Zapojit se může každý
„Univerzity za klima jsou nehierarchické hnutí. To znamená, že všichni mají rovný hlas, nikoho neupřednostňujeme ani nevylučujeme. Jsme otevření všem. Hnutí se schází, rozdává si úkoly a vytváří pracovní skupiny, z nichž se každá zabývá nějakou konkrétní složkou organizace stávky. Součástí týmu se může stát kdokoliv. Stačí přijít na jednu z pravidelných schůzek, jejich konání oznamujeme na sociálních sítích. Zapojit se může opravdu každý a je spousta způsobů. Toto hnutí je velmi rozmanité,“ popisuje fungování iniciativy mluvčí stávky Anna Maurin.
Hnutí vzniklo v roce 2019 v reakci na vlnu stávek iniciativy Fridays For Future. Činnost organizace spočívá v usilovném boji za klimatickou spravedlnost. Angažovala se třeba v zavádění rostlinných jídel do menz, pořádá přednáškové i diskuzní večery.
„Klimatická krize je čím dál tím horší, bohužel jsme ve fázi spíše slov než činů a je potřeba, aby se společnost změnila na nějaké hlubší úrovni, abychom skutečně začali něco dělat a přijali klimatický zákon, který jasně stanoví cíl uhlíkové neutrality a jasné cíle, které budou právně vymahatelné. Proto je důležité, aby to byl zákon, a nejen plán, který se může libovolně upravovat. Zákon by měl zároveň stanovit sankce. To se stále neděje, a proto volíme cestu vyjádření našeho stanoviska tím, že budeme stávkovat,“ uvádí Maurin.
„Máme i další požadavky. Kromě klimatického zákona je to používání nástrojů participativní demokracie, to znamená, aby byla společnost více zapojována do rozhodování. Nástrojem, který by se k tomu měl používat, jsou občanská shromáždění, kdy se vybere reprezentativní vzorek společnosti napříč všemi věkovými kategoriemi i názorovými skupinami. Tito lidé projdou osvětou, kdy je odborníci vzdělávají k určitému tématu, potom spolu zasednou u kulatého stolu a debatují. Nakonec přijmou nějaká řešení, souhlasí-li většina. Ta jsou pak pro vládu závazná,“ říká mluvčí.
„Tento nástroj se používá v řadě zemí, například v Polsku, Irsku nebo Francii. Často se ale stává, že potom chybí politická vůle tato řešení implementovat. Proto by občanská shromáždění měla být pro vládu závazná,“ dodává.
„Naším třetím požadavkem je, aby se společnost a ekonomika řídily jiným indikátorem, než je HDP. My HDP považujeme za zastaralý ukazatel, protože nebere v potaz to, jak se lidem skutečně žije. O těchto tématech budeme mimo jiné debatovat na plenární debatě, na kterou je pozvána řada zajímavých lidí,“ tvrdí.
Na fakultách zůstali přes noc
Stávku ve středu zahájilo úvodní shromáždění na Klárově. Odtud se studenti rozešli na jednotlivé fakulty, kde během celého dne probíhal program v podobě alternativní výuky a diskuzí. Na některých fakultách zůstali studující i přes noc.
Ve čtvrtek pokračoval protest centrálně na filozofické fakultě. Uskutečnila se zde mimo jiné plenární debata o budoucnosti v klimatické krizi. Studenti, studentky, profesoři i veřejnost tu diskutovali o otázkách jako „Co by se muselo změnit, abys mohl*a říct, že žiješ ve spravedlivém světě?“ nebo „Jak mohou studenti měnit systém a má klimatický protest cenu?“. Den završily koncerty a další přespávání na fakultě.
„Teď je ta chvíle, kdy může být váš hlas slyšet, tak toho využijte. Je nás hodně a čím více nás bude, tím rychleji potřebná změna nastane,“ vybízí veřejnost Anna Maurin.
„Být hlasem nestačí. Je důležité jít o krok dál, vytvářet spojenectví s různými skupinami obyvatel, se kterými běžně nejsme zvyklí mluvit, vytvářet způsoby, jak dát vašemu hlasu větší moc ve společnosti, a to, že tady všichni jsme, to, že demonstrují vysoké školy, to, že se organizují učitelé, aby demonstrovali proti škrtům ve školství, je známkou toho, že ve společnosti je hlas a síla věci posouvat,“ řekla k protestu sociální antropoložka Lucie Trlifajová.
Vzpomínat nestačí
Stávku zakončil v pátek 17. listopadu pochod z náměstí Jana Palacha. „Dnes je 17. listopadu a Česká republika si připomíná výročí sametové revoluce. Jen vzpomínat ale nestačí, a i proto tu dnes jsme. Tím neříkáme, že si zásluh tehdejších studentů nevážíme, právě naopak. Snažíme se navazovat na jejich odkaz a dodnes bojovat i za jejich tehdejší ideály a požadavky. Oni bojovali za lepší svět. My za to, aby pro nás vůbec nějaký zbyl,“ zakončila úvodní proslov studentka bohemistiky na filozofické fakultě Marie Müllerová.
Pochod pokračoval za doprovodu policie přes Národní třídu až na Albertov. Cestou se ke skupině přidávali i kolemjdoucí.
„Přijde mi důležité to, co Univerzity za klima dělají, a jsem za to moc ráda. Myslím, že moc lidí taková témata nevyzdvihuje. Přijde mi super hledat alternativy k současnému systému,“ řekla Dominika, jedna z demonstrujících.
Z davu se ozývalo mnoho hesel, mezi nimi „Kdo, když ne my. Kdy, když ne teď, za lepší klima, za svobodný svět!“ nebo „Máme holé ruce, zelená revoluce“, ale také politicky zaměřená „Fiala či Babiš, přírodo, ty tratíš“ a „Křetínský má zámeček, my ani na byteček“.
Mnozí z těch, kteří do centra Prahy přišli na oslavy Dne boje za svobodu a demokracii, byli z procházejících demonstrantů zmatení a o konání stávky nevěděli.
„Přišli jsme se podívat na oslavu 17. listopadu a vůbec jsme nevěděli, co tu probíhá, ale myslím si, že každý si může demonstrovat, za co chce,“ komentovala dění Kateřina, která pozorovala dav z nábřeží.
Spousta přihlížejících, zvláště ze starších věkových kategorií, však protest hodnotila negativně. „Mně se to nelíbí. Já nechápu, proč to musí dělat zrovna dneska. 17. listopadu, to se nehodí,“ uvedl jeden z kolemjdoucích.
Protestující studenti jistě zaujali pozornost veřejnosti. Otázkou zůstává, zda se k požadavkům stávky vyjádří vláda.
