Podle nejnovějších zjištění serveru Politico zavedl Bílý dům pod vedením prezidenta Donalda Trumpa neformální systém hodnocení členských států NATO.
Tento seznam „hodných a zlobivých“ má sloužit jako nástroj k odměňování loajálních partnerů a trestání těch, kteří se odmítají podřídit americkým plánům, zejména v otázce konfliktu s Íránem a výše výdajů na obranu. Základem tohoto přístupu je koncept, který již v prosinci naznačil ministr obrany Pete Hegseth. Ten na obranném fóru otevřeně hovořil o rozdělení spojenců do dvou kategorií.
Jako první jsou tu vzorní spojenci, což jsou státy, které navyšují výdaje na obranu k hranici pěti procent HDP a aktivně podporují politiku USA. Mezi tyto „favority“ patří podle Hegsetha Izrael, Jižní Korea, Polsko, pobaltské státy a čím dál častěji také Německo.
Za špatné Washington považuje země, které neplní své závazky ke kolektivní obraně nebo odmítly podpořit válečné úsilí proti Íránu. „Vzorní spojenci, kteří se chopí příležitosti, obdrží naši zvláštní přízeň. Spojenci, kteří stále selhávají při plnění svých úkolů v kolektivní obraně, ponesou následky,“ uvedl Hegseth.
Jaké tresty jsou ve hře?
Ačkoliv evropští diplomaté pro Politico uvedli, že administrativa zatím nemá zcela „konkrétní představy“ o formě trestů, v diskusích se nejčastěji objevují tři „tresty“.
Jedná se o odsun vojenských jednotek a s tím spojený přesun amerických vojáků ze zemí na „černé listině“ do států, které jsou považovány za vzorné. Dále také redukce vojenské spolupráce a výcvikových programů. A tím posledním je upřednostnění „hodných“ spojenců při nákupech nejmodernější americké techniky a technologií.
Skepticismus a logistické překážky
Zástupci evropských zemí, kteří hovořili pod podmínkou anonymity, vyjadřují nad tímto plánem značné pochybnosti. Podle nich jsou možnosti Spojených států omezené.
„Stahování vojsk sice vypadá jako trest, ale ve výsledku to trestá hlavně USA,“ poznamenal pro Politico jeden diplomat. Narážel tím na strategický význam amerických základen v Evropě pro globální vliv Washingtonu.
Relokace jednotek v rámci Evropy by byla také extrémně nákladná a časově náročná. Fakticky existuje jen málo reálných alternativ, kam by se americké síly mohly z kritizovaných zemí přesunout, aniž by to oslabilo celkovou obranyschopnost aliance.
