Pandemii i začátek války na Ukrajině jsem dokázal vnitřně zpracovat poměrně rychle. Nyní však opravdu nevím, jak se bude situace vyvíjet.
Považuji se za pragmatického člověka. Ve své bublině jsem tím, který bere vyhrocené dění ve společnosti s chladnou hlavou. Zatímco se moji přátelé bili do prsou a přísahali, že tohle byla poslední kapka a teď už se opravdu musí odstěhovat ze Slovenska, já na konci dne nad událostmi vždycky dokázal mávnout rukou. Dnes už to ale nedokážu.
Státy Evropské unie jsou za poslední roky pod stále větším tlakem radikalizace, což se odráží na výsledcích voleb a výjimečně polarizované společnosti. Příkladů bychom z období pandemie či války na Ukrajině našli skutečně nepočítaně. V EU nejsme žádnou výjimkou, říkal jsem si. Ve středu 15. května se však ukázalo, že jsme.
Premiér Robert Fico skončil po útoku atentátníka v akutní péči lékařů. Nejde přitom jen o hrozivý precedens slovenské historie, ale také historie EU, která v novém tisíciletí nezaznamenala žádný atentát na předsedu vlády členské země – tedy až do oné středy 15. května 2024.
Většina společnosti včetně premiérových nejhlasitějších oponentů útok jednoznačně odsoudila. Země zůstává v nejistotě a v nejbližších hodinách či dnech to tak zřejmě i zůstane. Lidé mají strach. Strach, který je nanejvýš oprávněný. Kam se náš stát po střelbě na Roberta Fica posune? Zneužije vládní garnitura atentát k útlaku svých oponentů? Začnou se Slováci ještě více polarizovat, vzroste nenávist a hrozí další tragédie jako při útoku na bratislavský bar Tepláreň?
I když jsou z obou stran barikády slyšet citlivá prohlášení a volání po uklidnění situace, zároveň můžeme sledovat množství rozzuřených občanů, kteří doslova prahnou po krvi. Není to jen fráze. Vyhrožování fyzickým násilím začalo být na sociálních sítích natolik běžné, až slovenská policie požádala média, aby dočasně zakázala svým čtenářům komentovat jejich články.
Z řad politiků přitom už zaznívají obvinění vůči opozici a médiím. „Vy za to můžete – VY!“ Nulová sebereflexe a ukazování prstem mohou vést v současném rozpoložení země k dalšímu velkému neštěstí. Opravdu jsme se nepoučili? Ani teď?
