Ještě před pár lety se Světlana živila jako logopedka a Camilio pracoval v herním vývoji. Dnes mají společné jedno: oba studují programování na netradiční škole bez učitelů, známek a školného.
Dokazují, že cesta do IT už dávno není jen pro „geeky“, kteří programují málem od školky, ale pro kohokoliv a v jakékoliv životní, kariérní nebo osobní etapě.
„Nikdy by mě nenapadlo, že skončím v IT.“ Věta, která se opakuje v rozhovorech se studenty 42 Prague až překvapivě často. Škola programování, která funguje úplně jinak než klasické vzdělávání. Bez učitelů*učitelek, přednášek nebo školného. Místo memorování studenti a studentky řeší reálné projekty, učí se navzájem a většinu času tráví hledáním vlastních řešení.
Z Ukrajiny do Česka. A od logopedie ke kódu
Světlana pracovala na Ukrajině jako učitelka-logopedka s dětmi se speciálními potřebami. Svoji práci měla ráda a nikdy neplánovala, že změní obor. Pak ale přišla válka. „Musela jsem opustit svou zemi i s dětmi a tady v Česku jsem si uvědomila, že kvůli jazyku a specifikům oboru je moje původní profese využitelná hlavně v rodné zemi,“ popisuje.
Místo několikaletého procesu nostrifikace se rozhodla začít úplně od nuly. O 42 Prague se dozvěděla přes Instagram a přihlásila se, i když předtím vlastně skoro vůbec neprogramovala. Dneska studuje v hlavním programu školy a zároveň pracuje jako IT trainee ve velké tuzemské bance.
„Nejtěžší je bojovat s občasným ‚impostor syndromem‘ a s chvílemi, kdy se úkol zdá totálně neřešitelný. Jsou dny, kdy kód nefunguje, vy netušíte proč, a to je prostě frustrující. Ale právě to člověka učí nekapitulovat a hledat neortodoxní řešení,“ vysvětluje Světlana.
Změna mindsetu
Camilio pracoval jako freelance game artist a podílel se na tvorbě grafiky pro videohry. Po pár letech práce v herním průmyslu ale cítil, že nastal čas na změnu. „Podnikání na volné noze je fajn, ale stojí vás hodně času a energie. Často do práce vložíte spoustu úsilí, aniž by se dostavily výsledky, a to může být frustrující. Když věci nefungují, změna je někdy to nejlepší řešení,“ říká.
Programování ho zajímalo už dříve a zkušenosti měl i s webovým vývojem. Když na Redditu narazil na unikátní možnost studia, rozhodl se dát IT novou šanci. Dnes dokončuje poslední projekt základního programu. Na kampus chodí dvakrát až třikrát týdně, zbytek času studuje doma. „Někdy se dokážu soustředit lépe doma, jindy je zase užitečné probrat projekt s ostatními studenty, zvlášť když se zaseknu a potřebuji pomoct,“ popisuje.
Škola bez učitelů? Překvapivě funkční model
Pražský projekt je součástí globální sítě technologických škol, která vznikla ve Francii. Kvalitu tohoto přístupu potvrzují i mezinárodní výsledky. Síť 42 se v žebříčku WURI (World University Rankings for Innovation) umístila na 3. místě mezi nejinovativnějšími vzdělávacími institucemi světa. Studium je zadarmo díky partnerům z byznysu a funguje na principu peer-to-peer vzdělávání. „Nevzděláváme způsobem, kde učitel předává informace a studenti je přijímají jako pasivní roboti. U dospělých lidí funguje nejlépe učení v komunitě a na reálných problémech,“ vysvětluje šéfka 42 Prague Petra Meliška.
Studenti se tak neučí jenom programovat, ale hlavně řešit problémy, pracovat v partě lidí a zvládat situace, kdy řešení neexistuje na první dobrou. Což jsou přesně ty vlastnosti a schopnosti, po kterých podle Melišky pátrají v současnosti zaměstnavatelé úplně nejvíc.
