V dalším díle pořadu Hlubiny představujeme Marka. Ten už od dospívání užíval drogy, převážně pervitin, na který si přivydělával krádežemi. Za to byl v průběhu života několikrát odsouzený.
Na Marka přicházím díky jedné facebookové skupině týkající se vězeňství. Už od prvního pohledu při osobním setkání působí klidně, otevřeně a vyrovnaně se svou minulostí. Co má za sebou, by do něj asi řekl jen málokdo, ale za jeho minulost by ho mnoho lidí odsoudilo.
Markova cesta byla složitá od samého začátku. Už v dětství si prošel traumatem, jelikož ho zhruba od jeho sedmi do 12 let zneužíval strýc. V pubertě pak jeho matka těžce onemocněla vzácnou Huntingtonovou chorobou, tedy onemocněním, kdy pacientům odumírají mozkové buňky.
Už v nízkém věku tak začal pod vlivem špatného zázemí páchat kriminální činnost. „Poprvé mě odsoudili podmíněně už v patnácti za krádeže, v 17 pak přišlo odsouzení na deset měsíců na tvrdo,“ říká.
První výkon trestu přežil víceméně v pořádku, ale rozmáhaly se u něj psychické potíže a začal se sebepoškozovat. I po návratu z vězení ale nenalezl motivaci a začal zase žít ve starých kolejích. Netrvalo tedy dlouho a do vězení se vrátil.
„Bál jsem se sám sebe.“
V průběhu života byl ve vězení celkem čtyřikrát, jednou si odpykával trest i za pokus o vraždu v Německu, kdy pod vlivem drog vyloupil zlatnictví a fyzicky ublížil ženě, která v obchodě pracovala. Z celého incidentu si nic nepamatuje. „Bál jsem se pak sám sebe, hodně těžko jsem se s tím vyrovnával.“
Motivaci nakonec ale našel a dnes je už devět let čistý. Žije poklidně s přítelkyní a ke starému životnímu stylu by ho ani nenapadlo se vrátit.
