Čínská propaganda se objevuje i tam, kde bys ji možná nečekal*a. Na známých českých webech i v televizi. Jak se tam dostává a proč někdy nemusí být jednoduché ji odhalit? Na to jsme se zeptali vedoucí týmu analytiků na Čínu AMO Ivany Karáskové.
Čínský prezident Si Ťin-pching celý život slouží lidu a s hlubokou péčí podporuje zemědělce. Článek s takovým sdělením sis mohl*a přečíst v deníku Metro, na finančním portálu Zlatovna nebo v časopisu Svět hospodářství. Nešlo přitom o práci českých novinářů, ale o placený text čínské komunikační platformy China Everything.
Na šíření problematického obsahu Karásková upozornila ve své analýze pro Deník N.
„Jedna zpráva, která mi utkvěla v paměti, byla ta, ve které je veleben čínský prezident Si Ťin-pching, jak nesobecky vždy pečoval o zemědělce,“ říká Karásková v rozhovoru pro Refresher. Vedoucí týmu analytiků na Čínu Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) a vědecká pracovnice FSV UK se dlouhodobě věnuje čínskému vlivu a tomu, jak se Čína snaží ovlivňovat veřejnou debatu v zahraničí.
Právě příběh o prezidentově péči o zemědělce podle ní ukazuje, jak nenápadně se mohou politická sdělení dostat mezi běžné zprávy.
Karásková prozkoumala 1 020 tiskových zpráv týkajících se Číny, které od prosince 2023 do července 2026 zveřejnila služba ČTK Protext. Celkem 905 mělo napojení na Čínu.
Naprostou většinu tvořily obyčejné komerční zprávy. Mezi nimi ale Karásková našla i 95 textů, které budovaly pozitivní obraz čínských měst, kultury nebo hospodářství, a dalších 24 s výraznějším politickým či ideologickým obsahem.
(ČTK Protext, prosinec 2023 – červenec 2026)
👉 1 020 analyzovaných zpráv o Číně
👉 905 zpráv spojených s čínskými subjekty
👉 95 textů budujících pozitivní obraz Číny
👉 24 textů s výrazně politickým nebo ideologickým obsahem
Zdroj: Ivana Karásková, analýza pro Deník N. Z 905 zpráv spojených s čínskými subjekty tvořilo dalších 786 běžné komerční PR.
„Nejvíc mě zarazilo, jak to bylo nenápadné. Většina těch textů byly běžné komerční zprávy. Třeba že firma má novou čínskou televizi nebo ledničku. Ale vedle toho byly články, které měly úplně stejný mustr, akorát obsahovaly propagandu,“ vysvětluje.
Jak se zprávy z Číny dostanou na české weby?
Jednou z cest je právě ČTK Protext. Jde o komerční službu České tiskové kanceláře, přes kterou si firmy, instituce nebo další organizace mohou zaplatit zveřejnění a distribuci tiskové zprávy. České weby, které mají ČTK předplacenou, pak obsah přebírají, často automaticky a bez větších úprav.
Protext ale není redakční zpravodajství ČTK, které vytvářejí novináři. ČTK za obsah těchto placených sdělení nenese stejnou redakční odpovědnost jako za vlastní zprávy. Pro běžného čtenáře ale nemusí být rozdíl na první pohled jasný.
„Česká tisková kancelář má vysokou reputaci. Má více než stoletou historii,“ připomíná Karásková. Právě proto podle ní lidé často automaticky důvěřují zprávám, které nesou značku ČTK, aniž by zkoumali, kdo je ve skutečnosti vytvořil a kdo mohl zaplatit za jejich zveřejnění.
Analytička upozorňuje i na další problém. Když člověk hledá informace pomocí umělé inteligence a požádá ji o důvěryhodné zdroje, může dostat odkaz právě na takovou placenou zprávu. Přestože ji nevytvořili novináři ČTK, ale zadavatel reklamy.
Propagandu může šířit i tvůj oblíbený influencer
České zpravodajské weby přitom nejsou jediným místem, kde se čínský obsah objevuje. Podle Karáskové využívá Čína také televize, rádia, YouTube, Instagram nebo TikTok.
A právě na sociálních sítích může být rozpoznání propagandy ještě složitější.
Na sítích narazíš třeba na video, kde český influencer cestuje po Číně. Ukazuje rychlovlaky, krásnou přírodu, moderní města nebo usměvavé místní obyvatele. Na první pohled obyčejný cestovatelský obsah.
„A to je úplně všechno v pořádku. Problém samozřejmě nastává v okamžiku, kdy to není jeho autentický zážitek, ale on spolupracuje s čínskými státními médii,“ vysvětluje Karásková.
Jako příklad zmiňuje kauzu influencera Honzy Michálka, který natáčel videa z Číny. Podle analytičky spolupracoval s pracovníky Čínského rozhlasu pro zahraničí a dostával scénář, podle kterého obsah vytvářel.
To potvrdily i záběry jednoho z jeho videí, kde bylo vidět, jak nastupuje do auta s pracovníky čínského státního média.
„Opravdu by na tom nebylo nic mimořádného, že influencer jede do Číny a natočí o tom video. Problém je samozřejmě ta netransparentnost toho, kdo ho tam pozval a proč ho tam pozval,“ upozorňuje.
Podobné aktivity podle ní nejsou omezené jen na Česko. Popisuje třeba kampaň s tančícími influencery, která se v různých podobách objevovala také v Polsku nebo Řecku.
Pořad o rýži, který nenápadně šířil politická sdělení
Karásková zmiňuje také případy z českých televizí a rádií. Problematický je třeba pořad Barevný svět, který vysílala rádia HEY a COLOR ve spolupráci s Čínským rozhlasem pro zahraničí.
Na první pohled šlo o nevinný kulturní obsah jako třeba zajímavosti o čínských provinciích. „Mluvili o spoustě naprosto bizarních věcí, jako jsou různé druhy rýže. Dvacet minut o rýži. Ale pak se tam objevovaly narativy, které tam vždycky jen tak probleskly,“ popisuje analytička.
Šlo třeba o zmínění nejvyšší hory „naší provincie Tchaj-wan“. Právě taková formulace podle ní nenápadně představuje čínský politický pohled na Tchaj-wan jako samozřejmost. Čína totiž považuje demokraticky spravovaný Tchaj-wan za součást svého území, i když má země vlastní vládu a Peking nad ní nemá faktickou kontrolu.
Podobný obsah se podle Karáskové objevuje také v menších českých televizích. Zmiňuje třeba Praha TV, kde v pořadu o krásách Číny vystupoval pracovník čínského státního rozhlasu Pepa Zhang, aniž by podle ní diváci dostali jasnou informaci o jeho zaměstnavateli.
Navíc na takové reportáže můžeš narazit, aniž bys je sám*sama vyhledávala. „Obsah Prahy TV člověk vidí třeba, když sedí v čekárně u doktora,“ upozorňuje Karásková.
Propaganda nemusí lhát. Stačí ukázat jen část pravdy
Jak ale poznat propagandu, když může vypadat jako obyčejné cestovatelské video, zpráva o technologiích nebo kulturní pořad? Podle Karáskové je důležité pochopit, že propaganda nemusí automaticky šířit nepravdivé informace.
„Nemusí nutně lhát. Ona vám ukáže nějaký pravdivý obrázek, ale je to jenom výseč té pravdy. Je to jeden pozitivní aspekt a už vám samozřejmě nesdělí všechno to další,“ vysvětluje.
Video o moderních čínských rychlovlacích tedy může ukazovat skutečné technologické úspěchy země. Problém ale nastává, když takový obsah systematicky vytváří jednostranný obraz Číny, zatajuje své zadavatele nebo zamlčuje důležité souvislosti, tvrdí analytička.
„Čína se snaží vyprávět svůj příběh. Vyprávět o tom, že Čína je přátelská země, mírumilovná, technicky vyspělá země, která chce jenom světový mír,“ popisuje Karásková.
Budování pozitivního obrazu vlastní země je přitom běžnou součástí diplomacie. Podle analytičky je ale problematické, když se k němu přidává snaha potlačovat kritiku nebo zpochybňovat lidi, kteří upozorňují třeba na porušování lidských práv.
„Oni vlastně nepotřebují, aby Češi milovali Si Ťin-pchinga. Stačí, když budeme trochu méně kritičtí,“ říká.
Deset různých videí. Ale za všemi může stát stejný zdroj
Dalším důležitým nástrojem je podle analytičky opakování. „Když uvidíte deset videí, která vám řeknou, že Čína má nejrychlejší vlaky na světě, tak to vezmete za bernou minci, protože jste to viděli z deseti různých kanálů,“ vysvětluje s tím, že tak lidé můžou získat pocit, že jde o všeobecně přijímaný názor.
Jenže zdroje nemusí být ve skutečnosti nezávislé. „To, co slyším z mnoha stran, ve skutečnosti nemusím slyšet z mnoha stran. Na konci toho řetězce může být pořád jeden a ten samý aktér, který to vytváří.“
Právě v tom vidí Karásková jeden z největších problémů současného čínského informačního působení. Nejde nutně o jeden obrovský propagandistický projekt s miliony zhlédnutí, ale o velké množství menších sdělení, která se objevují v různých formátech a postupně vytvářejí určitý obraz země.
To ale neznamená, že všechny popsané aktivity řídí jediné centrum nebo že každé pozitivní video o Číně vzniká na objednávku tamního státu.
Jak poznat propagandu a nenaletět jí?
Karásková upozorňuje, že není potřeba za každým příspěvkem hledat spiknutí. Důležité je hlavně přemýšlet nad tím, kdo obsah vytváří a proč.
„Není potřeba propadnout totální paranoie a konspiračním teoriím. Ptala bych se, jestli je to běžný výstup toho influencera, jestli to normálně dělá. Říká mi, s kým to dělá? Proč vlastně to video vzniklo? Co mi tím chce říct a co mi potenciálně neříká?“ radí.
Pomoci může taky sledování vlastních emocí. Pokud v nás příspěvek vyvolává mimořádně silné nadšení, strach nebo vztek, vyplatí se zamyslet, jestli se nás někdo nesnaží cíleně ovlivnit.
„V okamžiku, kdy mám nějaké podezření, tak se třeba pídit dál. Nenechat to vlastně být,“ doporučuje Karásková.
Sama se čínskému informačnímu působení věnuje dlouhodobě a přiznává, že sledovat všechny účty, weby nebo kanály je prakticky nemožné. Ocenila by proto také upozornění od lidí, kteří si podezřelého obsahu všimnou.
