Politička Šárka Václavíková na sociálních sítích oznámila, že končí v České pirátské straně. V rozhovoru pro Refresher mluvila o fungování Pirátů, důvodech svého odchodu i traumatech, které ve straně zažívají ženy.
„Data či odbornost jsou pasé, zásadní je mít kontakty, chodit chlastat s vládnoucí vrstvou nebo spát se svou šéfovou, pak máte šanci se někde uchytit,“ napsala na Instagramu Václavíková, proč se mimo jiné rozhodla ke 3. září po pěti letech ukončit členství ve straně.
Jaké byly hlavní důvody vašeho odchodu?
K Pirátům jsem vstoupila, protože jsem je vnímala jako skutečně otevřenou stranu pro všechny, založenou na principu hejna, kde nezáleží na postavení a funkcích, ale na
skutečné práci, odvaze či odbornosti. Realita je ovšem bohužel jiná. Strana je rozdělena zhruba na dvě frakce. První se uskupila kolem Michálka, Ferjenčíka, Richterové, s tichou podporou Bartoše. Říkají si Rekonstrukce Pirátů. A pak je tu frakce druhá, kam patří ti, kteří nemají ještě tak silné jméno či nezastávají vysoké funkce. Mají to ve straně mnohem těžší, válcuje je poloprofesionální, zčásti i placená armáda vysoce postavených členů a členek a lidí, kteří je z různých důvodů podporují. Například jim pomohou na některé zajímavé pozice.
Celkově jde o řadu událostí i konkrétních lidí, kteří způsobují ve straně velmi nepřátelské a agresivní prostředí. V takovém prostředí, kde musíte téměř neustále bojovat a nezískáte přitom žádnou podporu od vedoucích činitelů, je to velké psychické vytížení. Měla jsem již delší dobu intenzivní pocit, že mě strana jen dusí a nedává mi prostor něco skutečně dělat.
„Tohle je možná normální u ODS nebo kdekoliv jinde, ale u Pirátů, kteří mají být transparentní a participační? To je úplně špatně.“
Ve svém vyjádření o odchodu zmiňujete, že se Piráti odchýlili od svých původních hodnot. Co tím přesně myslíte?
Kromě toho štěpení na frakce a mocenských bojů jde i o omezování transparence a participace, je to například i snaha omezit členské podněty. Díky nim vždy opravdu celé členstvo strany mělo hlas. Kdyby k omezení došlo, znamenalo by to další milník v historii strany směřující k udržení moci mocných a omezení práv řadového členstva.
Svoboda již není zásadní téma, jde hlavně o marketing. Rovnost? Tu nemáme a nezajímáme se o ni. Že se ve straně dějí nepěkné věci a chování, obtěžování, to se často zametá pod koberec a běda, když si dovolíš něco nahlas říct.
Nezáleží na tom, kolik dat, výzkumů a průzkumů ke svým návrhům předložíte, nakonec skončí všechny „diskuze“ v osobní rovině urážek, nálepkování, odmítání nahlédnout na věci z jiné perspektivy. Takové reakce jsou velice frustrující. Nemyslím si, že by to tak bylo u většiny části členstva, myslím si, že taková ta mlčící většina se skutečně snaží splnit si demokratické minimum a přemýšlí nad tím zodpovědně, ale je tady mnoho aktivních křiklounů, kteří svými manipulacemi, vytrháváním z kontextu a fabulacemi umí diskuzi úplně zvrátit ve frašku.
Navíc jako další odklonění vnímám i to, že Ivan Bartoš sedí na třech židlích najednou. Je poslanec, ministr a předseda strany, všechny tři funkce má na full time, a nezvládá to.
Zmiňujete také, že místo dat a odbornosti je ve straně momentálně důležité mít kontakty, spát s nadřízenou či popíjet s vládou. Můžete být v tomto směru více konkrétní a popsat, co se uvnitř strany dělo?
Myslím, že dostatečnou ukázkou byla kauza Jany Komrskové, která si na pozici odborného asistenta dosadila svého partnera. Oni sice tvrdí, že prošel výběrovým řízením, ale upřímně, kdo věří, že komise, složená z kamarádů Jany, byla nezaujatá?
Kdyby si je tam aspoň napřímo dosadili s tím, že chtějí mít u sebe prověřené lidi, kterým důvěřují, to by třeba ani nemuselo nikoho zajímat, ale oni udělají naoko výběrko, ve kterém náhodou všichni jejich kamarádi a partneři vyhrávají. To nevypadá profesionálně, devalvuje to všechna výběrová řízení a je to dost nedůstojné vůči ostatním zájemcům*zájemkyním, kteří často skutečně mají lepší kvality. Od pražského zastupitelského klubu neproběhla ani špetka sebereflexe a je tu snaha to spíš stále obhajovat. Tohle je možná normální u ODS nebo kdekoliv jinde, ale u Pirátů, kteří mají být transparentní a participační? To je úplně špatně.
Hovoříte také o špatném přístupu k ženám. Co se ve straně odehrávalo a máte sama nějakou negativní zkušenost v tomto směru?
Jak už jsem psala ve svém vyjádření, vzhledem k těm ženám nemohu nic konkrétního říct, nepřipadá mi to správné z lidského hlediska. Osobně mám také řadu lehce či více traumatických zkušeností. Rozhodně by to nemělo být tiše tolerovaným standardem.
Děly se a dějou jisté excesy, od diskriminace, ať už vědomé, či nevědomé, po
zneviditelňování. Například aktuálně v poslední grafice na sítích, kde se strana
chlubí srpnovými úspěchy, jsou u vypíchnutých témat fotky Ivana Bartoše, Jakuba Michálka a Olgy Richterové, ale místo Janky Michailidu a její práce na regulaci konopí a kratomu byla fotka kytky konopí.
To je jen špička ledovce. Bagatelizace negativních zkušeností či přímo ponižování a různé naschvály a blokace, když si náhodou dovolíte nahlas něco říct nebo že se vám něco nelíbí… Prostě je toho spousta, raději to konkrétně ani nechci zmiňovat.
„Budu hulit a milovat, koho budu chtít.“
Připomínáte i přístup předsedy strany Ivana Bartoše. Jaký postoj k dění ve straně zaujímá?
Nestíhá nic řešit, to je jeden problém. Konkrétně jeho postoj nemohu říct, já
ho ale vnímám velmi kriticky. To, jak se zachoval v červnu při odvolávání Janky
Michailidu z republikového výboru, mě velmi šokovalo. Bylo to sprosté a z pozice nejvyšší funkce dost ubohé.
Kdybyste měla pět let v Pirátské straně zhodnotit, jak se podle vás za tu dobu proměnila a kdy přišel bod zlomu, ve kterém už to pro vás přestalo být únosné?
Nechci být jen negativní, necítím se nijak ukřivděně, nikdy jsem taky do žádných veřejných funkcí nekandidovala, tak ani nemám důvod mít uražené ego nebo co se to o mně někteří snaží zase nalhat. Jsem za tu zkušenost moc ráda, v mnohém mě to velmi obohatilo, poznala jsem spoustu skvělých dobrosrdečných lidí, se kterými zůstanu v kontaktu nadále. Jistě mě to osobnostně dost posunulo dopředu. Prostě jsem jen došla na nějaké rozcestí a rozhodla jsem se jít cestou méně frustrací a mocenských hádek s lidmi, které za dobré nepovažuji.
Začíná toho být příliš a mám obavy, zda už není pozdě zvrátit snahy udělat z Pirátů v
podstatě pravicovou centrálně řízenou stranu a vrátit kurz směrem k liberální
progresivní budoucnosti, ve které mají všichni lidé bez rozdílu pohlaví, barvy kůže či
obsazených funkcí stejné právo na svobodu, důstojnost a příležitost podílet se na chodu společnosti jako takové.
Ve straně končíte, ale říkáte, že Pirátka jste nadále. Čemu se chcete dál věnovat?
Vnímám pirátství jako životní styl a v tom zůstanu stejná. Budu dál otevřeně kritizovat, co považuji za špatné, budu hulit a milovat, koho budu chtít, budu aktivní ve snaze o rovné postavení a zastoupení žen nejen v politice, budu navštěvovat Piráty a Pirátky z jiných států a třeba nějaký společný projekt vymyslíme. Uvidíme. Hlavně se chci více věnovat svým původním zájmům, umění a filozofii a snad si najdu i víc času na rodinu.
