Můžeš svobodně cestovat, studovat kdekoliv v Evropě a na hranicích neukazuješ pas. Přesto se o Evropské unii v Česku mluví hlavně tehdy, když si chceme na něco stěžovat.
Kde se ale bere naše neustálá skepse a proč tak snadno naskakujeme na dezinformace o zakázaných stupních piva? O české pachuti z EU, toxickém prostředí pro ženy v politice i o tom, proč bys měl*a začít víc řešit svou budoucnost, jsme si povídali s Monikou Ladmanovou, vedoucí Zastoupení Evropské komise v ČR, která má naši malou českou pobočku Evropské unie de facto na povel.
Proč mají Češi komplikovaný vztah k Evropské unii?
Z mého pohledu je to dáno dvěma věcmi. Jedna je neznalost a ta druhá je trochu alibismus. Česká republika je součástí Evropské unie 22 let a už předtím, než k tomu došlo, se na vstup hodně připravovala. Jenže ani tehdy se o ní nemluvilo a dneska se o ní taky moc nemluví. A když už se o Evropské unii mluví, tak často v negativním kontextu, co se lidem nelíbí nebo co se podle nich nepovedlo.
A to je strašně nebezpečné, protože potom zůstane ve veřejném prostoru jakási pachuť, pocit, že něco je špatně. Strašně málo se mluví o tom, co je na Evropské unii dobře, proč je členství tak strašně důležité. A proč je pro Českou republiku a pro nás všechny tak zásadní, aby Evropská unie fungovala, byla silná a jednotná. Všichni se asi shodneme, že v dnešní době není reálné, aby se stát o velikosti 10 milionů obyvatel sám ubránil, ať už v rámci fyzického nebezpečí nebo i ekonomických tlaků. Proto je důležité být součástí velkého celku. Vždyť dohromady je nás více než 450 milionů, tedy více než lidí v USA.
Co s tím?
My se potřebujeme přes to negativní přehoupnout a říct si, že 22 let České republiky v Evropské unii přineslo spoustu dobrého, ať už jsou to ekonomické výhody, nebo i bezpečnost a pocit, že jsme v klidu, ale i to, že jsme jako země důležitý hráč, že jsme daleko silnější a že jsme součástí něčeho silného. Můžeme sedět u stolu, rozhodovat, že když si něco koupím, tak to můžu do 14 dní vrátit, že máme čas na reklamaci zboží, když se něco rozbije, že můžeme pít vodu z kohoutku a že je čistá.
Kde se bere kritika Evropské unie?Myslím si, že to je podobné, že často zapomínáme, proč Evropská unie vznikla. Vznikla po druhé světové válce z uvědomění si, že válčení už bylo dost, že je lepší spolupracovat a nastavit spolupráci tak, aby se státům nevyplatilo jít proti sobě. To bylo úplně geniální a už to funguje více než 70 let. A to, že se jsou schopni se domluvit, to je takový malý zázrak.
Není to jen o regulacích, je to o myšlence, o identitě, že jsme Evropani úplně stejně jako Němci, Italové a Španělé.
Jenže ve veřejném prostoru se objevují názory, že Evropská unie tady jen něco reguluje, že nám chce něco zakázat. Ale ono to není jen o regulacích, je to o myšlence, o identitě, že jsme Evropani úplně stejně jako Němci, Italové a Španělé. Ale o tom se moc nemluví a mluví se víc o těchto negativech, o různých technokratických detailech. Do toho českého prostoru se moc nedostává ten étos, ta duše.
Co dezinformace o Evropské unii?
Je jich spousta. Ale dezinformace tu byly vždycky, asi co svět světem stojí. Vždycky, když přijde nějaký nový nástroj, nová technologie, která umožňuje větší objem přenosu informací, ať už to bylo rádio, pak to byla televize, dneska jsou to sociální sítě a internet, dezinformace mají tendenci se šířit daleko rychleji. A díky nové technologii se s nimi
seznámí daleko větší počet lidí.
Dezinformace můžou mít různou podobu a týkat se prakticky čehokoliv. Pokud jde o evropská témata, setkáváme se s nimi v pravidelných intervalech. Nedávno se například v médiích objevila informace, že se Evropská unie chystá zakázat označování piva tak, jak jsme zvyklí – desítka, dvanáctka. My jsme museli rychle upozornit na to, že to tak vůbec není. Jenže mezitím se ta informace už dostala do veřejného prostoru a my už ji musíme vyvracet. Když reagujeme takhle se zpožděním, tak už jsme v nevýhodné pozici.
Je také zajímavé se podívat na to, jak jsou některé země a její lidé odolné vůči dezinformacím a jiné méně. Víme třeba o tom, že severské státy mají poměrně velkou míru odolnosti a lidé tam tak často dezinformacím nepodléhají, jako my ve střední Evropě.na
Jak proti dezinformacím Evropská unie bojuje?
Nejdůležitější je podporovat mediální gramotnost. Učit lidi, aby zdrojovali, aby kriticky nahlíželi na zprávy, které jim připadají byť jen trochu podezřelé. Druhým krokem je pak i naše práce – upozorňovat na nové dezinformace, snažit se jim alespoň trochu zabránit v šíření. Někdy jsou to nesmysly „na první dobrou“, jindy jsou nepravdy skutečně zákeřné a strategické. Jejich cílem je podrýt demokracii, ohrozit náš způsob života. Jak před časem řekla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, naše demokracie je pod palbou.
Jak to vypadá?
Na Evropskou unii je zaměřena spousta dezinformačních kampaní, protože jde o silný celek ať už v oblasti ekonomiky, obrany i bezpečnosti. Jsou hráči, kterým to nevyhovuje a snaží se instituce podrývat. Často se snaží do vedení členských států, které jsou právoplatnými členy Evropské unie, dostat politiky, kteří nechtějí zůstat součástí, jako se to stalo třeba ve Velké Británii. Ultimátním cílem dezinformačních kampaní je pak ovlivnit mentalitu těch, kteří jdou volit, aby hlasovali pro ty, kteří jsou protievropští. A k tomu pomáhají právě dezinformace.
Je pravda, že Evropská unie má poměrně komplikovanou strukturu, každý nemusí rozumět tomu, co dělá Evropská rada, Evropský parlament nebo Evropská komise. Ale uvědomovat si, proč Evropskou unii máme, k čemu nám je dobrá a pak se třeba bavit o tom, kde můžeme ty věci zlepšit. A ne vše odmítnout na první dobrou.
Co obnáší funkce vedoucí Zastoupení Evropské komise v ČR?
Když si představíte Evropskou unii jako rodinnou firmu, a každý členský stát je součástí, tak já mám na starosti jednu malou pobočku, která je tady v České republice. Stejně jako je v každém jiném členském státě. A náš úkol je informovat o tom, co dělá EU dělá, jak funguje a proč některé věci nedělá, když předloží nějaký návrh, tak proč ho předložila. Vysvětlovat.
Kolegům v Bruselu také zprostředkováváme názory, které v Česku zaznívají. Může to být pohled na životní prostředí, průmysl nebo zastoupení žen ve firmách. Já osobně se starám také o návštěvy z institucí, ať už to jsou komisaři nebo jiní kolegové z úřadů. V neposlední řadě chodím do do médií, setkávám se s různými dalšími partnery, chodím na konference, do škol bavit se se studenty. A také sem spadají setkání s politiky, velvyslanci nebo třeba s prezidentem.
Je politika stále těžkým prostředím pro ženy?
Myslím si, že ano. Ještě pořád se po celém světě rozlišuje, když se mluví o ženě a když se mluví o muži. U ženy se hodnotí, jak vypadá, co má na sobě. U muže se hodnotí jeho úspěch a co všechno udělal. Do dneška se setkáváme i s velkou nenávistí na sociálních sítích. Je spousta žen političek, které odešly ze sociálních sítí i z veřejného prostoru.
U žen se v politice hodnotí vzhled, u mužů úspěch.
Já sama mám kolem sebe několik velmi zajímavých a důležitých žen, které byly ať už třeba v prezidentských nebo i premiérských funkcích, které tohle skutečně zasáhlo. Odchází opravdu řada zajímavých žen, které do politiky patří. Svět přece netvoří jenom muži, ženský pohled proto do věcí veřejných patří.
Pomohou kvóty pro ženy?
Myslím, že v tuto chvíli je to užitečný nástroj, než se podmínky ve společnosti nastaví tak, aby byly skutečně férové. Pomůže třeba na přechodnou dobu, dočasně urychlit to, aby se ženy dostávaly do vysokých pozic. Jsou zkrátka stejně chytré i stejně vzdělané. Po staletí prosazovaný názor, že by měly být spíše doma, je v některých silně zakořeněný
Podle mě má mít každý právo si vybrat. Někomu může vyhovovat být doma a starat se o děti, ale někdo může chtít využít svůj potenciál a letět do vesmíru. Tak pojďme dát všem stejnou šanci. Podle mě má mít každý právo si vybrat. Někomu může vyhovovat být doma a starat se o děti, ale někdo může chtít využít svůj potenciál a letět do vesmíru. Tak pojďme dát všem stejnou šanci.
Jak si udržujete work-life balance na takto vysoké funkci?Pro mě osobně to zase takové velké téma není, protože já mám práci jako koníčka. Neříkám, že to je zdravé a nedávám to jako příklad pro všechny. Je dobré mít i další koníčky, divadlo, kulturu, sport a i ty samozřejmě mám. Ale mě moje práce strašně baví, takže nejsem úplně dobrý příklad. Je dobré, že nám třeba digitální technologie umožňují pracovat i flexibilněji.
Je něco co Vás na práci štve?
Vadí mi ten negativní postoj, který má spousta lidí vůči Evropské unii. Já se ráda bavím s lidmi o různých názorech a když mi někdo argumentuje logicky, tak s ním o tom popovídám. Já si uvědomuji, že Evropská unie má spoustu nedokonalostí, ale je to přirozené, protože ji tvoří lidé. Což mně vede k tomu připomenout, že je důležité, aby v Unii bylo co nejvíce Češek a Čechů. Pozic je v evropských institucích nespočet. Můžete spravovat sociální sítě, být hasiči, překladateli nebo experty na nějakou konkrétní oblast. Rozhodně všechny nabádám k tomu, aby se alespoň přihlásili na stáž nebo vyjeli na
Erasmus. Získáte zážitky a zkušenosti, na které nikdy nezapomenete.
Jak pracuje třeba hasič pro Evropskou unii?
Existuje evropský mechanismus, který zafungoval například při požárech v Českém Švýcarsku. Tehdy si čeští hasiči požádali pomoc v rámci evropského záchranného systému a všichni ostatní, kdo měli k dispozici volná letadla nebo techniku, je sem poslali. Ale někdo to musí koordinovat, a to musí být ten, kdo tomu rozumí, takže to musí být hasič. Ten poté sedí právě v evropském generálním ředitelství a pomáhá.Kdo má zájem o práci v EU, tak může sledovat třeba náš Instagram.
Pro mladé lidi je členství v Evropské unii už spíše samozřejmostí než benefitem. Co ale může mladým nabídnout?žAsi nejatraktivnější je to, že máme volný pohyb osob, takže můžou studovat,
pracovat i cestovat kdekoliv po celé EU. Ono se na tohle často zapomíná, ale já jsem žila v době, kdy nejenom, že jsem musela stát s pasem na hranici, ale museli jsme mít i povolení k tomu vůbec vycestovat. A studovat v zahraničí už vůbec. Když jsem šla na vysokou školu v roce 1992, tak jsem se rozhodovala, jestli půjdu do Prahy nebo do Brna. Teď se mladí rozhodují, jestli půjdou do Amsterdamu nebo do Vídně. To je úplně úžasné. Unie také nabízí například program Discover EU, díky kterému můžou získat zdarma jízdenku po celé Evropě a spoustu podobných menších programů pro mladé.
Když jsem šla na vysokou školu v roce 1992, tak jsem se rozhodovala, jestli půjdu do Prahy nebo do Brna. Teď se mladí rozhodují, jestli půjdou do Amsterdamu nebo do Vídně.
Ale co bych chtěla zmínit, je že v dnešní době je strašně důležité, aby se mladá generace opravdu aktivně spolupodílela na vytváření své budoucnosti. To znamená, aby mladí "kecali" do toho, jak bude budoucnost vypadat, jak si ji představují. K tomu je potřeba samozřejmě diskutovat s těmi, kteří poté rozhodují.
V České republice to není úplně zvykem, že by mladší lidé byli aktivní v nejvyšších politických kruzích. Někteří politici vytváří třeba poradní orgány právě pro mladé, kteří nejsou v politice. Má ho třeba i právě předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen. Politici a političky tak můžou poslouchat mladou generaci, bavit se s nimi. Je důležité, aby si řekli, co je pro ně budoucnost a jak by si ji představovali.
Jak se může mladý člověk v Česku zapojit do evropského dění?
Důležité je získat více informací. K tomu může posloužit Evropský portál mládeže. Být v obraze mohou být lidé také díky našemu Týdeníku Evropa. Informace pak najdou i na sociálních sítích, třeba přímo Ursulu von der Leyen.
Lidé pak sami zjistí, co vše instituce zajišťuje, že se stará o bezpečnost, že se stará o to, aby tady fungoval jednotný trh, že se snaží udržet si své postavení ve světě, že díky Unii si tady můžeme svobodně povídat, že tady není žádná cenzura. Nebo se s námi mohou lidé přímo spojit a my je můžeme zase napojit přes naše kontakty třeba i do Bruselu.
A ještě bych doporučila pár knížek k přečtení, které pomůžou člověku si uvědomit, proč je tohle všechno dneska důležité.
- Stefan Zweig: Svět včerejška
- Timothy Garton Ash: Evropa, náš domov
- Timothy Snyder: Krvavé země
- Patrik Ouředník: Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku
Co byste vzkázala čtenářstvu Refresheru?Ať o Evropské unii přemýšlí, zajímají se, chodí na akce.EU bude taková, jakou si ji
uděláme! A ať žije Evropa!
