Dnes je to přesně 75 let, co komunistický režim zavraždil ve vykonstruovaném procesu Miladu Horákovou. V souvislosti s připomínkou její odvahy se častokrát zmiňují i její poslední slova. Co vlastně znamenala?
„Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to.“ Takto by údajně podle úředního záznamu z popravy měla znít poslední slova Milady Horákové.
Dodnes se vedou debaty o tom, zda opravdu nespravedlivě odsouzená právnička a politička pronesla zrovna tyto věty v této podobě. Fráze o budování blahobytu působí totiž poněkud vykonstruovaně a v souvislosti s přesvědčeními Horákové i nepravděpodobně.
Nepřesnost záznamu potvrdil i vězeň, který ležel v době popravy v cele vězeňské nemocnice a stal se tak nedobrovolným svědkem. Jak to ale ve skutečnosti opravdu bylo se asi, bohužel, již nikdy nedozvíme.
Význam slov nastínil poslední dopis
Odborníci se často zabývají tím, co vlastně poslední slova Milady Horákové vlastně znamenala. Pořad České století v epizodě s názvem Zabíjení soudruha uvádí, že dozorce popravy při chůzi na šibenici Horákovou popohnal naprosto nemístnou poznámkou „Padám, padám!“ Nespravedlivě odsouzená je pak měla v rozrušení zopakovat. Jiní se zase domnívají, že by slovo padám mohlo souviset s pádem při oběšení.
Nejpravděpodobnější vysvětlení je ale mnohem poetičtější. Padání, které Horáková zmiňovala, zřejmě mělo odkazovat k úpadku – demokracie i lidské slušnosti. Klíč k tomu, jak bychom její poslední vzkaz mohli správně pochopit zřejmě poskytuje její poslední dopis, v němž píše: „V boji se padá, a co je jiného život než boj.“
Milada Horáková byla demokraticky orientovaná politička, která se kvůli svému otevřenému nesouhlasu s představiteli KSČ stala obětí uměle vykonstruovaného monstrprocesu. Spolu s Janem Buchalem, Závišem Kalandrou a Oldřichem Peclem byla v roce 1950 nespravedlivě odsouzena k trestu smrti za údajnou velezradu a špionáž. Osm dní trvající soudní proces měl přesně stanovený scénář, odsouzení byli nuceni přiznat činy proti tehdejšímu režimu a vyjádřit lítost.
Za její propuštění prosili Einstein i Sartre
Horáková ale odmítla podat žádost o milost. Pokládala to za ponižující, svolila ovšem k tomu, že žádost podá její advokát. Za Horákovou se u tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda prostřednictvím dopisů přimlouvalo mnoho zahraničních osobností. Mezi nimi například Albert Einstein, Jean-Paul Sartre, Winston Churchill nebo Eleanor Roosevelt. Vše bylo ovšem marné, Gottwald rozsudky trestu k smrti podepsal.
K popravě Milady Horákové došlo 27. června 1950 ráno. Podstoupit musela velice trýznivý způsob popravy, při němž ji bylo na krk nasazeno škrtidlo a pomocník kata tahal lanem za spoutané nohy. Odsouzení se tak trápili několik dlouhých minut.
