Ve třetím díle pořadu Hlubiny, který se věnuje neobyčejným příběhům obyčejných lidí, představujeme Jesiku. Od deseti do osmnácti let ji zneužíval vlastní otec. Dodnes se s tím vyrovnává.
Jesika přijíždí do Prahy z Brna, kde bydlí, a to v doprovodu kamarádky. Od dětství byla slabozraká a v dospělosti téměř kompletně přišla o zrak. Paradoxně se ale v posledních letech částečně našla i ve sdílení svého příběhu a v šíření osvěty o sexuálním zneužívání. „Ve škole nás vždycky varovali před tím, že si máme dát pozor na cizí lidi. Ale o tom, že ti někdo může ubližovat i doma, nám nikdo nic neřekl,“ říká.
Začátky
Prvních deset let žila Jesika relativně běžným dětstvím. Vyrůstala spolu s matkou, otcem a mladší sestrou, rodina byla ale poměrně izolovaná od ostatních lidí. „Rodiče se často hádali. Víc jsem tíhla k otci, protože matka byla dost chladná a neprojevovala emoce,“ vypráví Jesica.
Příliš kamarádů ve škole neměla. „Bylo to hodně i kvůli tomu postižení. Tím, že jsem byla slabozraká, jsem byla dost jiná,“ říká.
V určitém věku začalo postupně docházet k zneužívání, otec jí začal silně manipulovat: „Říkal mi, že to nemůže říct matce, protože by byla smutná, že ji nemá rád tak moc jako mě. Vysvětloval mi, že protože mě má nejradši, je normální, abychom si byli takhle blízcí,“ popisuje.
Když bylo Jesice deset, začaly jeho noční návštěvy do pokojíčku. „Nejprve to bylo tak, že mě hladil na intimních místech, pak chtěl, abych ho hladila taky. Postupně se tam začal dít i orální sex. Zhruba od třinácti pak přišel anální sex a od patnácti i vaginální styk,“ říká.
I přesto, že se to malé Jesice, která situaci vůbec nechápala, nelíbilo, otec jí říkal, že to tak být nesmí. „Říkal mi, že když mě to bolí, tak to znamená, že ho nemám ráda,“ popisuje.
Bití, škrcení i sebepoškozování
Že něco není v pořádku, si Jesika začala uvědomovat, když jí bylo asi třináct. „Trávila jsem hodně času u své nejlepší kamarádky a její rodiny. I když jsem se nikomu nesvěřila, měla jsem hodně otázek na fungování rodiny, které byly asi dost podivné,“ říká.
Moc informací ale sama neměla. „Bylo to porevoluční Česko v devadesátkách. Nemluvilo se o tom, nebyl internet. Dozvídala jsem se jen nějaké útržky v knihovně,“ říká. „Paradoxně mi ale to, že něco není v pohodě, nejvíc odhalil sám otec. Bylo na něm vidět, že se bojí, aby se to někdo nedozvěděl,“ uvažuje Jesica.
Chtěla jsem mít pocit, že moje tělo je moje a já nad ním mám nějakou kontrolu.
Ve stejné době se ale způsob, jakým ji otec k sexuálním praktikám nutil, změnil. „Začal sex chtít skrz zastrašování,“ říká. Bylo to navíc v době, kdy otec začal více pít a začal být agresivnější.
„Vyhrožoval mi, byly tam fyzické tresty a i ten sex byl násilný. Docházelo tam ke škrcení nebo ke svazování,“ popisuje Jesika. Některé sexuální aktivity musela přetrpět, aby jí vůbec dovolil jít do školy.
Ve stejné době se pak Jesika začala sebepoškozovat. „Nebylo to ani tak kvůli tomu, že bych si chtěla ublížit, ale chtěla jsem mít pocit, že moje tělo je moje a já nad ním mám nějakou kontrolu.“ Často se jí totiž stávalo, hlavně v momentě, kdy byl sex hodně násilný, že se úplně mentálně odpojila od svého těla.
Útěk z domova a život poté
V osmnácti z domu odešla a už se tam nikdy nevrátila. Po několika letech se také sama rozhodla, že téma znovu otevře a otce udá policii. „Potřebovala jsem čas na to, abych si to zpracovala v hlavě, že to opravdu chci udělat. Najednou jsem mu chtěla ukázat, že už nejsem ta malá holka a nebojím se ho,“ říká Jesika.
V současné době Jesika chodí na terapie a snaží se se vším, co ji v životě potkalo, vyrovnat. „Trvalo mi si připustit, že to není moje vina, že ty špatné věci se děly v tom jeho světě. Je těžké, že jsem ztratila rodinu a taky to, že mi byly ukradeny ty roky, kdy jsem měla objevovat svět a svoje tělo,“ říká.
„Hodně mi pomáhá o tom celém mluvit a také to, že mám kolem sebe kamarády,“ uvažuje. „Lidi si občas myslí, že když je někdo oběť znásilnění a podobně, že už nemá právo na to žít a smát se. Já si to ale nemyslím. Chci si prostě život užívat i přesto, co se mi stalo. Mám na to právo,“ dodává.
Dej nám vědět do komentářů, jak se ti nový pořad Hlubiny líbí. A pokud se s námi chceš podělit o vlastní životní příběh, kdy se s tebou třeba osud moc nemazal, napiš na [email protected].
