„Podle mě je totiž chyba, že ministr kultury nemá ze zákona možnost ovlivnit to, komu poskytne Fond audiovize dotace. Takový systém, kdy stát rozdává peníze a nemá vliv, jak se s nimi naloží, jde za Martinem Baxou z ODS a minulou vládou.“
To napsal současný ministr kultury Oto Klempíř na svou facebookovou zeď. Tvrdí, že mu chodí desítky zpráv s otázkami: „Proč jde téměř milion korun z veřejných peněz Fondu na film o queer komunitě?“, „Proč stát financuje aktivismus?“ nebo „Proč se nepodporuje něco, co má širší přínos?“
V příspěvku tvrdí, že brzy představí novelu zákona, která by mu, jako ministru kultury, dala právo přímo zasahovat do dotací, které Fond audiovize rozděluje. „Debata o tom, co má a nemá být podporováno z veřejných peněz, je naprosto legitimní. Díky všem, kteří mi napsali, i když se v názoru lišíme,“ dodal na závěr.
Reakce ukazují opak
V komentářích se ale setkal, na rozdíl od desítek zmiňovaných zpráv, s převažujícím odporem, mimo jiné i od bývalého předsedy Pirátské strany, Ivana Bartoše.
„Veřejnoprávnost není ve své povaze komerční nebo konzumní a většinová. Společnost je inkluzivní. Kdo chce koukat na seroše každý den jeden díl, tak má bambilion možností, ale menšiny, lidi s jinou sexuální orientací, nemainstreamová témata. Na tom není nic aktivistického,“ napsal pirátský poslanec. „90 procent lidí nijak neřeší architekturu, přesto se vyráběl seriál Šumná města. Debata by byla legitimní, kdybys prvoplánově nevybral jako cíl LGBT komunitu.“
Tím filmem, do kterého ve svém příspěvku ministr kope, je snímek I’m Not Nearly Cool Yet režisérky a výtvarnice Anastazje Naumenko a v dotaci má obdržet podporu v hodnotě 967 tisíc korun. Snímek vypráví o ukrajinské queer komunitě, která se snaží vyrovnat i s politickou minulostí země. „Nápad na tento film vychází z mých osobních zkušeností z dětství, kdy jsem v 90. letech na Ukrajině skrýval svou queer identitu,“ píše režisérka v anotaci filmu na webu Creative Europe Media.
„Film se přímo nevěnuje aktivismu, ale sleduje historii komunity, která si ze své podstaty zaslouží rovné zastoupení v demokratické společnosti,“ popsala režisérka Naumenko film magazínu iRozhlas. „Snímek zároveň zkoumá dědictví sovětské minulosti a analyzuje kořeny nejen homofobie, ale i utváření společenských hodnot skrze specifickou kulturní optiku. Kontext není výhradně ukrajinský, ale je široce sdílený ve střední a východní Evropě.“
Nutno podotknout, že kdybychom ministrovu logiku použili na některé ze starších českých děl, nemusel by vzniknout ani oscarový Kolja, protože pojednává o imigrantovi. O podpoře by tak i nadále měla v prvé řadě rozhodovat kvalita daného díla, jeho připravenost, schopnosti tvůrců a další faktory, a ne to, jestli ideologicky zapadá do světonázoru toho či onoho ministra či ministryně.
