Během stávky v úterý 24. října přestanou pracovat desítky tisíc žen a nebinárních osob na celém Islandu, včetně premiérky Katrín Jakobsdóttir. Akce požaduje rovnost v odměňování a opatření proti genderově podmíněnému násilí.
Pracovat se nebude ani v „práci“, ani doma – stávka totiž cílí jak na placenou, tak neplacenou práci. Jedná se první stávku tohoto rozsahu za téměř půl století, píše deník The Guardian.
V centru Reykjavíku by se akce mělo zúčastnit nejméně 25 tisíc lidí. Další lidé se pak zúčastní dalších deseti akcí po celé zemi. Pravděpodobně se tak podle Guardianu bude jednat o největší stávku žen na Islandu vůbec.
Mezi potvrzenými účastníky*účastnicemi jsou například pracovníci*pracovnice rybářského průmyslu, učitelé*učitelky, zdravotní bratři i sestry. A tamní premiérka. „Především tím projevuji solidaritu s islandskými ženami,“ uvedla při oznámení své účasti Jakobsdóttir.
Jak píše The Guardian, organizátoři a organizátorky doufají, že akce zastaví společnost a upozorní na přetrvávající rozdíly ve finančním odměňování žen a mužů a na rozšířené genderově podmíněné i sexuální násilí.
Jedná se o první celodenní stávku žen od roku 1975, kdy 90 % islandských žen odmítlo pracovat v rámci „kvennafrí“ (volného dne žen), což vedlo k tamějším zásadním změnám, včetně zvolení první ženské prezidentky na světě. Podle organizátorstva letošní stávky, z něhož se někteří účastnili i akce v roce 1975, ovšem požadavek na ocenění práce žen zůstává i po 48 letech nenaplněn.
Přestože je Island považován za světového lídra v kontextu genderové rovnosti, v některých profesích islandské ženy stále vydělávají o 21 % méně než muži a více než 40 % žen zažilo genderově podmíněné nebo sexuální násilí.
Podle organizátorů a organizátorek navíc zůstávají pracovní aktivity, v nichž ženy dominují – uklízející či pečovatelské profese, stále podhodnocené a nedostatečně placené.
Vzhledem k tomu, jakou si Island vydobyl pověst, je podle jedné z organizátorek Freyji Steingrímsdóttir jeho povinností „zajistit, abychom tato očekávání splnili“.
Stávka požaduje, aby byly odstraněny rozdíly ve finančním odměňování žen a mužů skrze zveřejnění mezd pracovníků a pracovnic v profesích s převahou žen. Současně její organizátoři a organizátorky požadují, aby byla přijata opatření proti genderově podmíněnému a sexuálnímu násilí s větším důrazem na pachatele.
Nepracovat ani doma
Ženy a nebinární osoby v celé zemi jsou vyzývány k tomu, aby v úterý nevykonávaly ani práce domácí, tedy ty neplacené. Proč? Aby lidé ukázali důležitost svého přínosu pro společnost. Někteří si ovšem začali tuto práci „doma“ připravovat s předstihem, aby v úterý mužům život usnadnili, píše The Guardian.
Právě mentální linka „zajistíme, aby vše fungovalo hladce, i když budeme stávkovat“ je podle Steingrímsdóttir mentalita, ve které ženy a nebinární lidé uvázli a ze které se musí dostat ven. „Na jeden den to není náš problém, tak se jim to nesnažme ulehčit,“ dodala.
Na rozdíl od stávky z roku 1975 je, jak již bylo řečeno, plánovaná akce určena ženám i nebinárním osobám. „Děláme to tak proto, že všichni bojujeme proti stejnému systému, všichni jsme pod vlivem patriarchátu, tak jsme mysleli, že bychom měli svůj boj spojit,“ uvedla Steingrímsdóttir.
