Hostem nového dílu pořadu Hlubiny je David Piňos. Psychoterapeut, který si prošel odmítnutím od vlastní rodiny, šikanou a dvěma napadeními, a to vše kvůli své orientaci. I přes vše, co ho potkalo, dnes pomáhá druhým.
David Piňos zažíval už od útlého dětství šikanu, protože si okolí nebylo jisté jeho pohlavím. Poprvé se s poznámkami na svoji identitu setkal už ve školce. Na základní škole se situace začala vyostřovat. V době, kdy vyrůstal, byli totiž homosexuálové popisováni jako hrozby, před kterými by se lidé měli chránit. Přijetí nepoznal ani doma, kde se z něj otec snažil vychovat typického maskulinního muže, což se ale naprosto odklánělo od jeho pravé identity.
V 16 letech měl myšlenky na sebevraždu
„Ačkoliv jsem měl spoustu chlapeckých zájmů, tak jsem měl i ty dívčí. Mého tátu moje feminní stránka hrozně iritovala, takže jsem poslouchal poznámky, že je se mnou něco špatně, že nezapadám a že se nesmím chovat jako holka,“ vzpomíná. Ze všech stran cítil tlak, takže začal sám věřit tomu, že je s ním něco v nepořádku.
„Brzy jsem zjistil, že není žádoucí, abych projevoval, kým jsem a co cítím. Takže jsem začal předstírat,“ pokračuje. Ovládal svůj hlas, měnil gesta a zájmy. To vše a ztráta babičky, která byla jeho jedinou oporou, ho přivedlo k myšlenkám na sebevraždu.
„Rodiče mě nechali samotného doma. Takže jsem si všechno připravil a promyslel tak, aby se to povedlo,“ uvádí. Snažil se najít důvody, proč je správnou volbou odejít. Ale řekl si, že je mu pouhých 16 let, takže vydrží do legální dospělosti, aby mohl odejít od rodičů a konečně volně dýchat.
Domluvili se, že si počkají na nějakého homosexuála, kterého zmlátí a možná i zabijí.
Přežil brutální útok
V dospělosti začal vyrážet na gay diskotéky do Olomouce a Brna, kde pochopil, že s ním nikdy nebylo nic špatně. Hezké chvíle svobody ale vystřídal strach, když ho po cestě z brněnské diskotéky napadla skupina neonacistů.
„Domluvili se, že si počkají na nějakého homosexuála, kterého zmlátí a možná i zabijí,“ vysvětluje. David mířil na první spoj domů a v městském parku se na něj sesypala skupina mužů. Začali ho bít a kopat do něj. Zachránilo ho projíždějící auto, které agresory vyděsilo. Podařilo se mu utéct a schovat se. V hledání svobody mu ale útok nezabránil. „I přes ten strašný strach jsem začal znovu jezdit na akce. Řekl jsem si, že mi takoví lidé nezabrání v tom, abych žil,“ říká.
O dva roky později ho několik metrů od jeho bydliště napadl další muž, který ho chytil pod krkem. David byl v té době po operaci kolene o berlích. Nemohl se tedy bránit, protože mu hrozilo, že by se mu otevřely čerstvé stehy, a měl strach z toho, že by vykrvácel. Tehdy se v něm spustil instinkt a začal se agresora ptát na jeho život. Právě jeho otázky a naslouchání Davida tehdy zachránily. Muž ho nakonec pustil a nechal jít. „Ta hrůza, co mi běžela hlavou, byla obrovská. Sám jsem nevěřil, že jsem z toho vyvázl,“ popisuje.
Svému mladšímu já bych vzkázal, že i když to tak nevypadá, je v budoucnu silnější a sebevědomější. Řekl bych mu, aby šel dál, protože to za to stojí.
Dnes pomáhá jiným queer lidem
Po pár letech se dostal k práci na poradně Sbarvouven.cz, která pomáhá lidem s menšinovou sexuální orientací zvládnout coming out a čelit šikaně či neinformovanosti okolí. Byl jedním z úplně prvních mentorů, kteří pomáhali queer lidem a jejich rodinám. Kvůli svým těžkým zkušenostem se na něj obraceli lidé s velmi těžkými životy.
Pomoc lidem se stala součástí jeho života. Rozhodl se tedy projít psychoterapeutickým výcvikem. Dnes se věnuje vlastní praxi, kde pomáhá lidem z LGBTQ komunity.
„Svému mladšímu já bych vzkázal, že i když to tak nevypadá, je v budoucnu silnější a sebevědomější. Řekl bych mu, aby šel dál, protože to za to stojí,“ uzavírá.
