘ zneužití za podmínku,“ říká v rozhovoru mladá poslankyně.
Urbanová se svou iniciativou Pod svícnem, ve které přibližuje reálné příběhy obětí domácího a sexualizovaného násilí, sesbírala fotografie svých hrdinů a hrdinek z jejich dětských let, aby nedostatečnou věkovou hranici ilustrovala. „Připadají vám sexy? Ne? Zajímavé. Těmto dětem, našim hrdinům, hrdinkám a podporovatelům, je od 2 do 12 let. A jsme přesvědčení, že v tomto věku si touží hrát, ne být sexuálně zneužívané,“ uvádí v kampani.
Kdy jste si uvědomila, že redefinice znásilnění by neměla končit jen u souhlasu a nesouhlasu, ale že by se to ještě mělo rozšířit?
Redefinicí znásilnění jsem se ze začátku moc nezabývala, nebylo to pro mě primární téma. To pro mě bylo domácí násilí a zákon, který se ho týká. Beru to tak, že v Poslanecké sněmovně každý máme nějaká témata, kterým se věnujeme. A asi bych také nebyla ráda, kdyby mi můj kolega kecal do toho, co dělám já. Vznikl tu ale nějaký moment, kdy byla potřeba mnohem širší nadstranická podpora. Byla to poměrně turbulentní doba, kdy jsem seznala, že potřebuji mluvit s odborníky a potřebuji si to taky urovnat v hlavě, že potřebuji vědět, co dalšího je v té praxi vidět a co nefunguje.
Mluvila jsem třeba s Lucií Hrdou. Zeptala jsem se jí v podcastu Pod svícnem, jaký vidí ona největší problém. Odpověděla, že v tom, že to, co u dětí vykazuje znaky znásilnění a mělo by tak být souzeno, se soudí jako zneužití s mnohem mírnější sazbou. Bavily jsme se totiž o násilí v rodinách, které často přejde až do té sexuální roviny, i vůči dětem.
Jak to v praxi vypadá?
To znamená, že když má dítě pod patnáctiletou věkovou hranicí sex se svým třeba prvním partnerem nebo partnerkou, tak to není legální, což je samozřejmě správně. Často za to padají podmínky a já jsem s tím naprosto v pohodě, protože byť je to nelegální, tak je to věc, která byla konsenzuální. Oba ten sex chtěli, jenom prostě si na něj nepočkali. Potom jsou tu ale případy, kdy ty podmínky padají za sex, který se stal mezi třeba dvanáctiletou a padesátiletým. Nicméně třeba nedošlo k násilí, třeba oběť zamrzla, nebránila se nijak zásadně právě proto, že to dělal třeba někdo blízký. A na to se zákon nedívá jako na znásilnění, ale jako na zneužití, které je velmi mírně trestáno, a to my chceme změnit.
Ve světě se tomu říká statutory rape. Jde o to, že si stanovíte nějaký věk, kdy jakýkoliv sexuální akt na člověku bude vždycky znásilnění a bude hodně vysoko trestán. Ve chvíli, kdy to bude dítě pod nějakou věkovou hranicí, a já prosazuju 12 let, tak nás nezajímá, že ty jsi měl pocit, že ta holčička to chce nebo že ten chlapeček to chce, protože jsi mu předtím dal ty bonbony. Nezájem, prostě tohle nemohl být souhlasný pohlavní styk. Dneska to ale může být přesně ta proměnná, která ze sexu se sedmiletým dítětem udělá zneužití. Hranice, kdy je sex bez násilí s dítětem znásilnění a kdy zneužití, je v návrhu ministerstva spravedlnosti šest let, a to je hrozně málo.
Znásilnění je v trestním zákoníku definováno pouze jako čin, při kterém je použito násilí, pohrůžka násilím nebo zneužití bezbrannosti. Pod současnou definici tak například nespadá až 70 % případů znásilnění, při kterých oběť zamrzne, nebrání se, a proto pachatel nemusí vyvíjet násilí. Řešením této situace je právě změna současné definice na definici, která by byla založena na absenci souhlasu. Napravená definice dá obětem signál, že i když se z různých důvodů nebyly schopné bránit, mají právo hledat spravedlnost. Urbanová pod připravovanou redefinici řadí právě také znásilnění z podstaty.
* ročně je na policii nahlášeno okolo 600 případů znásilnění
* reálně se ale stane ročně 12 000 znásilnění
* to je 34 znásilněných za den, na policii ale jde jen 1 nebo 2 oběti za den
* znásilnění je přitom jedním z nejzávažnějších zločinů
* 90 % obětí má přetrvávající následky
* 5–8 % Čechů*Češek někoho znásilnilo
* 90 % znásilněných jsou ženy (proto používáme dále ženský rod)
* každá desátá Češka a každý třicátý Čech zažije za svůj život znásilnění
* 50 % znásilnění spáchá partner nebo manžel, 40 % někdo, koho oběť zná – kolega, soused, kamarád
Petice za novou definici znásilnění.
Proč je dnes tou hranicí zrovna šest let?
Vychází podle mých informací z judikátu, který říká, že každý člověk začne chápat rozdíl mezi souhlasným a nesouhlasným jednáním ve všeobecnosti na prahu základní školy. To znamená, že až v šesti letech se to láme, kdy rozumíme důsledku souhlasu, třeba jestli máme, nebo nemáme hlad. Samozřejmě je nesmysl to aplikovat na sexuální oblast.
Spadá pod znásilnění z podstaty i něco dalšího?
Pod znásilnění z podstaty nespadají jen děti do nějakého věku, ale jedná se třeba i o velmi mentálně postižené lidi, kteří nejsou v takovém stavu mysli, že by rozuměli, o co se jedná, když za nimi někdo přijde a začne je přemlouvat do pohlavního styku, ať už fyzicky, nebo nějakým nátlakem. Zkrátka nejsou ve stavu, kdy by mohli ten souhlas dát.
Slyšela jsem o takzvaném modelu Romeo a Julie, o co jde?
Ve světě je statutory rape spojováno s klauzulí Romea a Julie, kdy se vlastně řeklo, že od nějaké hranice nahoru, třeba od 13, 14, 15 let, je povoleno, že pokud jsou si věkově blízcí a jsou zamilovaní, tak ať ten sex klidně mají. Ale stanoví se tam ta vysoká věková hranice. To znamená, že třináctiletá slečna by nemohla mít sex se čtyřicetiletým pánem, protože na to ten zákon kouká, že to v pořádku není. Se spolužákem by ale mohla. My jsme do toho nechtěli jít, protože by to nedokázalo ošetřit případy, kdy třináctiletou dívku například znásilní nevlastní šestnáctiletý bratr. S takovými případy se my v Pod svícnem konkrétně setkáváme často.
Přemýšleli jste nad situací, kdy by spolu měli sex dva dvanáctiletí? Co by se vlastně v tu chvíli dělo, kdyby neplatil ten precedens Romeo a Julie?
Nemyslím si, že se tohle děje v praxi. Neviděla jsem žádný takový případ. My řešíme případy, které se dějou v praxi. A to jsou strejdové, dědové, možná i tety, kteří znásilňují malé holky, kluky, na které mají nějakou vazbu. Až 70 % znásilnění se děje v rodinách. Aby si to třeba čtenáři mohli reálně představit, co se teď děje.
Jaké jsou indicie, že dítě někdo zneužívá? Často o tom rodiče ani neví, pokud je to třeba rodinný známý.
Většinou to funguje tak, že se mu hodně změní chování. Byla to prostě veselá, rozjívená holčička, a najednou se stáhne do sebe. To je taková indicie. Agresoři si také vybírají určitý typ oběti. A teď řeknu jednu delší historku, abych to ilustrovala:
Znám jednu naši hrdinku, se kterou se velice blízko stýkáme. Jednou jsme spolu šly do baru. Seděly jsme a okolo se mihl takový chlápek a začal na ni sahat. V takové situaci většina žen ucukne a lekne se. Ona ale držela. A na tomhle je vidět, že jí chybí ta hranice. Nemá ten prvotní impuls, že se bude bránit, protože je zvyklá, že ji od malička znásilňují hlava nehlava, od otce přes kohokoliv. Je zvyklá, že kdo přijde, ten si na ní vezme, co chce. A tohle se děje bohužel i malým dětem, které žijí v nějaké násilné domácnosti. Ani je nemusí v domácnosti někdo znásilňovat, „stačí“, že je psychicky týrá. Jsou to děti, které jsou staženy do sebe od začátku, nemají třeba v kolektivu moc kamarády, nejsou zvyklé, že by na ně byl někdo hodný. Reakce na to, že je na ně někdo hodný, je zase přehnaná. Funguje prostě v extrémech.
Agresor si vybere tuto holčičku, protože prostě na ní vidí, že tam bude mít úspěch. A to je problém. Protože na takových dětech právě ta změna chování není poznat. On ji znásilní a ona se furt chová tak, jak se chovala, protože je to jenom další člověk, který jí něco vzal.
