Dlouho očekávaný návrh novelizace zákoníku týkajícího se znásilnění je podle odborníků zklamáním a v mnoha případech je ještě horší než ten, který máme nyní.
Spolky Konsent a Amnesty International si nechaly vypracovat odbornou právní analýzu, ze které vyplývá, že se ministerstvo spravedlnosti svou snahou o pomoc obětem znásilnění trefuje vedle. „Už jsme se nějak posunuli k tomu, že společnost i ministerstvo vnímají shodu na tom, že znásilnění se neodehrává jen tehdy, když je přítomno násilí,“ řekla ve středu na tiskové konferenci Irena Hůlová z Amnesty. Dle ní i ředitelky Konsentu Johanny Nejedlové je to však minimum, u kterého to končí.
V současné době definují soudy znásilnění jen v případech, kdy je pohlavní styk vynucený silou. Nová definice znásilnění sice počítá s verbálním i neverbálním nesouhlasem, je ale stále problematická v mnoha jiných bodech a mimo jiné také v jednom z nejzásadnějších problémů tématu, kterými je velmi rozšířená reakce na stres – zamrznutí. Tedy moment, kdy oběť nemůže projevit ani verbální či neverbální nesouhlas.
Zamrznutí není porucha
Až 70 % obětí popisuje zamrznutí, tedy neschopnost reakce při plném vědomí. Ta je v současné chvíli definována pomocí výrazu disociativní porucha, to je ale dle odborníků problém, s jehož změnou ani novela nepočítá. Je to problematické především proto, že používaný termín vyvolává dojem, že oběť měla duševní poruchu, z čehož plyne, že o tom, zda „porucha“ byla, či nebyla přítomná, mají rozhodovat znalci.
„Ten fenomén ale neznamená duševní poruchu, jde o normální chování na nenormální situaci. Je to přechodná a epizodická záležitost, která je vyvolána jednáním pachatele. Pokud ale bude v zákoně napsáno, že bezbrannost souvisí s disociativní poruchou, dostaneme se do slovníku psychopatologie, která patří do rukou znalců. Řízení se prodlouží a prodraží a soudy budou rozhodovat znalci a nelze vyloučit, že bude docházet k souboji znalců. Pachatel si zvolí svého znalce a budeme se ‚proznalcovávat‘ až do vysokých pater,“ říká soudní znalkyně Ludmila Čírtková. Pojem by se tak dle ní měl nahradit výrazem „silný ochromující stres“.
Čírtková nečitelnost pojmu dokládá také tím, že se řešení na institucionální úrovni ještě stále mnohdy řeší postaru, nový výraz tak může být matoucí. „Orgány činné v trestním řízení, pokud jde o oběti sexuálního a domácího násilí, se řídí old schoolem. To znamená, že pokud u znásilnění chybí násilí, bylo to špatné rande, a pokud chybí u domácího násilí, jde o normální hádky,“ dodává soudní znalkyně.
Problém není jen ve špatně definovaném zamrznutí
Jelikož novela není založena na souhlasu, existují také situace, kdy pachatel zneužije bezbrannosti oběti, které jsou v novém návrhu nedostatečně ošetřeny. A například znásilnění v případě, kdy je oběť pod vlivem alkoholu či drog a nemůže reagovat, by stejně jako dnes nejspíše „propadlo“ do odložených případů.
„Bezbrannost pod vlivem látek je dnes jednoznačná jen v případě, že je kvůli nim oběť v kómatu či hlubokém spánku. V ostatních případech se na to pohlíží, jako že když v kómatu nebyla pořád, měla možnost nějak reagovat,“ říká právník a autor analýzy Daniel Bartoň.
Takové pohlížení na situaci ale vůbec neodpovídá realitě. Mezi střízlivostí a kómatem je dlouhá škála zdrogování či stavů opilosti, na které se oběť může nacházet a být přitom kvůli tomu bezbranná. I přesto, že je to jedna z častých situací, za kterých dochází k útoku, si s tím zákonodárci hlavu nedělají.
Dalším velkým problémem redefinice z pera ministerstva je vymazání okolnosti, kdy dojde k omezení schopnosti projevit vůli a klást odpor a tím nemožnosti vnímat jednání pachatele jako nepřípustné. To přitom ve stávající definici je. V praxi to může být například situace, kdy je pacientce při vaginálním vyšetření na gynekologickém křesle gynekologem bez jejího souhlasu zasunut penis do pochvy.
ODS a KDU-ČSL novelu neracionálně blokují
Ministerstvo spravedlnosti vedené Pavlem Blažkem (ODS) dle odborníků v současné chvíli pravděpodobně vůbec netuší, jaké můžou mít jeho návrhy dopady. Žádné studie ani analýzy si ke svým rozhodnutím nezajistilo.
„My jsme chtěli novelu založenou na souhlasu. To bylo i zadání, které dostalo ministerstvo spravedlnosti od podvýboru pro domácí násilí. Aby udělalo dvě varianty – jednu definici založenou na souhlasu a jednu na jednání proti vůli. Ministerstvo to vůbec nesplnilo a ani si nevypracovalo analýzu dopadů,“ říká Irena Hůlová.
To, jak návrh novely vypadá nyní, je za oba spolky a nespočet odborníků nevhodné. „Řídíme se pokyny odborníků, kteří nám říkají, že to povede ke zhoršení stavu,“ říká Hůlová.
Nejhůře se podle obou spolků o věci vyjednává s ODS, která má ministerstvo, a tedy i novelu v gesci. Konsentu ani Amnesty se však nikdy na nic nezeptala, obě jsou to přitom organizace, které mají problematiku v Česku zmapovanou nejlépe. Organizace jsou tak místo přímé spolupráce odkázány na partnerství s podvýborem pro problematiku domácího a sexuálního násilí, který naštěstí funguje dobře.
„Ty informace, co my máme, jsou, že především ODS a nějaká část KDU-ČSL nechce, aby k té změně znásilnění došlo. Tak vymýšlí všemožné způsoby, aby nebyla. Nejsem si jistá, že je ten návrh tak chybný náhodou,“ říká Johanna Nejedlová. Podle Hůlové se v důvodech, proč tomu tak je, těžko hledá nějaké racio, stejně jako je tomu s bojkotem ratifikace istanbulské úmluvy ze stejných partají.
„Dvanáct připomínkových míst dává k novele připomínky, čímž říká, že v novele shledává nedostatky, které je potřeba opravit. Také paní zmocněnkyně říká, aby byla definice založená na souhlasu. Teď čekáme na to, jak se s tím ministerstvo vypořádá. Oni mají povinnost to adresovat. Pokud to ale zůstane v současné formě, budeme požadovat, aby vláda a zákonodárci odstranili ty požadované věci,“ uzavírá Hůlová.
