Výzkumnice a výzkumníci z Centra national de la recherche scientifique (CNRS) ve Francii na základě experimentů hodnotili, jak krokodýli reagují na dětský pláč a zvuky mláďat dalších primátů. TASR informuje podle článku v britském deníku The Independent.
„Akustické prvky, na které reagovali krokodýli, budou pravděpodobně spolehlivější markery úzkosti než ty, které používají lidé,“ uvedl tým pod vedením vědkyně Julie Thévenet.
Navzdory velmi vzdálené evoluční příbuznosti s primáty krokodýli spolehlivěji rozlišovali stupeň úzkosti mláďat primátů než samotní lidé. To jim umožňuje rychle reagovat, aby je ulovili. Studie byla publikována v časopise Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences.
Reakci krokodýlů měřili v krokodýlí zoo CrocoParc v Agadiru v Maroku, kde ve venkovním prostředí žije asi 300 nilských krokodýlů. Přehrávali jim pláče z výzkumné databáze, přičemž každý vyjadřoval jinou úroveň úzkosti a dětí a mláďata šimpanzů se různou naléhavostí dožadovala pozornosti matky.
Vědecký tým v pláči identifikoval 18 různých proměnných včetně výšky tónu, počtu a délky slabik, chaotických a harmonických zvuků. Krokodýli reagovali ve srovnání s lidmi na jiná zvuková kritéria. Více je přitahovaly zvuky kojenců, které působily chaotičtěji s „intenzivnější energií ve vysokých frekvencích spektra“.
Experimenty naznačily, že krokodýli nerozlišovali zvuky od šimpanzů nebo člověka. Dříve věnovali pozornost vlastnostem zvuků, které naznačují úzkost. „Lidé přiřazují úroveň úzkosti primárně z tónu pláče. Čím vyšší je jeho výška, tím více posuzují pláč jako vyjádření utrpení,“ vysvětlili vědkyně a vědci.
Plazi špatně vnímají vysoké frekvence a to může vysvětlovat, proč pláč mláďat vyvolává jejich silnější a rychlejší predátorské reakce. Výzkumníci uvedli, že se zdají být zvláště dobře přizpůsobeny k odhadování stupně úzkosti bez ohledu na druh.
