Letošní summit NATO v Ankaře přinesl evropským spojencům především úlevu, byť vykoupenou tradiční diplomatickou nejistotou. Hlavním bodem agendy byly obranné výdaje.
Podle generálního tajemníka Marka Rutteho dosahují výdaje evropských států a Kanady letos v průměru čtyř procent HDP. Pro alianční stabilitu bylo však klíčové zejména opětovné potvrzení platnosti článku pět o kolektivní obraně. Vzhledem k tomu, že Donald Trump v nedávné minulosti opakovaně hrozil odchodem USA z aliance, šlo o zásadní, a nutno dodat, že částečně nečekanou deklaraci jednoty.
Sám americký prezident nakonec označil jednání za úspěšná, přestože summit provázela řada jeho jednostranných a těžko předvídatelných kroků. Trump v Ankaře oznámil konec příměří s Íránem, alianci vyčetl nedostatečnou podporu Ameriky v konfliktu s Íránem a ostře zaútočil na Španělsko kvůli neplnění obranných cílů, dokonce pohrozil omezením obchodních vztahů a označil Španěly za „zlé lidi“.
Vedle toho opětovně otevřel pro partnery bizarní otázku možného odkupu Grónska od Dánska. Český prezident Petr Pavel přesto hodnotil na závěrečném briefingu Trumpovo celkové vystupování jako překvapivě vstřícné, s tím, že jednání probíhalo téměř v „rodinné atmosféře“ a americký prezident zřejmě vidí, že jeho dlouhodobá kritika nese ovoce v podobě rostoucích evropských investic do obrany.
Přelomová pomoc pro Ukrajinu?
Kyjev si odvezl příslib amerických licencí na antirakety systému Patriot a munici, které nutně potřebuje k obraně před ruskými balistickými útoky. Donald Trump navíc při schůzce s Volodymyrem Zelenským ocenil ukrajinské údery na ruském území jako eskalaci, jež může přispět ke konci války.
Schválená alianční deklarace sice operuje s částkou 70 miliard eur pro letošní a příští rok, nejde však o nové peníze. Téměř 30 miliard eur tvoří již dříve schválená unijní půjčka a zbytek představuje bilaterální pomoc a výcvik, které státy již z velké části nasmlouvaly dříve.
Pro českou delegaci byl summit konfrontací s realitou vlastních čísel a vnitřní politiky. S loňskými obrannými výdaji ve výši 1,86 procenta HDP patří Česko spolu s Albánií na chvost aliance, kvůli čemuž byl projev premiéra Andreje Babiše zařazen na samotný závěr a zkrácen.
Premiér sice odmítl, že by za to sklidil kritiku, a slíbil navýšení rozpočtu obrany o 36 miliard korun, prezident Pavel však varoval, že spojenci nejsou naivní a Praha si musí ujasnit, zda jsou její trajektorie a sliby vůbec realistické.
Ještě hlubší rozpor se projevil v přístupu k samotné pomoci Ukrajině. Česko si společně se Slovenskem a Maďarskem vyjednalo výjimku ze záruk za unijní půjčku schválenou minulý prosinec a premiér Babiš potvrdil, že se nebudeme podílet ani na zmíněném balíku 70 miliard eur.
Česko pouze převede nespecifikovanou symbolickou částku do fondu PURL na nákup amerických zbraní, což byl závazek minulé vlády. Tento krok ovšem okamžitě vyvolal vládní krizi v Praze, kde šéf SPD Tomio Okamura začal hrozit rozpadem koalice.
Prezident Pavel český zdrženlivý přístup otevřeně zkritizoval s tím, že by považoval za fér, aby se Česko „účastnilo byť pouze ze solidarity“.
Jediná země s dvěma nejvyššími představiteli
Tuto vnitřní roztříštěnost pak ještě podtrhlo naše institucionální schizma, které bylo na summitu raritou. Česko bylo jedinou zemí, kterou v Ankaře reprezentoval jak prezident, tak premiér zároveň, ovšem s nulovou koordinací. Logistika obou částí výpravy připomínala spíše tichou domácnost - dvě vládní letadla letící z Kbel, dvě delegace, absence jakéhokoliv společného jednání a pouze formální pozdrav na večeři lídrů.
Prezident Pavel absenci společného postupu po skončení summitu otevřeně přiznal a označil ji za nedostatek, který je nutné v budoucnu odstranit. Andrej Babiš uvedl, že je dobře, že Česko nakonec oficiálně zastupovala vláda. Oba však ve výsledku hodnotili summit jako úspěšný. Je však jisté, že se Česko, aby udrželo krok se spojenci, musí snažit mnohem více.
