Pojem „degen“, tedy zkrácenina slova degenerát, pochází z kryptokomunity, kde označuje jedince, kteří aplikují maximální riziko na obchody, u nichž si nezjistili téměř žádné informace. Aplikovat to lze i na světovou politiku.
Tzv. degeni z krypta doslova sázejí peníze na výsledek, který jim může zajistit buď pohádkový výnos, nebo jistý krach. Jaký scénář se vyplní častěji, si můžeš snadno domyslet. Dříve limitovaný způsob chování se však v posledních letech rozšířil i za hranice kryptosvěta do oblasti politické komunikace. Nikdy to nebylo patrnější než právě teď během probíhající války USA a Izraele s Íránem.
Začátek během pandemie
Na začátku současné dekády uvěznila pandemie občany ve svých domovech a znemožnila zejména mladým lidem budovat silné společenské vazby. Místo osobního setkávání se lidstvo přesunulo na internet. Ve stejný čas se začalo skvěle dařit investicím do krypta, kontroverzním youtuberům a online obchodům. Díky algoritmům, které záměrně propagují ty nejradikálnější věci, jsme nechali z koutů internetu vyrůst misogynní influencery, kteří prohlubují propast mezi muži a ženami, ale také „woke“ bojovníky, kteří se za každou cenu morálním vymezováním snažili patřit do nějakého kmene, až se ve finále „požrali“ sami mezi sebou. Cesta umírněného středu neměla šanci na přežití.
S rozvojem AI však degen dekáda vstoupila do nové kapitoly. Generace Z je podle amerických výsledků v testech inteligence a akademických schopností historicky první generací, která vykazuje horší výsledky než ta předchozí. Nejen oni jsou totiž bombardováni trendy z TikToku a takzvaným AI slopem, který postrádá hlubší význam. Jednou z cest, jak zaujmout nové konzumenty v online světě, je přidat na degenerativním obsahu. Prezident Trump tak v jednom AI videu shazuje na protestující občany své země exkrementy. Manželé Obamovi pak byli na účtu spojeném s Bílým domem pro změnu zobrazeni v rasistickém videu jako dva šimpanzi. A právě když už si myslíte, že úroveň politické komunikace nemůže padnout níž, přijde válka v Íránu.
Zesměšňování politické opozice by se dalo označit za vkusné, nevkusné nebo za hranou. V případě dříve zmíněného rasistického videa po nátlaku veřejnosti došlo k jeho následnému smazání a údajnému vyhození jedince, který ho vytvořil. Problém však nastává v narůstající dehumanizaci, kterou s sebou současný komunikační styl přináší. Ta se pomalu vkradla do mainstreamu například ve video editech z deportací nelegálních migrantů pohraniční službou známou jako ICE. Ty často zobrazovaly AI upravené výrazy deportovaných lidí a využívaly hlášky z gamingové komunity, čímž přidávaly na „zábavnosti“ a virálnosti obsahu. Společnost tato videa relativně akceptovala, protože se týkala někoho jiného, kdo navíc údajně porušuje zákon.
Zcela za hranou se však nachází současný styl komunikace, který doprovází údery USA a Izraele na Írán. Vyjádření z úst ministra obrany USA ve stylu „Íránci leží na zemi a my je budeme kopat dál“ nebo „jediní, kdo se teď musí bát, jsou Íránci, kteří si myslí, že přežijí“, posilují kolektivní vinu a protiřečí si s původně deklarovanými cíli války – tedy mimo jiné se změnou režimu a zajištěním svobody pro íránský lid. Komunikaci doprovází záběry na sociálních sítích, kde bomby zabíjejí lidi za zvuků ze hry GTA nebo populární písničky Macarena. Na oficiální stránky Bílého domu se dostává i čirý AI slop. Tyto videa vynikají obrovským dosahem, ale v porovnání s tím, kolik osloví lidí, mají relativně málo „lajků“.
Konkrétně like-to-reach ratio dosahuje zhruba 0,2 až 0,3 procent. Za kvalitní poměr by se pokládala hodnota mezi 1 až 10 procenty. Těchto čísel normálně komunikace Bílého domu dosahuje. Například u postů soustředících se na Affordable care act má poměr dosahu k lajkům skoro čtyři procenta. To všechno v kontextu toho, že se potvrdil zásah dívčí školy plné dětí americkými raketami Tomahawk, kde zemřelo zhruba 170 lidí. Nulová úcta k elementární hodnotě lidského života. Degenerativního vrcholu bylo, alespoň prozatím, dosaženo.
Současná politická komunikace se tak nachází ve smrtící spirále. Společenská poptávka vytváří tlak na degenerativní obsah, politická reprezentace nepřímo rezignuje na odpovědnost za kultivaci společenské debaty a tím podporuje tlak na ještě větší extrém. Stěží by se však se změnou politického vedení dalo očekávat zásadní zlepšení. Dokud nedojde ke změně algoritmů, které propagují extrémy a bojují o každou minutu pozornosti našeho života, nebude existovat ani motivace současný styl měnit.
