Kartou, nebo cashem? To je, oč tu běží. Zatímco mnoho podniků se vrací k odmítavému postoji k platbám kartou, u Čechů jsou oblíbené. Vyrazili jsme se proto zeptat lidí z Prahy, jak se na to dívají oni.
„Hotovost u sebe nosím vždycky, teď mám okolo tisícovky,“ říká osmapadesátiletá Jana. Platby v hotovosti upřednostňuje před kartou. „Stejně ne všude karty berou a mám pocit, že se to teď znovu rozmáhá a na více místech je znovu neberou,“ vysvětluje Refresheru s tím, že chce mít hlavně jistotu, že bude moct zaplatit.
Janiny pocity sdílí ale i zhruba čtvrtina Češek a Čechů. Podle nedávného průzkumu společnosti STEM/MARK 16 % lidí alespoň v jednom případě zaznamenalo, že nemohli zaplatit kartou. Devět procent pak uvádí, že to zažívá opakovaně.
Cash only přístup ale zákazníkům vadí a na sociálních sítích se v posledních týdnech o platebních kartách rozvířila debata, například i v souvislosti s dlouhými frontami, které se kvůli nepřijímaní karet tvořily na festivalech Beats for Love nebo na filmovém festivalu v Karlových Varech.
Generační rozdíly
Na používání platebních karet se ale lze dívat i generační optikou. „Kartou platím jen veliké nákupy, mám v bance produkt, že s ní musím platit minimálně pětkrát, tak si to hlídám, abych to splnila, ale jinak převážně kupuji vše v hotovosti,“ říká padesátnice, paní Jana, a dodává, že to tak dělá celý život.
Naproti tomu Igor, kterému je 35 let, hotovost nenosí vůbec, podobně jako ostatní oslovení respondenti, kteří byli podobně staří jako on či mladší. „Není mi to vůbec příjemné mít hotovost. Rád mám přehled o transakcích a v internetovém bankovnictví to všechno vidím,“ říká.
Říkám si, že snad žijeme ve 21. století.
Když má hotovost, utrácí. „Snažím se toho vždycky zbavit, takže utrácím rychle víc peněz,“ vysvětluje.
Velmi podobně to má i čtyřiadvacetiletá Maria, která nenosí ráda hotovost ani v zahraničí. „Hotovost mám prakticky jenom, když cestuji, a ani to mi není moc příjemné, protože se bojím, jestli jsou peníze pravé,“ říká. Navíc nemá vůbec pocit, že by hotovost potřebovala, a cítí, že nosit u sebe hodně peněz ani není bezpečné. „Kartou je to prostě pohodlnější,“ říká.
Hotovost nenosí ani pětatřicetiletá Nela. I když přiznává, že občas by se peníze v hotovosti hodily, je pro ni placení kartou zkrátka jednodušší. „Říkám si, že snad žijeme ve 21. století,“ říká se smíchem.
Štěstí přeje připraveným
Zatímco zástupci mladších generací k hotovosti netíhnou, oslovení respondenti nad 35 let se nachází někde uprostřed. I když platí většinou kartou, alespoň nějaký obnos v hotovosti u sebe vždy mají.
Například Martina, které je 39 let: „U sebe mám teď něco kolem tisícovky. Platím hotovostí zřídka, ale raději u sebe vždy něco málo mám. Pro případ, že bych třeba chtěla jít někam, kde karty neberou,“ říká. Přiznává ale, že když platí kartou, utratí většinou více peněz. „Člověk to nevidí a má pocit, že pak může utrácet,“ směje se.
Štěstí přeje připraveným. I když víc platím kartou a víc na ní utrácím, protože je to pohodlné, ne vždycky je možnost si vybrat, a proto hotovost nosím vždycky.
Kartou utrácí víc i pětačtyřicetiletý Honza. „Na kartě mám poměrně dost peněz a není tam moc limitů, takže s ní utrácím podstatně víc,“ říká. V hotovosti u sebe měl asi 1 500 korun a pro jistotu nějaký obnos nosí pořád. „Moc v ní ale neplatím,“ říká.
„Já hotovostí platím hodně a nosím ji u sebe pořád. Mám rád, když to šustí mezi prsty,“ říká pak Honzův známý Martin, kterému je 46 let. U sebe měl přesně 1 553 korun, jestli ale utrácí víc v hotovosti, nebo kartou, prý nesleduje. „Zajímá mě spíš, co platím a kolik to stojí, než jakou formou,“ vysvětluje.
Hotovost má u sebe vždycky i osmačtyřicetiletý Antonín, v době oslovení měl v peněžence okolo tří tisíc korun. „Štěstí přeje připraveným. I když víc platím kartou a víc na ní utrácím, protože je to pohodlné, ne vždycky je možnost si vybrat, a proto hotovost nosím vždycky,“ vysvětluje.
„Karty neberou všude a platím hlavně telefonem, který se mi občas vybije, takže u sebe radši vždycky nějaký obnos nosím,“ doplňuje ho jeho známý Arnošt.
