Při své cestě do New Yorku zavítal prezident k památníku 11. září, kde uctil památku Čecha a Češky, kteří v troskách mrakodrapů v roce 2001 tragicky zahynuli.
Uprostřed newyorského Ground Zero položil prezident věnec u takzvaného Survival Tree (Stromu přežití). Jde o hrušeň, kterou záchranáři v roce 2001 vyprostili ze spálených trosek s polámanými kořeny a zuhelnatělými větvemi. Strom se podařilo zachránit, po letech péče v městské školce zesílil a v roce 2010 byl vysazen zpět. Dnes slouží jako živý symbol odolnosti a návratu k životu.
Právě u něj proběhla tichá vzpomínka nejen na tisíce zmařených životů z celého světa, ale i na dva konkrétní příběhy s českými kořeny: Lukáše Rambouska a Alenu Sešínovou. Oba odešli z tehdejšího Československa za svobodou. Onoho dne zemřeli v Severní věži World Trade Center.
Lukáš Rambousek (†27): Hudební nadšenec, který do poslední chvíle pomáhal
Sedmadvacetiletý Lukáš Rambousek žil v newyorském Brooklynu. Jak uvádějí rodinné pamětní záznamy na vzpomínkové stránce 9/11 Birthday Tributes, do Spojených států emigroval ještě jako dítě se svými rodiči Jindrou a Mikem a starším bratrem Martinem.
Lukášův dědeček Ota Rambousek byl známý odbojář, který po druhé světové válce bojoval proti komunistickému režimu, byl vězněn a po útěku do USA jej později za jeho vlastenectví ocenil i americký prezident Ronald Reagan. Lukášovi rodiče zažívali v Československu šikanu a represe, až byli v 70. letech zbaveni občanství a přinuceni odejít.
V New Yorku Lukáš vystudoval střední leteckou školu Aviation High School a následně získal titul na Borough of Manhattan Community College. Jeho skutečnou vášní však byla hudba.
Před nástupem do IT oboru pracoval v lisovně gramofonových desek jako kontrolor kvality — práci si zamiloval hlavně proto, že mohl celý den poslouchat nové CD. Působil také jako DJ v brooklynských klubech a ve svém pokoji trénoval i dvě hodiny denně.
Podle stejného zdroje pořádal Lukáš každý rok v září na chatě svých rodičů v Pensylvánii pro přátele neformální hudební festival s názvem Junkfest. Lidé spali ve stanech, jedli nezdravé jídlo a Lukáš jim celou noc hrál své oblíbené sety. Ročník 2001 naplánoval na 28. září.
V té době pracoval jako dočasný dodavatel IT servisu pro společnost Cantor Fitzgerald a eSpeed na 103. patře Severní věže WTC. V osudné ráno 11. září 2001 poslal v 8:42 ze své kanceláře e-mail příteli s podrobnostmi k chystanému Junkfestu. O čtyři minuty později, v 8:46, narazilo do věže letadlo American Airlines 11 – přímo do pater pod 103. podlažím. Náraz zničil únikové cesty i výtahy. Z firmy Cantor Fitzgerald ani z pater nad zónou nárazu nikdo nepřežil.
Ostatky Lukáše se nikdy nenašly. Jeho otec však po měsících pátrání objevil novinářskou fotografii z okna 103. patra, kterou pořídil fotograf Jeff Christensen. Na snímku je vidět skupina lidí vyklánějících se z oken v hustém kouři - a mezi nimi muž odpovídající Lukášově postavě bez trička, který v náručí držel vysílenou kolegyni v
bezvědomí.
Existence fotografie pomohla rodičům Lukášovu smrt alespoň nějakým způsobem přijmout. Jeho otec v rozhovoru pro Vanity Fair řekl: „Byl to kluk se zlatým srdcem, pomáhal všem kolem sebe. Držel někoho druhého, nikdy to nevzdal.“
Alena Sešínová (†57): Dvaadvacet let těžké práce pro americký sen
Příběh sedmapadesátileté Aleny Sešínové zachytil v dobovém profilu deník Newsday a vzpomínkové materiály společnosti Marsh USA. Z rodného Československa odešla v roce 1968 jako pětadvacetiletá.
Nesnášela komunistickou totalitu, nesvobodu a cenzuru - jak vzpomínala její blízká přítelkyně Barbara Cattano pro Newsday, Aleně vadilo, že si nemůže číst knihy a noviny, které chtěla. Bez vědomí vlastní rodiny, aby je nevystavila výslechům StB, nastoupila na vlak do Paříže. Předstírala odjezd na mládežnický zájezd.
Začátky v emigraci nebyly jednoduché. V Paříži se živila jako pokojská v hotelu a jako hospodyně. Po roce našetřila dostatek financí, aby mohla odcestovat do USA. Když v roce 1971 dorazila do New Yorku, neuměla téměř vůbec anglicky a neměla žádné peníze. Bydlela v Bronxu v jedné místnosti se třemi dalšími lidmi a pracovala u pasu v továrně.
Přestože neuměla řeč, okamžitě si zamilovala atmosféru svobodné země. V rozhovoru pro Newsday vzpomínala její přítelkyně Nanette Shaw na to, jak Alena zpočátku kupovala všechny americké noviny, které viděla – i když jim ještě nerozuměla -, jen z čisté radosti, že si je v Americe může volně koupit každý.
Díky neuvěřitelné pevné vůli se zapsala na večerní kurz angličtiny a následně vystudovala počítačovou vědu na Borough of Manhattan Community College. Vypracovala se až na pozici uznávané IT specialistky ve společnosti Marsh USA, která sídlila v 96. patře Severní věže World Trade Center. V New Yorku si dokázala splnit to, co považovala za osobní vrchol úspěchu. Pořídila si prostorný sedmipokojový byt v prestižní čtvrti Brooklyn Heights.
Alena nikdy nezapomněla, odkud pochází. Jak uvádějí rodinné vzpomínky publikované v Newsday, jakmile to poměry dovolily, několikrát ročně létala do Česka navštěvovat svou matku Johanu a bratra Petra. Zároveň však nekonečně milovala svou novou vlast. V autě vozila americkou vlajku a každému připomínala, že Spojené státy jsou zemí, která jí dala svobodný život.
V září 2001 bylo Aleně 57 let. Plánovala odchod do důchodu a těšila se, že si s přítelkyní pořídí dům u oceánu na pobřeží. Když ráno 11. září letadlo narazilo do Severní věže, stalo se tak přímo v patrech společnosti Marsh USA (mezi 93. a 99. podlažím). Alena Sešínová i všichni její kolegové v kancelářích zahynuli.
2 977 obětí (kromě 19 teroristů) zemřelo 11. září 2001 při únicích v New Yorku, ve Washingtonu (Pentagon) a u obce Shanksville v Pensylvánii.
93 národností: Útoky na Světové obchodní centrum nezasáhly pouze USA, mezi oběťmi byli občané téměř stovky států světa.
343 hasičů a 71 policistů zahynulo při záchranných pracích přímo v troskách mrakodrapů.
Nejstarší obětí byl 85letý Robert Norton na palubě jednoho z letadel, nejmladší byla teprve dvouletá Christine Lee Hanson.
