V pátek si připomínáme Světový den povědomí o sebepoškozování. Co to jsou odkláněcí techniky, na koho se obrátit a jak reagovat, pokud se poškozuje někdo z tvých blízkých?
Sebepoškozování je nezdravý způsob vyrovnávání se s emočními problémy, jako je například úzkost, smutek, deprese nebo jiné stresující situace.
Fyzická bolest přináší úlevu ve chvíli, kdy je ta duševní k nevydržení. „Okolí si někdy myslí, že je jednoduché s tím přestat, že se stačí jenom rozhodnout. A taky se to okolí může zdát divné, že si někdo způsobuje bolest sám,“ sdělila psycholožka Barbora Downes pro Český rozhlas. Na sebepoškozování se vytváří závislost.
Jak to řešit?
Pomocí odkláněcích technik můžeš nutkání „ublížit si“ odvrátit. Můžeš si třeba zakřičet, pustit oblíbenou písničku, vymalovat mandalu, sníst ostré jídlo, bouchnout do polštáře nebo si dát studenou sprchu. Existuje spousta způsobů, jejich výpis najdeš buď na stránkách Linky bezpečí, nebo třeba tady.
Vzhledem k tomu, že největší chuť si něco udělat většinou trvá dvacet až třicet minut, Linka bezpečí založila výzvu #zvladni20, která má motivovat ke zvládnutí dvaceti minut bez ublížení si. I tak je ale nejlepší požádat někoho o pomoc, svěřit se nebo se obrátit na psychoterapeuta či psychologa.
Kámoš*ka se sebepoškozuje, co mám dělat?
V populaci se sebepoškozování více vyskytuje u dívek než u chlapců. Kluci své problémy totiž častěji projevují jinak – jsou naštvaní, mluví sprostě nebo jsou zlí.
Pokud bys zjistil*a, že si tvoje kamarádka či tvůj kamarád fyzicky ubližuje, tak je podle psycholožky Downes nejlepší vzít si ho*ji stranou. „Říct: Všiml*a jsem si, že máš rány, že jsi pořezaný*pořezaná, a mám o tebe starost. Vidím, že ti není dobře. A kdybys chtěl*a, jsem tady pro tebe. A když to půjde, doporučit, aby se na někoho obrátil*a, třeba na rodiče nebo na Linku důvěry,“ řekla pro Český rozhlas.
