Už od posledních sněmovních voleb se pozornost veřejnosti upíná k budoucnosti financování médií veřejné služby – České televize a Českého rozhlasu.
Téma se do centra politické debaty dostalo zejména poté, co vláda Petra Fialy loni v květnu rozhodla o zvýšení koncesionářských poplatků o 25 korun. Pro jedny neúnosná zátěž, pro druhé nutný krok k udržení nezávislých médií. Nyní se otázka vrací na stůl znovu a zdá se, že je rozhodnuto: od roku 2027 mají být koncesionářské poplatky zrušeny úplně.
Současná vláda tím naplňuje své programové prohlášení, ve kterém zrušení poplatků slíbila. Shoda na tomto kroku však nebyla vždy samozřejmá. Zatímco hnutí ANO a SPD dlouhodobě prosazovaly financování veřejnoprávních médií přímo ze státního rozpočtu, Motoristé sobě ve svém programu varovali, že by tím média přišla o svou nezávislost a fakticky by se z nich stala média vládní.
O to překvapivěji dnes působí obrat ministra kultury Otty Klempíře, který je ve funkci právě za Motoristy. Ještě v prosinci po jednání s prezidentem Petrem Pavlem tvrdil, že strana podporuje zachování poplatků. Nyní je ale pro jejich zrušení.
Jak se budou média financovat?
„Koncesionářské poplatky určitě zrušit chceme, protože to je součástí programového prohlášení vlády a slíbili jsme to voličům,“ uvedl Tomio Okamura s tím, že konkrétní podoba financování bude teprve řešena v zákoně. Nejpravděpodobnější variantou je přímé financování ze státního rozpočtu.
V evropském kontextu by Česko nebylo výjimkou. Veřejnoprávní média jsou ze státního rozpočtu financována například v Maďarsku, na Slovensku, v Lucembursku nebo v Dánsku. Bohužel, zejména slovenský či maďarský příklad rozhodně není pozitivní.
Hnutí ANO v minulosti zmiňovalo inspiraci Skandinávií, kde v zemích jako Finsko existuje tzv. vysílací daň navázaná na příjem, která jde přímo médiím a není součástí státního rozpočtu. Tento model omezuje politický tlak a dává médiím větší jistotu. Aktuální vývoj však spíš naznačuje, že se Česko může vydat slovenskou cestou.
Ministr Klempíř se totiž o budoucnosti veřejnoprávních médií radil se svou slovenskou kolegyní Martinou Šimkovičovou. Právě pod jejím vedením došlo na Slovensku nejprve ke krácení rozpočtu veřejnoprávní RTVS, následně k jejímu zrušení a nahrazení Slovenskou televizí a rozhlasem, v jejichž čele dnes stojí vládní kandidátka. Kritika vlády se ze slovenských médií prakticky vytratila.
Nezávislost za státní peníze?
Financování ze státního rozpočtu samo o sobě ještě nemusí znamenat konec nezávislosti. Problém nastává ve chvíli, kdy není jasně daná výše prostředků a média musí každý rok žádat politiky o peníze – tedy právě ty, které mají kontrolovat. V takovém systému se z médií stávají spíš nástroje moci než služba veřejnosti.
Ohrožen by byl i dlouhodobý provoz. Česká televize dnes hospodaří s rozpočtem kolem 8,5 miliardy korun, Český rozhlas s částkou 2,74 miliardy. Díky koncesionářským poplatkům mohou plánovat výrobu v pětiletých cyklech. Při přesunu financování do státního rozpočtu by se tyto výdaje promítly do už tak vysokého schodku, který aktuálně činí přibližně 310 miliard korun. Více než 10 miliard korun by tak občané stejně zaplatili – jen nepřímo, prostřednictvím daní.
Proti zrušení poplatků se postavil i Senát, kde mají většinu strany dnes stojící mimo vládu. Senátoři označili současný systém za funkční a varovali před „destrukcí“ modelu, který funguje už více než třicet let. Podle nich by přechod na státní rozpočet otevřel dveře subjektivnímu rozhodování a politické svévoli.
Vláda přesto počítá se změnou od roku 2027 a pracuje na novele zákona. Generální ředitelé ČT a ČRo mezitím vyzvali k odborné diskusi o budoucnosti médií veřejné služby.
Jedno je ale jisté: pokud by se Česko vydalo slovenskou cestou, pojem „veřejnoprávní média“ by postupně ztratil svůj význam. Nešlo by už o média sloužící veřejnosti, ale o média sloužící moci.
