V dětské populaci je utonutí ročně příčinou až desetiny úmrtí.
V případě, že se vydáš za vodními sporty do přírody, na koupaliště nebo do moře, je vhodné se předtím seznámit s pravidly, která pohyb ve vodě upravují. Národní zdravotnický informační portál (NZIP) na svém webu zveřejnil přehled doporučení, jak nešťastným incidentům předcházet.
Na českých velkých vodních plochách je nutné se držet v rámci vymezeného prostoru, který je obvykle vyznačen bójkami, a který odděluje prostor pro plavce od plochy určené pro bezpečný provoz lodí nebo vodních skútrů. Stejná situace platí i v případě moří, kde je navíc doporučeno sledovat vlajku značící rozbouřenost moře.
Pozor na hloubku
Při hrách a skocích do vody je nutné nejprve prověřit hloubku dané vody, která musí mít minimálně 150 centimetrů. Je potřeba se vyvarovat skoků do mělkých a neznámých vod.
Děti nesmí během koupání nikdy zůstat bez dozoru. V případě zahradních bazénů je vhodné zajistit správné oplocení nebo zakrytí pevnou konstrukcí. Lze také zakoupit alarm, který signalizuje pád předmětu těžšího než pět kilogramů.
Jak resuscitovat?
Pokud se dostaneš do situace, kdy se v tvém okolí někdo topí, je nutné přistoupit k neodkladné pomoci nebo resuscitaci. Tonoucí osobu je potřeba nejprve vytáhnout z vody a zjistit, zda jsou u ní zachovány životní funkce, tedy dech, srdeční tep a vědomí. Důležité je také okamžitě zavolat záchrannou službu.
V případě bezvědomí je nutné zajistit prostupnost dýchacích cest a zjistit, zda dotyčný*á dýchá. Volné dýchací cesty se zajistí záklonem brady a zvednutím hlavy, a to ideálně během deseti vteřin. Pro záchranu je totiž podstatná včasnost resuscitace.
Samotná resuscitace pak začíná pěti umělými vdechy z úst do úst. Následně přistoupíme k masáži hrudní kosti spojenýma rukama na spojnici prsních bradavek. Vždy po 30 stlačeních provedeme dva umělé vdechy. Stlačení hrudníku se provádí s frekvencí minimálně 100 za minutu, do hloubky pět až šest centimetrů. Ve střídání stlačení a vzdechů pak pokračujeme až do příjezdu záchranné služby.
