Podoba extremismu v Česku se zásadně proměnila. Fyzické útoky a organizované politické skupiny do značné míry nahradily decentralizované online komunity. Na to, jak je to s radikalizací u nás, jsme se zeptali i analytika ze STEMu.
Extremismus už dávno nevypadá jako organizovaná skupina s jasným politickým cílem nebo zfanatizovaný dav na náměstí. Objevuje se mnohem nenápadněji, v diskuzích, na TikToku, Telegramu nebo Instagramu.
Násilné činy a výhrůžky s motivy, které se na první pohled zdají naprosto nepochopitelné, registrujeme čím dál častěji. Ať už jde o anonymní výhrůžky školám nebo o radikální projevy mladých lidí, jedno mají společné. Pevná ideologie už u nich hraje až druhořadou roli. Nahradila ji nedůvěra v systém, pocit naprosté bezmoci a často i psychická nestabilita.
V těchto dnech si v rámci Týdne svobody a výročí 17. listopadu připomínáme, jak cenná a zároveň křehká demokracie je. Letošní oslavy totiž akcentují, jak je naše demokracie křehká. Varovné příklady ze světa i z domácího prostředí nám ukazují, že svobodu už neohrožují jen do očí bijící diktatury, ale stále častěji i sofistikované dezinformace a tichá radikalizace. Naše demokratické hodnoty musíme aktivně chránit i před těmito novými hrozbami. Ztrácíme ale důvěru v to, co jsme si v roce 1989 vybojovali?
Ministerstvo vnitra schválilo letos v létě zprávu o extremismu a předsudečné nenávisti z roku 2025, která odhalila, že největší rizika se kompletně přesunula do kyberprostoru. Právě tam vznikají decentralizované online komunity, které svým uživatelům nabízejí pocit sounáležitosti a maximální anonymitu. V těchto virtuálních bublinách, do kterých se extrémně často uzavírají nezletilí a mladiství, není hlavním motorem politika. Naopak v nich panuje děsivá adorace násilí, nezřídka spojená se sklony k sebepoškozování.
Kde ale končí nevinné brouzdání po sítích a začíná nebezpečná radikalizace, kterou navíc umocňuje obsah generovaný umělou inteligencí? A proč si společnost problému všimne často až ve chvíli, kdy virtuální hrozba přeroste do reálného světa?
Temná strana internetu
Naprostá většina nenávisti se přesunula do kyberprostoru. Lidé se sdružují v anonymních online komunitách, kde paradoxně ani tak nejde o politiku, jako spíše o samotnou fascinaci násilím, která se u uživatelů dost často pojí se sklony k sebepoškozování.
Velkým varováním je, že v těchto online bublinách tráví čas spousta nezletilých a mladistvých, u kterých to pak viditelně zvyšuje agresivitu. Novým, ale velmi důležitým nástrojem se navíc pro extremisty stává umělá inteligence, kterou využívají k tvorbě obsahu.
Poprvé se u nás ve větším měřítku objevily radikální online komunity napojené na náboženský extremismus. Policie loni zadržela síť pěti lidí, kteří na sítích (TikTok, Instagram, Telegram) šířili propagandu teroristů v čele s Islámským státem (ISIS) a útočili na menšiny či LGBTQ+ komunitu. Dva z nich dokonce čelí obvinění z pokusu o teroristický útok a jeden skončil ve vazbě. Nejděsivější na celém případu je věk. Většině obviněných totiž nebylo ani 18 let a někteří měli dokonce pod 15 let.
Zpráva pojednává hned o několika typech extremismu. V minulých letech převažoval především ten pravicový, v posledních letech se ale více diverzifikoval.
Pravicový extremismus:
Ten dle zprávy jako celek už nepředstavuje tak přímou hrozbu. Jde spíše o „osamělé vlky“, kteří doma u počítače hltají násilná videa, ale v reálu se moc nepotkávají a páchají spíše drobnější trestnou činnost (i když výjimečně policie řešila i přípravu nebezpečnějších akcí). Vidět byli také někteří fotbaloví „fanoušci a fanynky“ s neonacistickými sklony, kteří fyzicky napadali náhodné lidi.
Levicový extremismus:
Tato scéna byla za minulý rok poměrně klidná a bez výrazných bezpečnostních hrozeb. „Nejvýraznějším tématem levicově extremistické scény byl i v roce 2025 izraelsko-palestinský konflikt a amplifikace protiizraelského narativu,“ píše ministerstvo vnitra.
Antisystémové hnutí:
O dost víc o sobě dávali vědět odpůrci systému, kteří ožili hlavně kvůli volbám. Na internetu šířili xenofobii, přičemž terčem byli hlavně Ukrajinci a Židé. Hádky a konflikty se točily kolem podpory Ukrajiny a směřování naší země.
Falešné bomby, swatting a zahraniční hrozby
I když se u nás neprokázal žádný přímý útok ze strany cizích států, zažili jsme vlny anonymních výhrůžek vůči školám, letištím a veřejné dopravě. Někdy jde jen o zvrácenou online „zábavu“ nebo snahu vyvolat takzvaný swatting (falešné přivolání zásahovky), dost často ale tyto akce nesou rukopis zahraničních tajných služeb.
Cíl těchto akcí je přitom jasný. Chtějí šířit paniku, otestovat reakci našich záchranářů a nahlodat důvěru lidí ve stát. Zahraniční konflikty navíc představují bezpečnostní riziko i do budoucna, ať už kvůli možnému návratu psychicky narušených lidí s reálnou bojovou zkušeností z válek, nebo kvůli napojení na teroristy.
Zločin v číslech
Nenávistné trestné činy tvořily v roce 2025 „jen“ 0,07 procenta veškeré kriminality v Česku. Šlo o 127 případů (meziročně jich dokonce 32 ubylo), za které bylo stíháno 77 lidí. Nejvíce se to dělo v Praze, nejméně v Karlovarském a Královéhradeckém kraji. I tak je ale představa 127 trestných činů páchaných z nenávisti mrazivá.
Jen mazat příspěvky a trestat ale nestačí. Stát se snaží nebezpečný obsah na internetu aktivně potírat. Díky novému zákonu a spolupráci s Europolem doručila policie platformám spoustu příkazů ke smazání teroristického obsahu, i když zachytit všechno je stále obrovský problém.
Tématu radikalizace a ochraně demokratických hodnot se dlouhodobě věnují i různé iniciativy a neziskové organizace. Právě v rámci letošních oslav 17. listopadu plánuje spolek Díky, že můžem speciální akci, jejímž cílem je přenést diskusi o svobodě z toxického online prostředí zpět do reálného světa a ukázat mladé generaci, že demokracie není samozřejmost. Podrobnosti o této události, která oživí letošní sváteční program, najdeš na stránkách Korza Národní nebo na sociálních sítích.
Mladí a radikalizace
Naprostá většina mladší generace se pravidelně pohybuje na sociálních sítích. Po Instagramu či TikToku už ale nesahá jen ve chvíli, kdy si chce užít chvilku volna. Podle průzkumu České rady dětí a mládeže společně s Radou mládeže Slovenska v rámci projektu „Spolu pre zdravé médiá: Projekt na posilnenie gramotnosti a zmierňovanie radikalizácie mládeže“ až 54 procent mladší generace ve věku mezi 16 a 30 lety získává ze sociálních sítí i zprávy o světě.
Naprosto se tak mění způsob, jakým jsou lidé informováni. Až 58 procent mladých věří obsahu na sociálních sítích. Jde o poměrně vysoké číslo, zvlášť v porovnání s faktem, že „pouze“ 70 procent z nich věří tradičním médiím. „Sociální sítě nejsou pro mladé jen zábava. Fungují jako jejich zdroj informací, prostor pro komunitu i místo, kde si utvářejí názory. Právě proto je důležité vědět, co v online prostředí reálně potkávají,“ uvádí analytička ČRDM Nela Andresová.
Tento přesun mladých generací na sociální sítě probíhá už déle. Problémem je ale to, že tento prostor ještě neumíme správně regulovat. Z průzkumu vyplývá, že 91 procent mladých už vidělo radikální či extremistický obsah. Nejvíce na Facebooku, ale podobný obsah najdeme i na síti X, Instagramu a TikToku.
„Když mladí narazí na radikální obsah na sociálních sítích, nejčastěji ho prostě přejdou – dělá to zhruba polovina z nich. Asi pětina ho nahlásí, ale jen menší část jde dál a nějak aktivně reaguje, ať už zapojením do diskuze, sdílením nebo třeba jen skrytím obsahu. Opravdu jen minimum, kolem tří procent, takový příspěvek šíří dál, protože jim přijde zajímavý nebo šokující,“ popsala dále analytička ČRDM Nela Andresová.
Co na to odborníci ze STEMu?
Zpráva Ministerstva vnitra sice hovoří „pouze“ o 127 nenávistných trestných činech za uplynulý rok, veřejný prostor a sociální sítě však mnohdy vyvolávají dojem, že je nenávist všudypřítomná a společnost je nevratně rozdělená. Podle analytika ústavu STEM Jiřího Táborského za tento nepoměr může především naše psychika v kombinaci s cíli velkých technologických platforem. Lidé podle něj přirozeně nadhodnocují pravděpodobnost špatných událostí na základě toho, jak často o nich slyší, nikoliv podle skutečných dat.
„O tom, že se nestalo nic, případně něco neutrálního, nikdo nereferuje. Jsme tak obklopeni negativními zprávami. Druhým faktorem jsou pak algoritmy sociálních sítí, jejichž cílem je udržet naši pozornost, což se dělá snadněji pomocí šokujícího obsahu,“ vysvětluje Táborský s tím, že sítě tuto pozornost následně zpeněžují.
Do tohoto toxického prostředí navíc vstupuje umělá inteligence. Podle Táborského ovšem AI nepřinesla do dezinformací nutně novou úroveň sofistikovanosti, ale spíše masivní nárůst objemu. Prakticky komukoliv totiž dala do ruky nástroj k výrobě jakéhokoliv obsahu. Obrana proti takové záplavě informací podle něj spočívá především ve volbě informačních kanálů. Zatímco tradiční média mají zavedené postupy pro ověřování faktů, na sociálních sítích si jednotlivec kvalitu obsahu z vlastních zdrojů supluje jen stěží.
Komu Češi a Češky věří?
Cílem mnoha dezinformačních kampaní i hybridních hrozeb, jako jsou například zmíněné vlny falešných bombových výhrůžek na školách, je nahlodat důvěru občanů ve stát. Pocit bezpečí v Česku skutečně klesl se začátkem války na Ukrajině, ohrožení aktuálně pociťuje zhruba 60 procent dospělé populace a toto číslo zůstává stabilní. Důvěra ve státní aparát se ale výrazně liší podle konkrétních institucí.
Zatímco vláda nebo parlament se u veřejnosti potýkají s nízkou popularitou, složkám, které případné krize reálně řeší, občané důvěřují. „Češi věří hlavně uniformám. Nejvyšší důvěru u nás mají hasiči a s odstupem policisté a vojáci,“ upřesňuje analytik.
Zároveň varuje před paušalizováním názorových propastí ve společnosti. Zatímco například izraelsko-palestinský konflikt, ačkoliv rezonuje na extremistické scéně, sleduje v běžné populaci výrazně méně lidí, válka na Ukrajině je skutečným dělítkem, které silně souvisí i s politickými preferencemi a přístupem k pomoci uprchlíkům.
Neřešené problémy
Jak ale předcházet tomu, aby se k radikalizaci a antisystémovým postojům uchylovala nejmladší generace? Ačkoliv klasické předvolební průzkumy nálady nezletilých kvůli absenci volebního práva obvykle nezachycují, cílené projekty jasně ukazují, že představa o mladých lidech jako o skupině, která a priori nevěří autoritám, je mylná. Naopak mají často vyšší důvěru v instituce, jako jsou armáda, policie, soudy či mezinárodní organizace (EU a NATO), než starší generace.
Přesto se u nich objevuje frustrace. Její kořeny však většinou neleží v ideologii, ale v reálných problémech. Vztah k politickému zřízení je totiž do velké míry podmíněn osobní situací a kvalitou života.
„Nejspolehlivější prevencí antisystémových nálad je budování pozitivních zkušeností se systémem. Česko aktuálně v řadě oblastí, které jsou pro mladé lidi důležité, silně zaostává. Jde například o dostupnost bydlení, důraz na ochranu klimatu nebo dostupnost odborníků na duševní zdraví,“ upozorňuje Táborský a dodává, že právě tyto negativní zkušenosti se logicky propisují do celkového hodnocení toho, jak stát funguje.
Ukazuje se tak, že zpráva Ministerstva vnitra má pravdu, když tvrdí, že jen mazat příspěvky a trestat nestačí. Klíčem k obnově důvěry v demokracii a k prevenci radikalizace, ať už u dospělých, nebo u mladistvých na TikToku, je naslouchat reálným problémům a odstraňovat zdroje životní nespokojenosti, od ekonomické nejistoty až po pocity osamělosti a chybějící psychologickou péči.
