Některá z oddělení, která se mají přesouvat, fungují od roku 1992 a provázela Českou republiku od pokládání základů demokratického státu. „Optimalizace“ může znamenat jejich faktickou likvidaci.
Na první, nezúčastněný pohled by to mohlo znít logicky a vlastně rozumně. Vláda chce ušetřit peníze, proto přemýšlí nad efektivnějším rozdělením různých agend pod dílčí ministerstva. Jenomže při bližším pohledu na to, co vlastně přesouvaná oddělení řeší a co všechno díky nim v Česku funguje, už o tak dobrý nápad nejde. Naopak.
Pokud tě zajímá, proč poslední dva týdny jedna zdánlivě byrokratická změna vyvolává takový backlash, jsi tu správně.
Co se vlastně stalo?
Vládní činitelé při jednání 18. května rozhodli o přesunutí osmi orgánů pod Úřadem vlády (ÚV) pod různá ministerstva. Premiér Andrej Babiš mluvil o duplicitách, vedoucí ÚV Tünde Bartha o zrychlení a zefektivnění. Nevládní politici však varují před destrukcí státu, vážnou chybou a zbabělostí. Stěhovat se mají:
| Oddělení spolupráce s občanskou společností | Ministerstvo spravedlnosti |
| Odbor lidských práv a ochrany menšin | Ministerstvo spravedlnosti |
| Oddělení národnostních menšin a romských záležitostí | Ministerstvo práce a sociálních věcí, národnostní menšiny pak spadnou pod Ministerstvo kultury |
| Oddělení práv osob se zdravotním postižením | Ministerstvo práce a sociálních věcí |
| Odborem rovnosti žen a mužů |
Ministerstvo práce a sociálních věcí (25. května změněno na Ministerstvo spravedlnosti) |
| Odbor protidrogové politiky | Ministerstvo zdravotnictví |
| Oddělení duševního zdraví | Ministerstvo zdravotnictví |
| Oddělení paměťových agend | zrušeno |
Proč je to problém?
Pojďme se podívat, co vlastně zmíněná oddělení dělají. Vláda je nejvyšším orgánem výkonné moci u nás a kromě přijímání nových zákonů, tvorby rozpočtu a řízení ministerstev rozhoduje o řadě záležitostí, které se do jednotlivých rezortů dost dobře rozdělit nedají. A právě mezirezortním záležitostem se věnují zmíněná oddělení. Jako součást ÚV mohou připomínkovat a připravovat vládní legislativu a připravovat strategické dokumenty, jimiž pověřují různá ministerstva současně. Přesun pod jediný rezort by jejich kompetence výrazně osekal.
Domácí násilí – jeden příklad za všechny
Od loňského července v Česku platí novela zákona o domácím násilí. Nařizuje například soudům, aby domácí násilí braly v potaz při dělení péče o děti, nebo chrání oběti, aby během trestního řízení nemusely přijít do kontaktu s pachatelem. Zákon připravoval Odbor rovnosti žen a mužů.
„Připravovali jsme také Akční plán prevence domácího a genderově podmíněného násilí,“ vysvětluje pro Refresher Jitka Poláková, ředitelka ProFem, která působí jako předsedkyně a místopředsedkyně ve výborech pod oddělením lidských práv i odborem rovnosti.
„Prostřednictvím plánu jsme ukládali Ministerstvu práce a sociálních věcí, co má dělat, tak aby se situace v terénu zlepšila. Spadala tam ale i problematika vzdělávání, které patří pod Ministerstvo školství. Nebo zdraví, kde bylo zase potřeba zapojit zdravotníky do vzdělávání v tématu domácího a sexuálního násilí. Kdyby to teď doporučoval úředník, který bude sedět na Ministerstvu spravedlnosti, proč by ho někdo na zdravotnictví nebo na vnitru poslouchal?“ ptá se. Pod jediným rezortem by zkrátka ucelená prevence domácího násilí ztratila smysl.
„Proces do teď fungoval tak, že když opatření prošlo schvalovacím procesem, zodpovědný úředník měl v ruce, že je to přání vlády a může se s ním obracet na jednotlivá ministerstva,“ shrnuje Poláková.
Domácí násilí je přitom jenom úzký výsek z pole působnosti Lidskoprávního oddělení i Odboru rovnosti mužů a žen. První zmíněné se věnuje také právům dětí, LGBTQ+ lidí, starých nebo chudobou ohrožených obyvatel, zasahuje proti mučení a nelidskému zacházení a ošetřuje další oblasti. Druhý zmíněný řeší snížení nerovností na trhu práce, v přístupu ke zdravotní péči, ve vzdělávání a spoustu dalšího.
Protidrogová politika – druhý příklad
Když se ptám Matěje Hollana, ředitele Asociace poskytovatelů adiktologických služeb, kolika rezortů se týká protidrogová politika, nemá pro mě krátkou odpověď. „Jednak to jsou sociální a zdravotní služby, což jsou rovnou dva rezorty; poté školství, kdy lidi z našich organizací chodí informovat studenty; Ministerstvo spravedlnosti, kdy hodně našich služeb pracuje s lidmi ve vězenství a pak samozřejmě Ministerstvo vnitra. Týká se to i Ministerstva financí, kam spadá daňová politika i oblast hazardu. To nejde koordinovat a úkolovat z jednoho dílčího ministerstva, lze to opravdu jenom z nadrezortního Úřadu vlády,“ vysvětluje.
Kromě osekání kompetencí má ale obavy z další věci. Ministerstvo zdravotnictví podle něj usiluje o rozložení systému prevence, který tu roky funguje a Česko v něm patří mezi nejúspěšnější země. „Náš přístup je, že před drogami se nemá strašit a vést proti nim válku. To ještě ničemu nepomohlo, respektive naopak. Podáváme informace a otevřeně upozorňujeme na nebezpečí, kdy třeba děláme osvětu ve školách, nebo naše služby provádí testování v hudebních klubech a na festivalech. S tím Ministerstvo zdravotnictví nesouhlasí. Rádi by měli prohibici. Zároveň u alkoholu, který pod sebou má ministerstvo 30 let, nedělá nic,“ říká.
„Prevence vede k lepším výsledkům. Když se zakazuje a kriminalizuje něco, co společnost provází od věků, jako třeba konopí, k ničemu to nevede. Neužívá se méně konopí, protože se za to zavírají lidé na osm let. Prohibiční přístup vede k něčemu, co sledujeme v jiných zemích ve válce proti drogám už desítky let. Zákazy vytvoří živnou půdu pro mafii, která získá vliv, na trh se dostávají horší drogy. V konečném důsledku se pak drogy užívají více, hůř a vede to k více mrtvým. Státem kontrolované trhy naopak vedou k bezpečnějšímu a postupně i nižšímu užívání,“ shrnuje Hollan.
„Když se přesuneme na ministerstvo zdravotnictví, tak systém prevence postupně začne kolabovat a osvěty bude míň a míň, všechno bude jenom přes nějaké zákazy, které ale nefungují,“ předpokládá.
A co ostatní oddělení?
- Lidé se zdravotním postižením si zaslouží, aby se jim zpřístupňovaly školy i úřady, nebo aby byly sociální služby dobře školené, jak jim pomáhat. Zanedbání péče může vést i ke smrti, upozornil Petr Třešňák, novinář Respektu a předseda organizace Děti úplňku.
- „Duševní zdraví dětí je sdílenou odpovědností celé komunity. Úzce souvisí se vzděláváním, sociálními službami, pracovními podmínkami, prevencí, bezpečím, dostupností bydlení, rovností i ochranou lidských práv. Koordinace není duplicita,“ varuje Nevypusť duši.
- „V době, kdy ruská propaganda překrucuje dějiny střední Evropy, stát tiše zhasíná jedno ze světel, která nám pomáhají nezapomínat,“ vzkazuje k rušení paměťových agend Člověk v tísni.
- Předseda Výboru pro naplňování Strategie romské rovnosti, začlenění a participace Michal Miko pak pro web Romea uvedl: „Dlouhodobě jsem se snažil, aby práce výboru měla skutečný dopad, aby strategie nebyla jen formálním dokumentem, ale reálným závazkem státu vůči Romům v oblasti vzdělávání, bydlení, zaměstnanosti, boje proti anticiganismu i podpory participace.“
„Vláda tedy dává najevo, že nestojí o profesionální, mezioborovou a někdy kritickou debatu. Lidská práva vnímá jen jako dílčí úřednickou agendu, nikoliv jako princip prostupující celým fungováním státu,“ píše i senátorka Adéla Sucharda Šípová v komentáři pro Heroine a dodává, že podobná snaha oslabit lidskoprávní hlasy ve vládě už se objevila během vlády Petra Nečase. „Tehdy proti tomu zaznívala silná kritika neziskových organizací i akademiků a vláda pod tlakem od přesunu agend nakonec upustila. Bylo by dobré, kdyby se to zopakovalo,“ domnívá se.
Rána pro český index demokracie
Lidé, kteří dosud vládě v dotčených oblastech radili, nyní posílají premiérovi otevřený dopis a vzkazují, že lidská práva, rovné zacházení, ochrana menšin, práva osob se zdravotním postižením, podpora občanské společnosti ani rovnost žen a mužů nejsou dílčími rezortními tématy. „Jsou základními principy demokratického právního státu a prostupují všemi oblastmi veřejné politiky,“ apelují. Podepsalo se už 91 lidí a organizací. V oblasti rovnosti žen a mužů se pak 53 odbornic a odborníků rozhodlo rovnou rezignovat, pokud své rozhodnutí vláda nepřehodnotí.
Adiktologická centra pak oznámila pondělní stávku. Po celém Česku jich je na 120 a ročně je navštíví 40 tisíc lidí.
Změna také sráží český index demokracie, který zažívá turbulentní období od začátku dubna. Podle mezinárodně uznávaného měření jsme momentálně slábnoucí demokracií. Ještě v 18. týdnu letošního roku jsme dosahovali na hodnotu 80,3 a nyní, ve 22. týdnu, bodové hodnocení demokracie v Česku kleslo skoro o 15 bodů na hodnotu 66,8. Takový pokles se neodehrál za celý loňský rok. Přesun lidskoprávních agend přinesl stejnou bodovou ztrátu jako připravovaný zákon o ČT a ČRo.
