Na zimních olympijských hrách v Cortina d’Ampezzo se odehrál moment, který přesně vystihuje napětí mezi zvláštně platnými olympijskými pravidly a realitou ruské agrese na Ukrajině.
Ukrajinský skeletonista Vladyslav Heraskevyč chtěl závodit s helmou, na níž bylo 21 portrétů – sportovců a sportovkyň, trenérů i civilistů zabitých Ruskem. Mezinárodní olympijský výbor jeho helmu zakázal s tím, že jde o „politickou propagandu“.
Pravidlo, které neplatí pro všechny
Heraskevyč s helmou absolvoval tréninky a plánoval s ní i startovat. Ráno před startem se setkal s prezidentkou MOV Kirsty Coventry, která ho osobně vyzvala k odložení helmy. Neustoupil a následovala diskvalifikace. Olympijské pravidlo, které zdaleka neplatí pro všechny stejně, bylo dodrženo, důležitý kontext ale zůstal stranou.
Podobná omezení postihla i další Ukrajince. Freestyle lyžařka Kateryna Kotsar musela odstranit nápis „Buďte stateční jako Ukrajinci“, rychlobruslař Oleg Handei nesměl mít na výstroji verš z ukrajinské poezie. Všechno v duchu ochrany „politické neutrality“. V době, kdy jsou ukrajinští sportovci zabíjeni na frontě i doma a trénují pod ruskou raketovou palbou každý den.
Ruská federace se raduje. Neměla by. MOV chtěl zabránit politické propagaci, ke smůle Kremlu se mu zákazem podařil přesný opak – tváře sportovců zavražděných Ruskem jsou teď vidět víc, než kdyby šlo o jediné, pietní gesto jednoho závodníka.
I tak je ale zvláštní sledovat, že se stejná pravidla nevztahují na všechny. Rusové, oficiálně suspendovaní kvůli invazi a dopingu, startují jako „neutrální“. Mnozí z nich mají vazby na armádu, někteří otevřeně podporují válku. Jiným světovým sportovcům bylo v průběhu let umožněno uctít památku tragicky zemřelých – web united.media24.com přinesl porovnání s případy, kdy Izraelci mohou pro připomenutí Mnichovského masakru nosit kipu, italský sportovec může mít na helmě ruskou vlajku – jen Ukrajina je trestána za to, že chce upozornit na zavraždění svých lidí.
Vazby na Kreml a veřejná podpora války
Rusko ostatně opakovaně využívalo velké sportovní akce jako bizarní kulisu. V srpnu 2008 začaly letní olympijské hry v Pekingu a současně přišla invaze do Gruzie. Po hrách v Soči v roce 2014 následovala anexe Krymu. V den zahájení her v Pekingu 2022 podepsal Vladimir Putin s Čínou deklaraci o „partnerství bez limitů“. Čtyři dny po jejich skončení začala plnohodnotná invaze na Ukrajinu.
V návaznosti na tyto a další kauzy spojené s dopingem mají ruské a běloruské národní týmy na olympijských hrách zákaz startu, sportovcům z obou zemí je umožněno soutěžit v individuálních disciplínách pod „neutrálním“ statusem. Mnozí ruští sportovci, kteří startují jako „neutrální“ účastníci mezinárodních soutěží, však mají vazby na Kreml nebo veřejně vyjádřili podporu válce proti Ukrajině.
I nyní pod „neutrálním“ statusem využívá ruský stát olympijské hry k domácí i mezinárodní propagandě. V zemi je každý úspěch prezentován jako důkaz „nespravedlivých západních sankcí“ a síly státu. Název týmu může vynechávat slovo „Rusko“, ale média jasně označují vítěze jako Rusy. Účast na mezinárodní scéně tak slouží i jako nástroj postupné eroze izolace.
Radost z diskvalifikace je krátkozraká. Příběhy lidí z Heraskevyčovy helmy teď rezonují silněji než kdy dřív. Je mezi nimi devatenáctiletý biatlonista Jevhen Malyšev, krasobruslař Dmytro Šarpar, hokejista Oleksij Loginov, mladá vzpěračka Alina Peregudovová nebo boxer Pavlo Iščenko. Je tam i desetiletá Polina zabitá při útěku z Kyjeva a voják Vitalij Skakun, který v prvních dnech války obětoval život, aby zastavil postup ruských jednotek. Jejich jména a onu nejslavnější helmu dnes sdílejí sportovci, fanoušci i politici po celém světě. Připomínají, co je Rusko zač a že genocidní válka nemůže být ignorována ani v prostřední sportu.
