Ivan Foletti čelí závažným obviněním z šikany a psychického týrání. „Začala jsem pochybovat o tom, že moje existence má cenu,“ líčí jedna ze studentek dopady Folettiho výuky.
Na Masarykově univerzitě působil kunsthistorik Ivan Foletti několik let jako profesor. Teď však děkanka Filozofické fakulty Irena Radová rozhodla na základě závěrů ombudsmanky o jeho propuštění, popsal Deník N. V únoru dostal výpověď, jelikož prý dlouhodobě porušoval etický kodex. On obvinění odmítá.
Na povrch totiž vyšly výpovědi lidí, které vyučoval. Diskriminace, ponižování a šikana měly vrcholit před deseti lety na čtyřměsíčním pochodu po Francii, jehož se účastnila dvanáctičlenná skupina. Někteří z účastníků a účastnic nyní pro Seznam zprávy promluvili o psychickém nátlaku, kterému během cesty čelili.
Výprava s profesorem několika účastníkům způsobila psychické problémy, kvůli nimž museli vyhledat odbornou pomoc. Foletti se je prý snažil systematicky oddělit od sebe a izolovat. Dále měl velmi ovlivňovat to, kdo se s kým baví. Udával zvláštní pravidla toho, jak se mají chovat, co můžou a nemůžou během pochodu dělat, a celková atmosféra nakonec podle některých vedla k úzkosti nebo depresi.
Účastníci ze skupiny se i přes vnitřní útrapy báli z pochodu odejít. Práce během něj totiž byla podmínkou pro všechny předměty, které studenti potřebovali pro postup do dalšího semestru. Jeho absolvování bylo důležité pro samotné ukončení studia.
Výpovědi účastnic
Putování Francií trvalo čtyři měsíce, ušlo se 1500 kilometrů a cílem bylo studovat středověké památky, výstupem pak byla závěrečná práce. Ivan Foletti následně obdržel za projekt s názvem Migrating Art Historians medaili Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 2. stupně. Podle členů a členek skupiny putování vůbec neproběhlo hladce.
„To, že bude pochod fyzicky náročný, jsme předem věděly a počítaly jsme s tím. Psychicky byl neúnosný kvůli tomu, jaké prostředí profesor vytvářel, a tlaku, který zesiloval,“ uvádí jedna z účastnic.
„Jednou z nejtvrdších věcí bylo, když ukázal na konkrétního člověka a začal zpochybňovat, proč se s ním bavíte. Postupně vás od něj izoloval. Lidé se pak ze strachu přestali bavit s ,nežádoucím‘ člověkem, aby sami neměli problémy,“ doplňuje. Sama se také stala profesorovou obětí, kdy se později od spolužačky dozvěděla, že ji Foletti před ostatními očerňuje. Folettiho vliv tak vedl k sociální izolaci.
„Lidé, se kterými jsem měla blízké vztahy, se se mnou přestali bavit na základě očerňování a brojení proti mně. Já o tom ani nevěděla. Nic jsem neudělala, nic se objektivně nezměnilo. Nikdy předtím jsem nezažila pocit, kdy vás skupina, na které jste existenčně závislí, úplně vyčlení. Chovali se ke mně, jako bych byla neviditelná.“
Jiná účastnice si zažila stejný typ diskriminace a vyvolalo to u ní závažné psychické následky. „Začala jsem pochybovat o tom, že moje existence má cenu. Pak to přerůstalo v těžké deprese, které mohly skončit fatálně, a jejichž následky mě provází dodnes.“
Profesor si zakládal i na vlastních pravidlech, která se nesměla porušit. Ať už šlo o to, co si s sebou kdo zabalil, nebo že se museli všichni stravovat společně a neměli si nic jednotlivě kupovat. Výpravu provázely neustálé konflikty.
Dále se nezdráhal dívky před ostatními ponižovat. „Trpím menstruačními křečemi, dělal z toho divadlo. Když jsem v tom stavu nechtěla jíst, zesměšňoval to. Tyto věci opakovaně shazoval.“
Kroky univerzity
Masarykova univerzita se postavila na stranu účastnic pochodu a uznala, že Foletti hrubě porušoval pravidla. Univerzitní ochránkyně práv vyslechla téměř sto lidí a shromáždila více než sto výpovědí. Podle ní šetření ukázalo na dlouhodobý vzorec manipulace a zneužívání moci. Část zpovídaných to ale odmítá a vznikla i petice na jeho podporu.
Sám Foletti označuje obvinění za pomluvy a tvrdí, že šetření bylo netransparentní a procesně vadné, a že univerzita mu nedala možnost adekvátně reagovat na všechna obvinění. Uvažuje o soudní obraně.
