Tři písmena, která v USA dokážou vyprázdnit byt či dům během pár minut. Jak se z imigračního úřadu stal jeden z nejnenáviděnějších symbolů amerického státu?
Zkratka ICE, celým názvem U.S. Immigration and Customs Enforcement, představuje americký úřad pro imigraci a celní kontrolu, jenž vznikl v reakci na útoky z 11. září 2001. Jde o největší vyšetřovací složku Ministerstva vnitřní bezpečnosti (DHS), které má za úkol předcházet teroristickým a kriminálním aktivitám tím, že se zaměřuje na osoby, finance a materiály, které podporují teroristické a kriminální organizace. ICE se však má zaměřovat především na vymáhání imigračních zákonů a ochranu veřejnosti. Což zní poměrně neškodně a rozumně. Proč tedy ona zkratka budí v současnosti tolik strachu a kontroverzí ve Spojených státech?
Abychom si na to odpověděli, je nejprve potřeba znát kontext. A začít bychom měli u pravomocí. Ty se totiž velmi liší od pravomocí běžného policejního oddělení v USA. Agenti ICE mohou zastavit, zadržet a zatknout osoby, které podezírají z nelegálního pobytu v USA. K legálnímu vstupu do domu nebo jiného soukromého prostoru však potřebují podepsaný soudní příkaz.
Agenti také mohou zadržet občany USA, ale pouze za omezených okolností, například pokud osoba brání zatčení, napadne úředníka nebo pokud ICE má podezření, že se osoba nachází v USA nelegálně. Jejich zesílené pravomoci tak mají jasná pravidla a k jejich využití, především vůči legálním obyvatelům Spojených států, by mělo docházet spíše výjimečně. Navzdory tomu došlo podle zpravodajské organizace ProPublica během prvních devíti měsíců Trumpova prezidentství k více než 170 incidentům, při nichž federální agenti zadrželi americké občany proti jejich vůli.
Ochrana proti terorismu
Jak už zaznělo v úvodu, úřad ICE byl zformován už v roce 2002 jako součást tzv. Zákona o vnitřní bezpečnosti (Homeland Security Act). Na základě něj bylo zřízeno DHS, jehož součástí je i ICE jako jedna z podřízených agentur. Z původně administrativního úřadu se postupem let však stala mocná ozbrojená složka (vyřazené vybavení z amerických válek do velké míry našlo využití zde), která se dělí na vyšetřovatele a operativce, jež mají na starosti přímo zatýkání a deportace.
Vzhledem k tomu, že je specifickou složkou, řídí se i specifickými pravidly. Použití síly ze strany ICE se řídí ústavou, americkými zákony a vlastními pokyny DHS.
Podle americké ústavy mohou orgány činné v trestním řízení „použít smrtící sílu pouze v případě, že daná osoba představuje vážné nebezpečí pro ně nebo jiné osoby, nebo pokud se dopustila násilného trestného činu,“ vysvětlil pro BBC Chris Slobogin, ředitel programu trestního práva na Právnické fakultě Vanderbiltovy univerzity. Historie však prokázala, že americký Nejvyšší soud má tendenci prokazovat velkou shovívavost vůči agentům, kteří činili rozhodnutí v daném okamžiku, aniž by měli možnost zpětného pohledu.
Nepřiměřená síla
Zpráva DHS z roku 2023 uvádí, že federální úředníci „smějí použít smrtící sílu pouze v případě nutnosti“, pokud mají „důvodné podezření, že subjekt, proti kterému je tato síla použita, představuje bezprostřední ohrožení života nebo vážného zranění“ sebe sama nebo jiné osoby.
Přesto jsme v uplynulém měsíci byli svědky dvou tragických zásahů ICE, které stály život dvou lidí. Hned na začátku ledna agent ICE v Minneapolis zastřelil sedmatřicetiletou matku Renee Nicole Good, o pár dní později byl sedmatřicetiletý zdravotní bratr z jednotky intenzivní péče Alex Pretti zasažen asi deseti výstřely poté, co se snažil pomoct ženě, kterou agent ICE srazil na zem.
Tyto smrti vyvolaly ve Spojených státech vlnu protestů i snahy o posun ke změně. Působení tohoto úřadu však v očích mnohých Američanů vyvolává strach už delší dobu. Pohled na působení ICE a deportace je jedním z témat, který dále rozděluje už tak velmi polarizované Spojené státy. Průzkum CBS News provedený mezi 14. a 16. lednem 2026 zjistil, že 61 procent tázaných uvedlo, že ICE je „příliš tvrdý při zastavování a zadržování lidí“, zatímco 58 procent nesouhlasilo s Trumpovým přístupem k imigraci jako celku.
ICE v posledních měsících vede realizaci iniciativy Trumpovy administrativy týkající se hromadného vyhošťování, která byla ústředním slibem Trumpovy volební kampaně. Agenti pořádají razie na ulicích, pracovištích, v nemocnicích i ve školách. Asi nejvyhrocenější je momentálně situace ve zmíněném městě Minneapolis. V ulicích se podle reportérů CNN nese zvuk píšťalek dobrovolníků, kteří se snaží varovat sousedy a sousedky před blížícími se komandy, zatímco ulice dříve živých čtvrtí připomínají spíše válečnou zónu.
Realitou všedního dne se pro místní z hispánské čtvrti stalo rozbíjení oken aut, nasazování slzného plynu uprostřed obytných bloků a strach dětí, které se v lavicích místo učení ptají, zda jejich rodiče večer neskončí v poutech. Pro obyvatele už nejde o pouhou otázku politiky, i obyčejná cesta k lékaři se v jejich očích mění v riskantní operaci a prázdné tržnice jen tiše potvrzují, že dříve živou komunitu vystřídala všudypřítomná paralýza a teror.
„Nemají právo na nevědomost. Mohli by přijít domů a jejich rodiče by byli pryč,“ popsala pro CNN Elizabeth, která žije v Minneapolis a pracuje jako učitelka na základní škole. Každý den se stýká s malými dětmi, kterým se život v posledním roce obrátil naruby. „Děti se učí nouzové plány: komu zavolat, pokud se nikdo nevrátí domů, nebo kam jít, pokud nepoznají lidi před svým domem.“
Hlavní deportér Obama
Problém je tak především ve způsobu, jakým Trumpova administrativa k deportacím přistupuje. Koneckonců statistiky mluví za vše. Prezident Barack Obama byl některými členy komunity bojující za práva imigrantů kritizován jako „hlavní deportér“ vzhledem k vysokému počtu vyhoštění během jeho vlády v porovnání s předchozími vládami. Za osm let jeho vlády došlo k více než pěti milionům deportací. Je nutné připomenout, že Obamova administrativa se zaměřila na formální vyhoštění, přičemž počet formálních vyhoštění za Obamy daleko převyšoval počet vyhoštění za administrativy Bushe a Clintona.
Přístup Obamovy vlády k prosazování imigračních zákonů však byl organizován podle jasné hierarchie priorit. Vymáhání práva se zaměřovalo na osoby, které představovaly hrozbu pro národní bezpečnost, jakož i na přistěhovalce s vážnými trestními odsouzeními a ty, kteří nedávno překročili hranice. Neoprávnění přistěhovalci, kteří nespadali do těchto kategorií, naopak nebyli pro vymáhání práva prioritou. Nikdy tak situace okolo ICE nebyla tak chaotická, bezprizorní, netransparentní a vyhrocená jako dnes.
ICE jako tvrdá pěst Donalda Trumpa
K obratu přitom došlo už během prvního prezidentství Donalda Trumpa. Ten Obamův úspěšný recept zrušil prostřednictvím výkonného nařízení už první týden po nástupu a zavedl místo něj daleko drastičtější doktrínu, která mimo jiné zahrnovala novinku – odlučování rodin, tak aby od nelegální migrace odrazil budoucí lidi. Trumpova administrativa se ve své politice začala zaměřovat prakticky na všechny nelegální přistěhovalce, bez ohledu na délku jejich pobytu v USA nebo jejich sociální, ekonomické a rodinné vazby na USA.
Během prvního prezidentství Donalda Trumpa tak začalo docházet stále více k případům, kdy se i legální obyvatelé Spojených států stali předmětem vyšetřování. Jen pro porovnání. Během posledního roku Obamovy administrativy ICE vyslechlo a prověřilo 5 940 amerických občanů ohledně jejich zákonného práva pobývat v zemi. V prvním roce po nástupu prezidenta Trumpa do úřadu bylo tímto procesem prověřeno 27 540 amerických občanů.
Bidenovo zklamání
K dalšímu obratu došlo po nástupu prezidenta Bidena. Jeho administrativa už při svém nástupu deklarovala, že se ICE musí soustředit hlavně na lidi, kteří představují bezpečnostní hrozbu, a ne na každého nelegálního migranta. To se projevilo v prvních letech poklesem interiérových zátahů a početně nižšími deportacemi ve srovnání s Trumpovou érou. Cílem tak už nebylo masové zatýkání všech bez dokumentů. Bidenova administrativa zastavila hromadné zátahy na pracovištích (tzv. worksite raids), které byly běžné dřív, a ukončila dlouhodobé rodinné detence.
ICE ale neukončila běžné kontroly, zatýkání při check-inech nebo zátahy v komunitách. Někteří lidé navíc upozorňují, že ačkoliv administrativa slíbila, že se bude soustředit na migranty, kteří představují bezpečnostní hrozbu, své cíle nedodržela. Donucovací opatření proti imigrantům, kteří nesplňovali nastavené priority, totiž tvořila přibližně jednu třetinu všech donucovacích aktivit ICE.
Navíc došlo i k celkovému nárůstu deportací. V roce 2024 ICE deportovalo 271 484 cizinců do 192 různých zemí. To je téměř dvojnásobek počtu cizinců deportovaných ICE v roce 2023 a více než trojnásobek počtu cizinců deportovaných ICE v rozpočtovém roce 2022. Z tohoto hlediska tak působí docela úsměvně tvrzení, že byl Joe Biden nečinný v oblasti ochrany hranic nebo řešení otázky nelegální migrace. Tak už ale politika funguje, že přesně tyto populistické nesmysly vedly ke znovuzvolení Donalda Trumpa.
Trump podruhé
Od návratu amerického prezidenta Donalda Trumpa do Bílého domu v lednu 2025 tak situace logicky ještě eskalovala. Během prvního roku prezidenta Trumpa v úřadu opustilo Spojené státy kvůli tvrdým opatřením Trumpovy administrativy proti nelegálnímu přistěhovalectví téměř 3 miliony cizinců, včetně odhadovaných 2,2 milionů dobrovolných deportací a více než 675 000 deportací.
Těchto čísel však americký prezident samozřejmě nedosáhl náhodou, ale systematickým zpřísňováním kontrol a stále zvyšujícím se počtem zásahů. ICE navíc obdrželo rekordní rozpočet ve výši osmi miliard dolarů, který by se měl ještě navýšit. Do roku 2029 výhledově až na 30 miliard dolarů. Jenže ono navyšování rozpočtů i rozšiřování řad agentů ICE vede k stále brutálnějším zákrokům a pocitu, že se úřad poslední dobou „utrhl ze řetězu“. Dva mrtví v Minneapolis i pětiletý Liam Ramos, jenž byl zadržen jen kvůli tomu, že se agenti chtěli dostat k jeho rodičům, jsou zatím pouze symbolickou varovnou kontrolkou. Ta však upozorňuje na to, že Spojené státy se řítí do velkého problému.
Nástroj v rukou nebezpečných lidí
ICE rozhodně není výmyslem Donalda Trumpa. Vznikl mnohem dříve a lidé jsou z USA deportováni každý den bez ohledu na to, kdo zrovna sedí v Bílém domě. Přístup současného amerického prezidenta, tedy snaha o deportaci všech, kdo mají jen trochu tmavší kůži a cizí přízvuk bez ohledu na to, zda pro Spojené státy představují hrozbu či nikoli, ale začíná zavánět mnohem víc rasismem než čímkoli jiným. Lidé z prezidentova kruhu jako Stephen Miller (jehož nevolená funkce v překladu znamená něco jako poradce pro národní bezpečnost), jenž zastává ty nejextrémnější názory na celém spektru, bohužel úřad zneužívají k vykonávání špinavé práce, jejímž cílem není nic jiného než rozsévat strach, rozdělovat společnost a budit nepokoje tak, aby mezitím lidé neměli čas ani sílu sledovat, co se ve stejnou chvíli děje za oponou. A jejich taktika slaví do nějaké míry úspěch.
Právě všudypřítomná atmosféra strachu je důvodem, proč se odpor vůči ICE v posledních letech přelil z komunit migrantů do ulic, na univerzitní kampusy i na sociální sítě a proměnil se v hlasité protestní hnutí. Studenti, mladí lidé a občanské iniciativy vycházejí do ulic, blokují budovy, organizují stávky i online kampaně a volají po zrušení nebo omezení pravomocí úřadu, který podle nich zosobňuje krutost státu. Transparenty s nápisy „Abolish ICE“ se objevují na kampusech, demonstracích i sociálních sítích. Co mělo ale z počátku sloužit jako odvedení pozornost nyní přerostlo administrativě Donalda Trumpa přes hlavu a naopak se pro ni stává velkým problémem.
Nejen, že město Minneapolis ukázalo, že když lidé budou držet spolu, budou odhodlaní, neúnavní a hlavně připravení zaznamenávat a dokumentovat vše, co agenti ICE utržení ze řetězu provádí, povede to ke změnám (například předčasný konec poníženého Grega Bovina, bývalého šéfa operací ve městě) i následkům (dva agenti, kteří zastřelili Alexe Prettiho, už jsou postaveni mimo službu a čeká je vyšetřování), především to ale škodí republikánům a Trumpovi během volebního roku. Na podzim se bude v USA opět volit do kongresu i senátu, a jak ukazují některé okresní volby v republikánských baštách jako Texas, kde najednou demokraté po dlouhých dekádách zničehonic vítězí, tato nebezpečná politika hraničící s vedením války proti americkým občanům není ani trochu populární.
Demonstrace, protesty, píštalky i videa na sociálních sítích – to všechno zkrátka má smysl. A jak nyní Donald Trump i Stephen Miller vidí, lidé jsou chytřejší, než si mysleli, a začínají prohlížet nejen současné divadlo okolo ICE, ale i manévry okolo Epsteinových spisů a další kauzy, které momentálně drtí Trumpovo druhé prezidentské období zevnitř.
